Děkuji vám za slovo. Já si dovolím využít ten čas ještě na reakce na tu plejádu různých argumentů, pseudoargumentů a častokrát bohužel i lží, které tady zazněly od některých předřečníků. Vezmu to popořadě.

Paní ministryně Schillerová. Chtěla bych podotknout, že v žádných zákonech, které tady schvalujeme, není přímo v tom zákoně uvedeno, z jaké kapitoly rozpočtu bude ten nárok, který tím zákonem vzniká, hrazen. Prosím pěkně nezavádějme tady, neříkejme, že jsou to běžné standardy a že tady to je nedostatek zákona, když to není normální, není to v těch zákonech nikdy. Tak to je až nedůstojný argument podle mého názoru.

Stejně tak jako to, že nejsme schopni říci a vyčíslit dopady do rozpočtu. Vy někdo víte, jak dlouho ještě budou ta plošná opatření platit? Teď se hovoří dokonce ještě o jejich zpřísnění. Nevíme, jaké ještě konkrétní parametry těch zpřísnění budou. Ale my někdo víme, jak dlouho ti lidé ještě nebudou moci podnikat? Ano víme, že už mnozí z nich víc než pět měsíců nemohou mít otevřeno. To víme. Ale jak to bude v budoucnu? Kolik to ještě bude týdnů, či měsíců? To neví asi nikdo a křišťálovou kouli jsme neměli ani my, když jsme v létě minulého roku tento zákon připravovali.

A určitě se tady bavíme o miliardách, možná i desítkách miliard korun, to je určitě pravda. Ale myslím si, že by bylo až nedůstojné uvádět tam jenom řádově právě takovéto sumy, když jsme si všichni vědomi toho, že ten odhad je prakticky nemožný udělat ve chvíli, kdy nevíme, jak dlouho tady s námi ta epidemie bude. A jak vidím, jak funguje očkování a jak není zvládáno, což je ta cesta z toho ven, tak se obávám, že to bude spíše déle, než kratší dobu.

Takže to jsou všechno argumenty, které tady padají spíše z hlediska nějakého technického. Na to se to rádo svádí, když se chce něco zamítnout a když se o tom nechce vést ani férová diskuze. Proto vás žádám, abychom tady tyto argumenty nepoužívali, abychom řekli férově naopak to, že celá řada těch programů, které dneska už sice jsou a počítají se na desítky, tak prostě nepostihují úplně všechny ty, kteří dnes mají omezeny své příjmy a kteří krachují. Takže pojďme se o tom zákoně bavit.

A jak už jsem řekla mnohokrát - a opakuji to pro jistotu znovu - my jsme samozřejmě ochotni bavit se o konkrétních parametrech a ustanoveních toho zákona. Jsme ochotni se bavit o tom, co tam ještě je potřeba doplnit, nebo co tam naopak podle vás přebývá, ale tuto diskuzi je potřeba mít vůbec možnost zahájit. Je potřeba ten zákon dostat vůbec do výborů, kam tato diskuze patří. A tam určitě můžeme hovořit i o pozměňovacích návrzích tak, aby lépe odpovídala tomu vašemu úhlu pohledu, té praxi úřadů, aby všechny náležitosti, které požadujete, tam byly doplněny.

Ale dělat z podnikatelů a živnostníků a priori podvodníky tak, jak jste tady také nastínila, paní ministryně, tak to si prosím vyprošuji. Myslím, že vládní pomoc, která je prodávána tak bombasticky - dokonce jsme se doslechli od pana premiéra i pana Havlíčka, že někteří si až jako stěžují, že je to víc, než by vydělali, kdyby mohli mít otevřeno. Nikdo ještě nedokázal jediný příklad takového podnikatele, který by takhle adoroval vládu. Ale ono se to takhle hodí do placu a už si to žije svým životem, že?

Kdybychom naopak se jich zeptali férově, co si myslí o té pomoci - a ty dopisy nám chodí, věřím tomu, že i vám, nejenom nám z opozice - tak tam jsou příklady konkrétních lidí, konkrétních rodinných firem, konkrétních živnostníků, konkrétních menších, středních, podnikatelů, často podnikajících desítky let. Často takových, kteří od státu nikdy nic nežádali a nechtěli. A teď jsou poprvé v situaci, poprvé, kdy od státu tu pomoc potřebují, mají-li přežít, mají-li dál poskytovat své služby, prodávat své produkty, mají-li dál zaměstnávat lidi. Takže prosím pěkně, pojďme se dívat na tu realitu těch, kteří kvůli tomu nespí, kteří kvůli tomu mají i celou řadu zdravotních problémů. Protože prostě to, co celá léta budovali, často celý svůj život, tak se jim teď rozpadá pod rukama. A ne jejich vinou.