Vláda se nyní pokusila dávnou moudrost přechytračit. Pravda je to, co má vláda, co mají úředníci ve svých lejstrech, pravdu má Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Proti úmyslným lžím a záměrným nepravdám chce Centrum postupovat tak, že je označí jako nepravdu. A v důsledku toho ten, kdo takové informace šíří, se stane lhářem.

Jenomže odkud se ta pravda v úřednických hlavách vezme? Co když se úředníci mýlí. Co když se mýlí ministr? Co když lže politik? Co když trpí politikové naši, evropští i světoví syndromem nepřiměřeného sebevědomí? (Křesťané to kdysi nazývali pýchou.) Vždyť ani ministr nemá patent na pravdu. Asi není náhodou, že slovo ministr pochází od latinského ‚ministrare‘, což znamená sloužit, posluhovat. Ministr nemá sebemenší právo určovat, co si mají lidé myslet, jak mají žít, co je správné a co je špatné. Svoboda znamená, že každý má právo rozhodnout se špatně, či prostě tak, že se to ministrovi zdá být špatné. Svoboda znamená, že si svůj názor vytvořím v diskusi.

Ježíš také říkal, aby kamenem hodil jako první ten, kdo je bez viny. Tedy, aby mohli úředníci Centra házet kameny na lháře, musí být v první řadě sami bez viny. Musí být bez viny ministr vnitra. Musí být bez viny předseda vlády. Pokud tedy kterýkoli politik někde neřekne plnou pravdu, pak musí Centrum zasáhnout především proti němu. Musíme si přece zametat před vlastním prahem! Držíme palce, aby Centrum dokázalo napravovat všechny nepravdy našich politiků!