Děkuji, paní místopředsedkyně. Dovolte, abych na závěr i v tomto třetím čtení něco k tomuto zákonu řekla a zhodnotila celou tu situaci. Nevím, jestli ještě bude nějaká lex Ukrajina 6, třeba to budou podmínky vyžadovat, takže možná se s tím setkáme ještě jednou.

Nicméně na začátku dnešního jednání jsme si připomněli, že je to rok, co Rusko napadlo Ukrajinu. A je dobře, že Česká republika se postavila v této situaci na správnou stranu. Záměrně říkám Česká republika, protože nezřídka to bylo skoro i vládě navzdory. Ta sice prokázala mimořádnou schopnost deklaratorní politiky, ale jen malou schopnost organizační nebo strategickou. Prokázala mimořádnou schopnost být včas tam, kde jsou kamery a novináři, ale jenom malou schopnost řešit okamžitě to, co je třeba.

Ale kvůli dobré vůli lidí v naší republice a jejich pomoci ochotně pomáhat, nejsou naštěstí dopady jejího působení tak hrozné. Nezvládnutá energetická krize, inflace nebo odbytá někdy pomoc Ukrajincům, kteří jsou u nás před válkou, jsou jen těmi nejviditelnějšími problémy, které lze vidět. Mimo jiné si opravdu myslím, že by bylo hezké, kdyby ministři alespoň jednou opravdu upřímně poděkovali všem těm, kteří pomáhají Ukrajincům v Česku i nyní. Každopádně právě teď prokazují dobrovolníci, zaměstnavatelů, učitelé, pečovatelé, lékaři a spousta dalších to pravé odhodlání. Oni totiž musí odpracovat to, co si politici užili před kamerami. Jedna věc je totiž rozdávat, utrácet okázale peníze ze státního rozpočtu a chlubit se tím, a něco úplně jiného je řešit každodenní problémy, které válka na Ukrajině vyvolala. (Ministr Jurečka reaguje od stolku zpravodajů.) Já bych vás prosila, pane ministře, abyste tu nepokřikoval.

Pan ministr vnitra Vít Rakušan řekl, že očekává v České republice, že zde zůstane zhruba jedna třetina uprchlíků. A mě by velmi zajímalo, jak k tomuto číslu došel. Podle většiny politologů a studií totiž v zemi, která poskytne azyl uprchlíkům před válkou, zůstane zhruba dvě třetiny těchto lidí, a to je docela velký rozdíl. Právě tento ležérní přístup pana ministra vnitra je věc, která nesmírně komplikuje situaci všem. Na jednu stranu se chlubí tím, že v České republice našlo azyl přes 450 000 uprchlíků, podle Všeobecné zdravotní pojišťovny, která jako jediná může registrovat lidi ke zdravotnímu pojištění, je to 367 000. A to už vůbec nemluvím o tom, že dodnes tady nikdo neví, kolik válečných uprchlíků zde vlastně máme, protože systematická evidence již více než rok tady není.

Vím, že pro vládu to není důležité, ale pro lidi, kteří zde žijí ano. Protože na tento počet lidí není uzpůsobené fungování státu a jeho složek. Namátkou pár příkladů. Zdravotnictví: Nemocnice nemají na vyšší počet lidí optimalizované pohotovosti a proto už tak zahlcené ambulance jsou ještě víc přetížené. Léky, o těch jsem dnes zde mluvila, ale ani jejich objem jejich objednávek není optimalizován na příchod několika set tisíc lidí. Ano, bylo by možné to chápat na začátku konfliktu, ale dnes jsme si vlastně připomněli, že je to už rok. Přetížené školy. Už tak složitá situace díky populačně silným ročníkům byla posílena příchodem školáků z Ukrajiny. A místo toho, aby to vláda pomohla řešit, tak jsme někdy svědky situace, že řada žáků marně hledá místa na středních školách.