Na program jednání výboru pro zdravotnictví se dostalo téma, které v posledním týdnu vévodilo velkému množství emailů, které přistály ve schránkách členů výboru. Povinné očkování v České republice, respektive sankce, které za neproočkování hrozí lékařům či předškolním zařízením, které přijmou neočkované dítě. Diskuze nastala v rámci projednávání novely zákona o ochraně veřejného zdraví, která původně byla úplně o něčem jiném. Na povrch však vyplulo několik otázek a argumentů od odborníků i laické veřejnosti, pochybností nad efektivností systému očkování v ČR, nad tím, kdo by měl rozhodnout, zdali bude dítě proočkováno, zákon, lékař nebo rodič?

Původním povoláním jsem zdravotní sestra, následně jsem pracovala jako  zdravotnická záchranářka, i v tomto případě se mi moje předchozí povolání hodí. Byla jsem u případů dětí, které na povinné očkování reagovaly špatně. Ano, to se může stát. Přesto jsem zastáncem názoru, že povinné očkování má smysl, zejména v této době, kdy lidé migrují z jedné světové strany na druhou a nikdy nevíte, koho, kde a s jakým onemocněním potkáte. Vrací se nám tak tuberkulóza, černý kašel i další nemoci, které už dávno zapadly v propadlišti dějin, ale evidentně jsou stále mezi námi. Musíme tedy budovat kolektivní imunitu, zní to prapodivně, vím, ale význam těchto slov je jasný. Přesto chápu rodiče, kteří mají z očkování svých dětí obavy i ty, kteří si prošli nepopsatelným strachem o své dítě, když zareagovalo na vakcínu negativně, nedejbože mu zůstaly po očkování trvalé následky. Pokud ale vědomě nenechají své dítě očkovat, bohužel musí nést i následky, které se z individuálního pohledu mohou zdát diskriminační, z pohledu většiny však nezbytné.

V České republice je nastaven systém očkování na stejných principech jako v jiných evropských zemích, včetně těch západních. Nejsme tedy ničím výjimeční. Největší tíha tedy podle mého názoru padá na ramena lékařů, pediatrů, kteří by měli rodičům intenzivně vysvětlovat všechna pozitiva i rizika každé z očkovacích vakcín a přistupovat k rodičům s obavami citlivě a bez předsudků, že jde zase o nějaké „alternativce“. Očkování v ČR je téma komplexní, nejde jen o pár paragrafů v zákoně, a tak nás po dnešní dohodě čekají další kola diskuzí, která, věřím, budou otevřena pro všechny, kterých se toto téma dotýká. Pan ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček v zápětí podotkl, že je předem jasné, jak tato debata dopadne. Sebevědomí mu nechybí, ale není jasnovidec a měl by předložit pádné argumenty, proč je systém očkování v ČR nastaven tak, jak je nastaven. Aby i zatvrzelí odpůrci očkování dokázali alespoň částečně pochopit, že stát nejde proti nim a jejich právům, ale jedná ve veřejném zájmu.