Nikdy by mne nenapadlo, že vrcholné orgány EU mohou v tak krátkém časovém horizontu přivést toto společenství, dříve prosperujících států, do marasmu, kterého jsme v současné době svědky. Jednání a rozhodování mi přijde jako jednání malého dítěte, které reaguje na nepříznivé podněty pouze emočně a zkratkovitě, aniž by domýšlelo, jaké to bude mít další dlouhodobé důsledky. 

Festival nekonečných sankcí vůči Rusku by měl mít nějaký význam a smysl. Ze samé podstaty ekonomických a hospodářských opatření vyplývá, že by měla někoho za jeho nesprávné chování trestat. Již v pořadí sedmý balíček sankcí vůči Rusku, v odvetě za dění na Ukrajině, mi připadá nejenom jako neúčinný a neefektivní, ale naopak jako trestající ty, kteří jej s velkou pompou vyhlašují. Pokusím se to vysvětlit.

Jak můžete trestat Rusko tím, že od něj přestanete odebírat zemní plyn a ropu, když jsou tyto dodávky okamžitě přesměrovány na Čínu a Indii? Nejenom, že neodřízneme Rusko od finančních prostředků, ale naopak sami sobě přivodíme hospodářskou a ekonomickou sebevraždu. Čína a Indie budou z relativně levných dodávek a zdrojů schopny daleko snadněji konkurovat zboží z EU. První negativní důsledky této politiky se již objevily. Německo, které mělo vždy silně proexportní ekonomiku, zaznamenalo dlouhodobě první deficit zahraničního obchodu. Euro se propadá vůči americkému dolaru, poprvé po dlouhé době byla dosažena pouze směnná parita eura vůči americkému dolaru. Evropská ekonomika ztrácí dech a dynamiku a bezesporu upadne v nejbližší době do recese. Co bude následovat? Ekonomicky méně silné státy jako Česká republika, Slovensko a Maďarsko, které jsou zároveň mimořádně závislé na dodávkách zemního plynu a ropy z Ruska, se budou potácet ve stavu nejistoty a beznaděje, připomínajícím agonii. Opravdu tedy máme mluvit o sankcích vůči Rusku - nebo se trestáme spíše sami?