Britské volby jsou mimo jiné zajímavou ukázkou fungování politického systému. Británie má totiž na rozdíl od drtivé většiny Evropských zemí „většinový“ systém. Země je rozdělena na obvody, přičemž v každém z nich se volí jeden poslanec. Strana, která dostane v obvodu nejvíc hlasů, vyhrává.
V tomto systému mají pochopitelně naprosto neférovou šanci na úspěch největší strany. Není tedy překvapením, že české politické strany, které byly u moci – ať už v dobách opoziční smlouvy nebo jindy –, často mluvily o zavedení podobného systému u nás. Tato snaha naštěstí neuspěla. Dílčím krokem bylo zřízení malých krajů (typicky Libereckého a Karlovarského), kde díky rozdělování hlasů d'Hondtovou metodou přijdou menší strany zkrátka.
Neférovost britského většinového systému vyplyne dobře při srovnání s Německem. Německo totiž (podobně jako ČR) používá poměrný systém, ale má navíc systém jakýchsi preferenčních hlasů (tzv. „Erstestimme“), který voličům napříč politickými stranami umožňuje vybrat kandidáta, který je jim nejsympatičtější. Celkově se tak tento systém chová podobně jako volba jednoho kandidáta ve většinovém systému (a také je díky tomu možné odhadnout výsledek).
Kdyby mělo Německo podobný systém, jako má Británie, vedlo by to fakticky k vymazání menších politických stran – například FDP nebo Zelených. Zároveň by to přineslo neomezenou moc CDU.
Naopak v Británii by s poměrným systémem konzervativci neměli většinu a země by v tuto chvíli nejspíš sestavovala koaliční vládu Labouristů, Liberálních demokratů a SNP vzdorující Brexitu. Většinový systém ale Liberální demokraty vyřazuje ze hry, podobně jako by v Německu vyřadil FDP.
Británie bohužel zůstává v pasti nedemokratického většinového volebního systému. Převaha Tory party a Labour party, tamních obdob ODS a ČSSD, zajišťuje, že se na tento základní pilíř jejich moci snadno nesahá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
