CDU/CSU by podle tohoto průzkumu získalo ve volbách 37 % hlasů, klerikální strany si tak udržují stabilní výši svých preferencí, které zřejmě již neporostou, ale nebudou ani příliš klesat. Naopak, SPD klesla podpora z dřívější solidní úrovně 22 – 24 % volebních preferencí na současných 20 %, což je u této strany nejméně v celé historii Spolkové republiky Německo.
Jakkoliv to ve vyjádření komentátorů není, osobně se domnívám, že pokles volebních preferencí SPD v posledních dvou týdnech, byl ovlivněn především způsobem vedení volební debaty lídrů dvou největších politických stran: M. Schulze a A. Merkelové. Schulz zřejmě pod vlivem ostatních členů vedení SPD a politických a mediálních poradců, vsadil na jednoznačně nekonfrontační styl debaty a to byla chyba.
Voliči SPD by měli mít do poslední chvíle před otevřením volebních místnostní alespoň iluzi, že strana usiluje o volební vítězství. Prostě bez konfrontace a politického střetu není možné získávat nerozhodnuté voliče a dosáhnout slušný volební výsledek. Spokojenost s pozicí druhého vítěze voleb je kromě toho předčasná.
Podívejme se na volební preference dalších větších německých stran. Třetí nejsilnější formací v zemi podle volebních průzkumů by týden před volbami byla protimigrační Alternativa pro Německo (AfD) s 12 %. Teprve za ní následují další strany, Levice (Die Linke) s 9 %. Je zajímavé, že Linke podobně jako SPD ztratila oproti předchozímu průzkumu veřejného mínění provedenému agenturou Deutschlandtrend 1 %. Za Levicí následují Zelení se 7,5 % a obě tyto již zavedené politické strany ve Spolkovém sněmu převyšují volební preference liberální FDP s 9,5 %.
Ing. Jiří Paroubek
Zdá se tedy, že CDU/CSU bude mít na výběr při vytváření povolební vládní koalice mezi třemi alternativami. Tou první je obnovení velké koalice s SPD, což by oběma stranám dávalo možnost zajistit Německu stabilní vládnutí. Spíše ještě řekněme stabilní a dobré vládnutí. Zkušenosti z dosavadní vlády velké koalice jsou totiž velmi dobré. Pokud bude chtít mít CDU/CSU ideově a programově bližšího partnera, sáhne po liberálech z FDP. Nevýhodou Liberálů je ovšem to, že nyní vlastně postrádají politiky se zkušeností z vládní praxe. A třetí možností je tzv. Jamajka, tedy koalice tří (včetně bavorské CSU de facto 4 politických stran) a sice CDU/CSU, FDP a Zelených. Dříve nemyslitelné, tedy přizvání Zelených do pravostředové vlády, se může stát realitou.
Pokud jde o SPD, nemyslím si, že její problém spočívá v dobře vypracovaném a sestaveném politickém programu. Nemyslím ani, že M. Schulz je špatný lídr. Špatné je to, že SPD udělala velké taktické chyby v průběhu volební kampaně. A tou největší chybou je nekonfrontační tón, který zvolila v televizní debatě dvou špičkových kandidátů obou stran. Bez snahy o vítězství se skutečné vítězství nemůže dostavit. Uvidíme, zda A. Merkelová bude po volbách stát o obnovení velké koalice, což pro SPD a její elitu je zjevně jasná priorita.
Vedení SPD si zkrátka neužívá luxusu ostré předvolební rétoriky ani v situaci, kdy mu jde o volební výsledek. Tato taktika se SPD nemusí vyplatit a tato strana zůstane na příště mimo německou vládu. I se svými krásnými hesly o „vzdělání, spravedlnosti a Evropě“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
