Tak si Ministra Bartoše znovu zvolili za předsedu v pirátském hlasování. Zatímco on ujišťoval veřejnost, že jeho strana je jistojistě středově liberální, střed totiž nemá žádnou politickou filosofii, na které by se to dalo ověřit, koaliční partneři se předháněli ve veřejných deklaracích, jak jsou tomu všemu rádi. Čemu? No dopovězme si to: že Piráti nejsou marxisté. Zatím.

Soudružka Michailidu, která se cítí být v srdci komunistkou, měla při nominacích i při samotném hlasování nezanedbatelnou podporu (289 hlasů). Kandidovala s tím, že se hlásí ke komunistickým myšlenkám a doporučila číst Marxe. Možná není náhodou, že zvedá marxistický prapor ve stejné době, kdy z Parlamentu vymizeli jak komunisté, tak sociální demokraté.

Podobný příběh pamatujeme z historie. Jak se objevili naivní zapálení utopičtí vyznavači Marxe v sociální demokracii. Jak si všichni mysleli, že přece nemohou ohrozit hlavní sociálně-demokratický proud. Jak Bohumil Šmeral se zápalem v srdci v roce 1921 založil komunistickou stranu. Jak se pak usnášeli o jednotných postupech a jednotných frontách v třídních zápasech. Jak se k moci dostal Gottwald s karlínskými kluky z hospody. A jak se také usnesli na potřebě „bolševizace“, která měla spočívat v tom, že jim ruští bolševikové poradí, jak ostatním zakroutit krkem. Jak se hbitě internacionalizovali, Kominterna měla být globální politickou stranou. Jak nakonec v roce 1948 pohltili sociální demokraty, s výjimkou těch, co emigrovali. A jak exemplárně popravili Miladu Horákovou, která se nechtěla nechat pohltit. A zbylé zavřeli do vězení.

Marxismus je agresivní ideologie. Mnoho autorů poukázalo na to, že fašismus a komunismus jsou jenom dva projekty téže ideologie. Hledat v marxismu poučení pro dnešní politiku je stejně amorální, jako nacházet inspiraci pro sociální politiku v praxi koncentračních táborů. Je možné, že i tam byly zajímavé myšlenky, ale vracet se k nim je nemorální.