Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážené paní ministryně (ve vládní lavici nesedí ani premiér ani žádný ministr), myslím si, že pro projednávání zákona, kterému v mediálním světě rádi zejména novináři přezdívají zákon roku, hezky ukazuje ta účast vlády, jak vážně svůj návrh dnes myslí. Pan premiér absentuje, není tady, nemá ani chuť obhajovat materiál, který tu máme. Ono se mu možná nelze divit, ale minimálně ukazují jednotliví ministři a zejména pan premiér, jak vážně tento návrh vlastně myslí, a to v době, v jaké se nacházíme, a to v době, která je před námi, a jsou to časy i z ekonomického hlediska opravdu velmi nelehké.

Vláda se svým způsobem už rozpadla a jede jenom na setrvačník, ale to neznamená, že bychom neměli tomu návrhu věnovat pozornost, byť samozřejmě je otázkou, do jaké míry může být vážně myšlen, když neodpovídá vůbec realitě. Ten předpokládaný deficit 320 miliard korun, který v návrhu máme, vůbec nepočítá s tak zásadní změnou daní, ke které dojde, která bude projednána ještě v příštím týdnu těsně před Vánoci a která by měla od 1. ledna příštího roku platit a která bude mít dopady dalších 100 miliard korun, pokud projde senátní verze. To znamená, že my tady dnes vůbec neprojednáváme realitu, která by vyplývala ze všeho, co očekáváme, ale je to spíše pohádka o nějakém rozpočtu, tak jak jsem to už v prvním čtení a v těch předchozích jednáních opakovaně nazývala. A to stále trvá.

Návrh rozpočtu byl připravován ještě v době, kdy nebyla ani očekávána tak výrazná, masivní druhá vlna koronaviru, která má obrovské dopady do ekonomiky, která nás stojí denně miliardy korun a která stojí i ekonomický život celé řady firem, živnostníků, podnikatelů a jejich zaměstnanců. Vláda nás žádá o podporu rozpočtu, který sama není schopna připravit tak, aby odpovídal realitě. To vypovídá o jejích schopnostech více, než cokoliv jiného.