Až sem však už slyším, jak si větry nad vřesovištěm hvízdají Werichovu….nikdy nic nemějte za  definitivní….. Znám Skotsko, znám Skoty – parlamentáře i ty na ulici, i ty, kteří volili rozumem NE, měli v srdci ANO. Referendum skončilo, touha zůstává a bude tomu tak nejspíš až do chvíle, dokud se u hraničního kamene vedle dudáka nepostaví celník s razítkem.

Večer před hlasováním jsem měla možnost mluvit se španělským velvyslancem v ČR a sdíleli jsme stejné obavy o osud Evropy v případě, že by se Skotsko skutečně odtrhlo. Velmi pravděpodobně by se dominovým efektem rozběhly separatistické tendence v mnoha dalších zemích, kde se nejen díky ekonomické krizi stalo soužití křehkým. Rozdělení státu ale není všude stejně snadné tak, jako ve Skotsku. Referendum o odtržení Katalánska by např. musela předcházet změna ústavy. Vždy záleží na ústavě a uspořádání dané země, aby mohlo být takto závažné referendum plně legální a závazné. Důsledky takového drobení by ale zdaleka nebyly jen na národních úrovních. První, kdo by si mnul ruce, by byl zcela jistě Vladimír Putin, který by demagogicky vystartoval s legitimitou krymského referenda a jeho následné anexe. Touto optikou by mohl vidět i další scénáře své neukojené, agresivní teritoriální expanzivity. Hrozivější důsledek si snad ani představit neumím, protože nesdílím s našimi panslavistickými obrozenci ideu, že „dobře bude v Čechách, až se kozácký kůň napije z Vltavy.“

Přeji si žít ve fungující Evropské Unii a pozitivní výsledek skotského referenda by zcela jistě přinesl velmi významné změny v rozložení sil i její struktuře. Velká Británie byla dosud silný hráč, který vyvažoval Německo a Francii, jakkoli odtud zaznívá stále více euroskeptických hlasů. Odchodem proevropského Skotska by dost možná oslabená konservativní Anglie v referendu o setrvání v unii 2017 zvolila odchod a ono vyvážení by vzalo za své! Malé státy, ke kterým patří i naše republika, by proti silným hráčům neměli žádnou šanci jak ovlivňovat směřování Evropy, ani rozhodovat v jejím rámci sami o sobě.