Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vám řekl několik slov právě k Dotačním programům zemědělství pro rok 2017.

Osobně si myslím, že samozřejmě české zemědělství, jak to říkám mnohokrát při svých vystoupeních, potřebuje dotace, aby bylo konkurenceschopné s evropskými zemědělci i s potravinářskými firmami a dalšími výrobci zemědělských produktů. Myslím si, že i programy, které jsou tady navrženy, je jich celkem 17, v drtivé většině jsou v pořádku. Jen zdůrazním, že oceňuji, že je tam třeba i podpora včelařství, podpora kapkové závlahy, restrukturalizace ovocných sadů, ale je tam také, což už je v novodobé historii nové, i podpora činnosti potravinových bank a dalších subjektů s humanitárním zaměřením, což si myslím, že je výborné, stejně jako podpora rybníkářství. Určitě je fajn, že podporujeme i potravinářskou konkurenceschopnost a samozřejmě i zlepšení životních podmínek chovu hospodářských zvířat. V minulosti samozřejmě v České republice byly docela problémy s těmito podmínkami a myslím si, že zvířata, která už nejsou obyčejnou věcí, ale jsou živými tvory, si zaslouží dobré podmínky pro svůj život.

V čem ale nesouhlasím ani já ani mí kolegové a kolegyně, to je s formou podpory některých velkých ať už zemědělských, nebo potravinářských firem. Evropská unie přednostně dává dotace pro malé a střední zemědělce a pro malé a střední výrobce v potravinářském průmyslu. Česká republika je bohužel jednou z velkých výjimek. Musím říct, že jsme opravdu jedni z mála, kteří krátíme minimálně dotace pro velké zemědělce i pro velké potravinářské firmy. U nás, jenom pro zopakování, nad 150 tis. eur se krátí dotace o 5 %, což je minimum, které vyžaduje Evropská unie. V jiných zemích se třeba nad 150 tis. nedává už žádná dotace zemědělským firmám a někde to je i částka o hodně nižší. Můžeme zajít jenom kousek tady do Rakouska, do Polska, Maďarska či Německa.