Mohou vlastně plácat, co je napadne, nemusí se vůbec zabývat fakty. Leitmotiv Hartmanova komentáře je jasný. Paroubek škodil v minulosti sociální demokracii už jako její premiér, předseda a škodí jí vlastně do dneška. Nyní se dokonce uchází znovu o to, být členem této strany. No, považte. Jak si to vůbec může dovolit. Jako nějaký Bouška ze Švejka, který se do jakési hospody prý snažil vlézt osmnáctkrát za večer a když jej vyhodili dveřmi, lezl tam prý komínem. Opravdu vtipné přirovnání.

Já bych měl spíše jiné. Na jiném místě Švejka se píše o tom, kterak na základě jakéhosi výkřiku kappe, výkřiku to zřejmě německého původu (když poručík Dub by mohl přísahat, že viděl jako prvního venku s esšálkem Švejka), se po matoucích výkřicích kafe, kafe, vyhrnulo z vlaku cestujícího na frontu celé osazenstvo regimentu. Samozřejmě, že žádné kafe nebylo, někdo si jenom zašprýmoval. Asi Švejk. Pan Hartman se také nezabývá příliš fakty, ale dojmy.

A tak mé působení v čele ČSSD a vlády 13 měsíců před volbami v roce 2006 popisuje jednou větou, něco asi v tom smyslu jako že jsem dosáhl výsledku přes 30 %. Kdyby chtěl být objektivní, tak by dychtivému publiku sdělil, že ještě v dubnu 2005, 13 měsíců před volbami do sněmovny, měla ČSSD v průzkumech jenom 10 % voličské podpory. A ve volbách v červnu 2006 získala téměř 33 %. "Objektivní" zpravodaj p. Hartman úplně přešel fakt, že na podzim v roce 2008 v krajských volbách dosáhla ČSSD úplně historicky nejlepšího výsledku ve svých dějinách, a sice téměř 36 % hlasů. V tomto termínu voleb získala v doplňovacích senátních volbách z 27 možných mandátů 23 mandátů. Byl to tehdy senzační úspěch.