Nerušeně tak dál pokračoval s politikou výstavby izraelských osad na západním břehu Jordánu a ve změnách demografické mapy východního Jeruzaléma v neprospěch arabského obyvatelstva a k posílení pozic Izraelců. Spolupracoval s islamistickou organizaci an-Nusrá, tedy syrskou odbočkou Al-Kajdy, a dnes je i Izrael na hranici, kde může dojít ještě k něčemu horšímu než je intifáda. Prostě, dnešní útoky arabských ozbrojenců (je-li tak možné nazvat individuální útočníky s noži) jsou důsledkem toho, že se „něco“ změnilo v okolí Izraele, tedy především v Sýrii.

Poslední vyjádření premiéra Netanjahua o usekaných rukou na adresu útočících Palestinců jsou vyjádřeními politického vůdce, který potřebuje psychiatrické léčení a u kterého není jisté, zda může svou zemi a svůj národ provést vážnou krizí, na jejímž prahu stojí. Rozumný vůdce kombinuje sílu s umírněností.

Nicméně i Netanjahu udělal při své návštěvě Ruska a jednání s prezidentem Putinem velmi realistické rozhodnutí. Tito dva se de facto dohodli na koordinaci svých aktivit ve vztahu k Islámskému státu a jiným teroristům v sousední Sýrii.