Britské volby jsou mimo jiné zajímavou ukázkou fungování politického systému. Británie má totiž na rozdíl od drtivé většiny Evropských zemí „většinový“ systém. Země je rozdělena na obvody, přičemž v každém z nich se volí jeden poslanec. Strana, která dostane v obvodu nejvíc hlasů, vyhrává.

V tomto systému mají pochopitelně naprosto neférovou šanci na úspěch největší strany. Není tedy překvapením, že české politické strany, které byly u moci – ať už v dobách opoziční smlouvy nebo jindy –, často mluvily o zavedení podobného systému u nás. Tato snaha naštěstí neuspěla. Dílčím krokem bylo zřízení malých krajů (typicky Libereckého a Karlovarského), kde díky rozdělování hlasů d'Hondtovou metodou přijdou menší strany zkrátka.

Neférovost britského většinového systému vyplyne dobře při srovnání s Německem. Německo totiž (podobně jako ČR) používá poměrný systém, ale má navíc systém jakýchsi preferenčních hlasů (tzv. „Erstestimme“), který voličům napříč politickými stranami umožňuje vybrat kandidáta, který je jim nejsympatičtější. Celkově se tak tento systém chová podobně jako volba jednoho kandidáta ve většinovém systému (a také je díky tomu možné odhadnout výsledek).