To, že jsme uvnitř, neznamená, že máme méně starostí s vlastní existencí. Naopak, problémy jsou mnohem obtížnější. Diskuse o našem členství v EU nesmí veřejně probíhat. O to důležitější je klást si otázky, jaké jsou naše priority uvnitř EU.

1. Střežit svrchovanost ČR: Svrchovanost je po staletí osvědčený základ mezinárodních vztahů, který chránil malé státy před svévolí velkých. Ne dokonale, ale lépe než jakýkoli multilaterální systém. Žádný lepší recept neexistuje. Svrchovanost nezávisle na velikosti dává každému státu v jakékoli věci právo ‚veto‘. Evropská unie, aby zamaskovala své neřešitelné strukturální problémy, svrchovanost soustavně podrývá. Je prý přežitkem. Tím k radosti velkých států podrývá základy mezinárodních vztahů: není-li svrchovanost nedotknutelná, je možné Srbům ukrást kus území, je možné provést převrat v Libyi či obsadit část Gruzie. EU za to nenabízí žádnou náhradu, i uvnitř platí právo silnějšího odporující svrchovanosti. V mnoha případech může většina přehlasovat menšinu, což je popřením svrchovanosti. Evropě se to vymstí.

2. Odstranit korupci z Bruselu: Těžko můžeme bojovat s korupcí doma, když se k nám tlačí z Bruselu od komise, europoslanců i úředníků, kde dosahuje řádově vyšších hodnot. Zatímco u nás máme špatný zákon o střetu zájmů, v EU není žádný. Etický kodex bruselských úředníků shovívavě doporučuje, že úplatky by se přeci jenom raději pokud možno neměly brát. Kromě toho mají euroúředníci imunitu nesrovnatelně silnější, než třeba naši poslanci, takže korupční aféry nemohou být vyšetřovány.

3. Uvolnit zahraniční obchod: Svobodnou konkurenci v EU nahrazuje lobbování v Bruselu. Unie již není Evropským společenstvím devadesátých let, které podporovalo volný obchod. Zahraniční obchod je výhradně v kompetenci EU. Obchodní kvóty přidělované z Bruselu nás omezují při pronikání na některé zahraniční trhy. Z EU se stává do sebe uzavřená pevnost, izolovaná od zbytku světa. Nějakou dobu si můžeme hrát na písečku vnitřního trhu, ale bez férové konkurence budeme za světem zákonitě zaostávat. Liberalizovat se musí i obchod zemědělskými komoditami: kvalifikovaná evropská populace by měla pracovat v oborech s větší produktivitou práce, než je zemědělství, abychom obstáli ve světové konkurenci.