Meziroční růst o 4,4 procenta je úspěch, ve který doufal málokdo, zejména po uplynulých značně hubených letech. Tento příznivý vývoj však s sebou nese jedno významné riziko – budou sílit názory, že už je všechno jaksi uděláno a není třeba se o nic dalšího snažit. To by byla zásadní chyba. Přestože za současný vývoj do velké míry vděčíme příznivým vnějším vlivům, jako je například zahraniční poptávka, stejnou měrou se na něm podílí úsilí současné vlády, zejména její nerestriktivní fiskální politika zaměřující se především na investice s velkým multiplikačním efektem.

Pozice Česka je nyní unikátní v celé Evropské unii. Evropská osmadvacítka podle zpráv Eurostatu meziročně rostla o pouhých 1,6 procenta a eurozóna dokonce jen o 1,2 procenta. V tomto kontextu je český výsledek 4,4 procenta skutečně unikátní a z dostupných dat je zřejmé, že Česko je nejrychleji rostoucí zemí v EU. Významněji se nám blíží pouze Rumunsko (3,7 procenta) a sousední Polsko (3,6 procenta).

Otázkou je, jaké vlivy Česko doslova vystřelily na tuto pozici. Jsem toho názoru, že lze s jistotou tvrdit, že kroky současné vlády na tom mají svůj podíl. Jedním z tahounů hospodářského růstu podle ČSÚ je spotřeba domácností. V tomto kontextu je dobré připomenout, co vláda pro domácnosti udělala. Je to například zvýšení minimální mzdy, zvýšení daňové slevy na druhé a další dítě či valorizaci důchodů. Tyto kroky vedly ke zvýšení koupěschopnosti obyvatelstva, což se pozitivně projevilo na poptávce. Do stejné kategorie patří i zvýšení platů státních zaměstnanců, kteří tvoří významnou skupinu spotřebitelů a zvýšení jejich příjmů tak má přímý vliv na makroekonomickou situaci.

Vliv těchto vládních kroků však nebyl jen v tom, že se přímo zvýšily příjmy určitých skupin obyvatel. V ekonomice jsou neméně důležité i faktory, jako je stabilita či dlouhodobá předpověditelnost. V rámci koalice je proto snaha všechny vládní kroky oznamovat s dostatečným předstihem a jasně je vysvětlovat směrem ke spotřebitelské i podnikatelské veřejnosti, abychom maximálním možným způsobem odstranili nejistotu, která dle mého názoru determinovala chování podnikatelů i domácností v uplynulých letech. Vývoj poptávky domácností svědčí o tom, že spotřebitelé se už evidentně přestali bát budoucnosti. Jinak by výdaje na konečnou spotřebu domácností těžko stouply meziročně o 3,1 procenta.