Nelze si nevšimnout toho, jak kolem nás stále častěji zaznívají hlasy ohnivě diskutující na velmi žhavé téma imigrace. Jen těžko jsme si před několika lety dokázali představit nekonečné davy cizinců, proudících na náš kontinent, které se nedaří žádným způsobem regulovat a zastavit. Nezřídka je člověk nucen na chvíli zvednout hlavu od běžných starostí života a zamyslet se nad tím, co takový masivní příliv naprosto odlišných kultur může přinášet do našich evropských zemí.

Málokteří lidé už dnes toto téma nechávají bez odezvy. Názory na pomoc běžencům se mezi lidmi různí, když však nahlédneme do internetových diskuzí, kterých je dnes bezpočet, nebo se jen zaposloucháme do rozhovorů lidí, nejhlasitějším názorem je nechat pomyslné brány naší krásné země uzavřené. Jedním pohledem do některé ze zemí EU získáme naprosto jasný a nezaměnitelný obrázek, proč. Vidíme, k čemu vede bezhlavá myšlenka otevřené náruče i štědrých výhod, a každý občan rychle chápe, že imigrační krize přináší obrovská rizika. Rizika střetu nejčastěji africké (ne)kultury, islámu s evropským způsobem života.

Otevírat tisíckrát debatu na téma islám a jeho úskalí je jako číst stále stejně špatnou knihu, kterou každý zná nazpaměť. Nejčastěji kladená otázka, kterou na toto téma slýcháme, se nabízí sama: Proč vlastně dochází k toleranci nelegálního pohybu osob po evropských zemích a přijímání ekonomických imigrantů? Kdo má zájem na tom, aby se z našich zemí, měst a ulic stala bojiště a kdy se zhroutí sociální systémy v zemích, které jsou zaplavené stovkami tisíc až milióny migrantů? Zdravý selský rozum se neztotožňuje s názory, kterými je obhajován hromadný příchod většinou nevzdělaných, negramotných vyznavačů islámské ideologie.

Právě z úst některých politiků, ale zaznívají věty o připravenosti naší země a celé Evropy na příchod takových cizinců. Lidé jsou falešně utěšováni, že situaci zvládneme, je to přece naše náplast na palčivý problém nízké porodnosti a naše nové pracovní síly. Drtivá většina občanů si s jistotou uvědomuje, jak velký je to nesmysl a jejich zloba, chuť protestovat, právem nabírá na intenzitě. V České republice se potýkáme po desetiletí s problémem integrace menšiny, která je nulovým přínosem pro sociální systém, naopak vykazuje vysoké procento kriminality, nevzdělavatelnosti a je podporována na úkor pracujících. O přijetí a zvýhodňování další nezačlenitelné skupiny osob na úkor zaměstnaných, už nechce člověk s mozoly na rukou logicky ani slyšet.