Vážené delegátky, vážení delegáti, milí přátelé,

své vystoupení začnu možná trochu netradičně citátem: "Autoritářský režim si většinu své moci ani nemusí vynucovat: získá ji samovolně. Lidé uvažují, co po nich nejspíš bude represivnější vláda chtít, a pak se podle toho dobrovolně chovají, aniž by jim to kdokoli přikazoval. Občan, který se takto přizpůsobí, dává stávající moci najevo, čeho může do budoucna dosáhnout." Citace pochází z knihy Tyranie od Timothyho Snydera, jde o úvod první kapitoly. Mimochodem pokud jste tuto útlou knížku ještě nečetli, tak velmi doporučuji.

Proč začínám těmito ponurými slovy? Myslím, že velmi přesně vystihují blízkou budoucnost v naší zemi. Pokud už se v takovém stavu dávno nenacházíme. V poslanecké sněmovně jsme v posledním týdnu jasně viděli, které politické strany dnes mají převahu a jsou spolu ochotné spolupracovat. Zatím se za to ještě trochu stydí, ale je jen otázkou času, kdy si začnou vycházet vstříc ještě více. A to i programově. Může se tedy reálně stát, že budeme projednávat body jako je všeobecné referendum, včetně takové varianty, která může vést k vystoupení z Evropské unie. Bude ještě zesílen tlak na veřejnoprávní média. Budeme svědky změn v klíčových nezávislých institucích. Scénáře, které se ostatně už v některých blízkých zemích odehrávají, se odehrají i u nás, zřejmě s ještě razantnější silou a fatálními důsledky. Budu se ráda mýlit, ale skutečně hrajeme o liberální demokracii, prozápadní směřování a ukotvení v rodině evropských států, o svobodnou diskusi a svobodu obecně. Jak tomu čelit? Co s tím dělat?

Jsme schopni lidem, kteří toto ohrožení nevnímají – a podle posledního průzkumu 47 procentům lidí nevadí menšinová vláda hnutí ANO, kterou podpoří komunisti a okamurovci – jsme schopni jim vysvětlit, v čem rizika spočívají? Jsme schopni zaujmout je natolik, že začnou svoji přízeň obracet naším směrem? Jak toho docílit?

Jsem přesvědčena, že to lze jen každodenní drobnou a zdánlivě nenápadnou prací. Že i přes to, že se máme materiálně velmi dobře, čísla statistik jako například míra ohrožení chudobou nebo nezaměstnanost jsou již delší dobu nízká, lidem se daří a mají se dobře, lze zaujmout kvalitním programem podaným atraktivní formou. Díky drobnostem, které lidem pomohou v jejich každodenním životě s jejich strastmi a problémy, jsme schopni nalézt cestu i k těm, kteří na obranu demokracie, svobody a právního státu příliš neslyší. Kteří si zvykli na to, že tyto hodnoty jsou samozřejmé a jejich pozvolnou plíživou ztrátu nestihli postřehnout. Je třeba promlouvat k nim skrze, možná trochu přízemní, nicméně hmatatelná témata. Občanů, kteří reálné hrozby nevnímají jen jako bohapusté strašení je, bohužel, ve společnosti poměrně málo.