Množící se excesy pacientů léčeben budí strach. Experti tvrdí, že riziko smrtících útoků nelze nikdy úplně vyloučit," nebo: "Člověk by se kolikrát nejraději pomodlil, aby psychotici něco neprovedli." A už to začalo... Hrátky buržoazní mediokracie... Politici obviňují lékaře, lékaři politiky, média obviňují všechny. Nic se nestane, ale šou s reklamou může jet dál. Hledáme viníka. Ministr je akční, jede do nemocnice v Dobřanech, kde pobýval vrah a odvolá zde primáře, který se už ale mezitím psychicky zhroutil, ale další zdravotníci ústavu za ním dále stojí. Chápu, že mediální drama, je po loňské vraždě Petra Vejvody schizofreničkou ve Žďáru nad Sázavou a vraždě mladé knihovnice teď v Horní Bříze na Plzeňsku, zčásti pochopitelné, ale když se psychicky zhroutí primář psychiatrické kliniky, tak to zní jako špatný vtip. A evidentně je to signál, že něco je dost špatně. Stále hledáme viníka.

Pacienti jsou mimo kontrolu, terapie je nedůsledná

Podívejme se, jak to u nás chodilo za socialismu. Je zajímavé, že se v médiích nikdo nezamýšlí nad tím, jak je možné, že za socialismu se žádné takové útoky duševně nemocných lidí neděly, nebo pokud ano, tak v obrovsky menší míře celkového nebezpečí, tj. možnosti, že taková situace nastane. Dnes se nevedou žádné statistiky o násilných zločinech, které spáchají duševně nemocní lidé. Musíme však vzít na vědomí, že psychotici byli vždy a dále budou. Jen asi desetina z nich je nebezpečná a z tohoto počtu opět desetina velice nebezpečná. Jestliže tedy v České republice máme zhruba 80 tisíc lidí nemocných psychózami, vyskytuje se tu asi 800 velmi nebezpečných lidí. Přitom jen někteří z nich jsou včas diagnostikováni. Rozpadl se systém ambulantních lékařů, nikdo za nic neodpovídá. Pacienti jsou mimo kontrolu, terapie je nedůsledná. Když se pak něco stane, snese se obvykle drtivá kritika na nemocnici, která dotyčného propustila. Ale ona to udělat musela, pokud se jeho stav zlepšil. Jenže dotyčný venku přestane brát léky a chodit na kontroly, jeho stav se zhorší, zase ho zavřou... A tak pořád dokola. Bylo to zřejmě i u pachatele z Horní Břízy. Od února, kdy ho propustili, do útoku uběhly tři měsíce a pokud vysadil léky, ocitl se ve stavu naprosto stejném, jako před nucenou hospitalizací. Nemocnice totiž nepropouští pacienta do rukou konkrétního lékaře, který by ho "pohlídal", ale dotyčný jen oznámí jakého má ambulantního psychiatra, kam je pouze zaslána zpráva z léčebny. To však neznamená, že k němu psychotik skutečně dorazí. Odstěhuje se a nikdo ho dál nehledá. Nic se neděje. Za socialismu měl psychiatr povinnost starat se o zvláštní jedince ve své spádové oblasti, sociální pracovnice dělaly pochůzky v rodinách.