Dobrý den, dámy a pánové,

dovolte mi, abych řekla jenom několik stručných informací o našem postoji k tomuto návrhu zákona.

Obecně, když začnu tím, což už tedy tady také mnohokrát zaznělo, tak se domnívám, že opravdu je velmi tristní, že až dva roky poté, co víme, jak to nařízení zní, a víme, jak tedy dopadá i na české občany, tak se teprve projednává zákon ve Sněmovně. Já jsem ostatně na toto téma interpelovala jak pana premiéra Babiše, tak pana ministra Metnara už v lednu tohoto roku. Tehdy mi pan Babiš slíbil nebo odpověděl, že do poloviny února bude zákon ve vládě. Stalo se tak ve skutečnosti až 21. března, takže byť ten slib byl dán, tak řekněme nebyl minimálně dodržen. A my tedy až teď v dubnu 2018 stojíme před tím, že nám od května nebo od konce května začíná platit evropské nařízení, ale do naší legislativy teprve teď projednáváme, jak dopadne. A samozřejmě že ten zákon tím, že naštěstí nebude projednáván v devadesátce, což si myslím, že je velmi rozumné i vzhledem k tomu, jak slyšíme jednotlivé výtky z mnoha stran, tak bude platit až později než samotné nařízení, a obávám se, že to bude jenom matoucí a přinášet celou řadu problémů.

Co také jsem už tehdy v té interpelaci vyčítala oběma interpelovaným, byla nedostatečná informovanost, resp. to, že byť chápu, že mezi minulým volebním obdobím a současným se vyměnili lidé na postech ministrů, tak už v loňském roce, už v minulém volebním období měla určitě probíhat informační kampaň, mělo být vůči firmám, neziskovým organizacím, školám, ale i dalším institucím a organizacím probíhat celá řada řekněme osvětových kampaní, protože když si vzpomenete na to, jak probíhala kampaň třeba k takovému zavádění elektronické evidence tržeb, a že to nebyla určitě malá a levná záležitost tehdy a dopadala na mnohem menší výsek společnosti, tak tentokrát se opravdu dá hovořit o zanedbání.