Prakticky všechny průzkumy veřejného mínění v poslední době ukazují, jak jsem předpokládal větší, či dokonce značný předstih hnutí ANO před ČSSD ve volebních preferencích. Nejlepším průzkumem veřejného mínění jsou pochopitelně volby a v nich ČSSD letos dopadla velmi neslavně. V evropských volbách ji čekal výprask s necelými 15 % odevzdaných hlasů, v komunálních pak výprask v 90 % větších a velkých měst (v cca 90 % měst pokles volebního výsledku v procentech oproti předchozím komunálním volbám) a katastrofa v krajských městech.

Pokud bych mohl jako bývalý předseda ČSSD, za nějž tato strana dosahovala nejlepších volebních výsledků, tiše poradit, podotknul bych, že jedním z faktorů, který stranu táhne vytrvale dolů, je (až na jednu či dvě výjimky) necharismatické vedení. Zdá se, že až na výjimky se nemůže povést náprava této situace na březnovém sjezdu ČSSD. Lidé jako J. Dienstbier, M. Starec, Hamáček či Marksová Tominová jsou zcela k ničemu. L. Zaorálek v dnešní kondici je, podobně jako B. Sobotka, zátěží.

B. Sobotka jako jediný z předsedů v historii ČSSD uplatňuje myšlenku jednobarevného, názorově nepluralitního, vedení složeného jen z jeho blízkých. Chce to sáhnout mezi hejtmany (mezi úspěšné primátory už není kam sahat) či po lidech, kteří se v minulosti osvědčili.