Pikal (Piráti): Za nás by bylo nejlepší zvolit systém ideální poměrnosti

Děkuji. Já si dovolím využít svého přednostního práva, také vám děkuji, pane předsedající, že jste mě vystřídal, protože tento čas by běžně měl přicházet na mě. Já - protože jsme v obecné rozpravě - začnu trošku obecně, trošku zeširoka. Chtěl bych předně říci, že jsem velice rád, že jsme se dostali do toho druhého čtení a že tedy všechno nasvědčuje tomu, že zákon stihneme včas projednat a přijmout tak, aby volby mohly proběhnout řádně, v daném termínu a podle předem známých pravidel. To byl jeden ze zásadních cílů a věřím, že se k němu blížíme.

Trošku mě mrzí, že tedy jsme se zdrželi nějakým sporem o ten podklad, ale to je již za námi.

Z našeho původního přesvědčení by - nás trošku mrzí, kam se ten systém posunul, respektive my jsme původně vnímali jako ideální řešení ten návrh, který předložila jak vláda ve variantě 1, tak vlastní, který tady již ležel od pana poslance Výborného, to znamená, že ty mandáty se mají rozdělit co nejpoměrněji s ohledem na celostátní úroveň, tedy že by se prostě vzal počet hlasů, které získaly všechny strany, které překročily ty klauzule, a ty se sečetly, vydělily dvěma sty, to by odpovídalo mandátovému číslu, každá strana by získala tyto mandáty a ty by se pak přikázaly do krajů podle toho, kdo získal kolik těchto mandátových čísel v jednotlivých krajích, respektive podle nějakých největších zbytků, to znamená, když se nezískaly ty celé mandáty, tak tam, kde byly ty největší zbytky mandátů. To nám přišlo jednoduché, dostatečně poměrné a zároveň srozumitelné. Teď jsme někde trošku jinde, ale k tomu se dostanu později.

Důležitá věc, kterou bych chtěl říct, vytknout jaksi bokem a před závorku, je otázka toho, co udělá tento poměrnější systém s naší parlamentní demokracií z hlediska toho, jak zde mohou a nemohou být zastoupeny nějaké menší subjekty ve Sněmovně a jaký to má vliv a úskalí pro fungování Sněmovny. Současný jednací řád ve své formulaci předpokládá, že klub si mohou po volbách ustavit alespoň tři poslanci, kteří kandidovali společně za samostatně kandidující politickou stranu. Je to v § 77 jednacího řádu. Toto ustanovení je podle mě poněkud nešikovné, protože vede ke dvěma možným výkladům. Buď k tomu, že kluby si mohou po volbách zakládat pouze samostatně kandidující politické strany, nikoliv koalice, což věřím, že je absurdní výklad. Stejně tak to může vést k tomu, že na koalice se toto omezení nevztahuje, tudíž kdyby se v rámci koalice do Sněmovny dostal například jenom jeden nebo dva poslanci za tu menší ze stran, které takto vstoupí do Sněmovny, tak by mohli založit samostatný poslanecký klub.

Z tohoto důvodu předkládám pozměňovací návrh, který směřuje jaksi ke všem variantám, které by nakonec mohly být přijaty. Nicméně předpokládám, že jako základ pro další projednávání jsme na ústavně-právním výboru zvolili alespoň tu variantu 1 vládního návrhu, který vlastně nyní projednáváme, takže to směřuji primárně k němu. Je to doplnění toho zákona o změnu jednacího řádu tak, abychom umožnili zakládání poslaneckých klubů po volbách buď stranám, které získaly alespoň 8 poslanců, u těch stran, které kandidují v rámci koalic nebo samostatně, buď tedy společně za koalici aspoň 8 poslanců, nebo každá strana z té koalice alespoň 8 poslanců, a pro kluby, které vzniknou v průběhu volebního období, 10 poslanců. Má to nějaké důsledky pro množství přednostních práv, která zde mohou být uplatňována, podrobné zdůvodnění je v tom tisku a já se k němu asi dostanu podrobněji až v podrobné rozpravě případně. Takže tolik takto před závorku.

Nyní tedy podrobněji k tomu vládnímu návrhu a k tomu návrhu ústavně-právního výboru. Ten návrh ústavně-právního výboru, jak již jsem zmiňoval, není zcela poměrný. Jak jsem říkal, za nás by bylo nejlepší systém ideální poměrnosti, což by představoval ten poměrný návrh vlády, který by vlastně přerozděloval zhruba jenom osm mandátů od těch stran, které se vůbec - a nebo do deseti mandátů, dejme tomu - od těch stran, které vůbec nepřekročily tu pětiprocentní nebo sedmiprocentní nebo devítiprocentní - nebo jaká tam nakonec bude - klauzuli k těm stranám vítězným.

Ten návrh ústavně-právního výboru již přerozdělil poněkud více, ale to zhruba někde na půl cesty mezi tím, co jsme měli v letech předchozích v rámci metody d'Hondta a proti té ideální poměrnosti, takže se nám to jeví jako přijatelné, uvidíme, jak se budou vyvíjet roztříštěnost politické scény a jak se bude vyvíjet vlastně ten poměr mezi stranami, jestli někdy dojde k nějakému dalšímu extrému. Ale vzhledem k tomu, že se tam přerozdělují ty hlasy v tom druhém skrutiniu, tak by vlastně nemělo nastávat nějaké masivní propadnutí hlasů v menších krajích jako se nám to dělo doteď, takže by takové extrémní případy neměly nastat. Nicméně chci upozornit na to, že to není zcela poměrný systém a z našeho pohledu se jedná tedy o ústupek.

Další ústupek pak nastal při projednávání toho, jaké budou ty klauzule pro koalice, protože za nás by samozřejmě ideální systém byl jako pro všechny stejný metr, ale chápeme, že to není v souladu s politickou realitou, proto jsme byli připraveni podpořit a navrhovali jsme to, aby byly ty aditivní klauzule 7 % a 9 % pro ty tří- a vícekoalice, nicméně je tady tedy nějaká dohoda, která říká, že pro dvoukoalice to bude 8 % a pro koalice tří a více stran nebo hnutí to bude 11 %. Těch 11 % se nám zdá opravdu excesivní, protože to zasahuje vlastně nad nějaký dvojnásobek toho, co je prostě ta běžná klauzule. Chápu, že je to většinovětvorný prvek, na druhou stranu ty klauzule by měly také vytvářet nějakou motivaci pro ty strany se spojovat a spolupracovat a já se obávám, že těch 11 % už je vysoko a povede to potom k nějakému obcházení, vytváření speciálních volebních subjektů a dalšímu znepřehledňování politické scény. Ale i tak, když tam bude těch 11 %, tak my budeme ochotni to zřejmě podpořit. Takže to jsou tyto záležitosti.

Nyní ještě k jedné věci, která se stala sporem a diskutovala se hodně vlastně v tom prvním čtení, a to je otázka zachování poměrnosti mezi kraji. Protože tady se diskutoval systém možnosti jednoho volebního obvodu, který by tady nějakou poměrnost zastoupení mezi kraji, respektive mezi regiony, zcela rezignoval, protože všichni bychom byli zvoleni v jednom regionu, a tedy by jediný region, který by byl zastoupen, byla Česká republika jako celek, což by samozřejmě vedlo k tomu, jak můžeme se vlastně podívat u našich sousedů, k nějaké koncentraci těch zástupců pravděpodobně do hlavního sídla České republiky, to znamená, do Prahy a jejího nejbližšího okolí, což bych nepovažoval za vhodné.

Takže jsem hrozně rád, že jsme se dostali k té shodě na těch čtrnácti mandátech, nicméně ty systémy, které jsou tam navržené, toho rozdělování podle největších zbytků, mohou vést k tomu, že všechny největší zbytky se sejdou v jednom kraji a vlastně počet zástupců například Karlovarského kraje - já vím, že se prostě vybírá, protože je jaksi nejmenší, tudíž je to nejvíce vidět, ale může se to týkat úplně stejně jiných krajů - tak prostě ten počet zástupců by mohl oscilovat například mezi třemi a osmi poslanci s nějakou náhodou na to, kam by to bylo, což považuji, že při těch třech by to bylo velice nedostatečné zastoupení a je potřeba s tím něco dělat, a při těch osmi by tam zase byla nadreprezentace.

Stejný efekt, upozorňuji, může nastat i v případě, že bychom se vydali tou navrženou cestou, kdy budou rozhodovat strany po volbách, kam umístit ty zbytkové mandáty, protože všichni se můžou podívat na Karlovarský kraj a říct si - to nám nestojí za to - anebo si naopak říct - ano, tam přidáme ještě jednoho - a nepředpokládám, že by se strany mezi sebou po volbách zkoordinovaly dohodly, aby udělaly své zastoupení napříč republikou poměrně. Proto předkládám pozměňovací návrh jednak k tomu vládnímu návrhu zákona, který směřuje k tomu, aby to zastoupení zachovalo poměrnost. To znamená, při rozdělování těch zbytkových mandátů, aby se rozdělovalo skutečně od největšího zbytku, ovšem aby pokud je naplněno zastoupení, které odpovídá velikosti toho kraje, které ostatně se vypočítává již dříve, tak aby se dále již nepřiděloval.

To znamená, pokud prostě počtu voličů, kteří přišli k volbám v nějakém kraji odpovídá dvanáct poslanců, tak tam bude dvanáct poslanců. Pokud pět poslanců, tak tam bude pět poslanců, nebude tam více, nebude tam méně. To je také pozměňovací návrh, který předkládám jednak k tomu vládnímu a jednak potom v jisté variantě i k tomu návrhu ústavně-právního výboru.

A nyní se již tedy dostávám asi k tomu návrhu ústavně-právního výboru, kde - jak jsem řekl - my jsme ochotni ustoupit na ty varianty tak, jak tam byly předloženy, ale je tam jedna věc, která nám vyloženě vadí, na kterou jsme upozorňovali od začátku a se kterou jsme vyjadřovali nesouhlas. A nebyli jsme to jenom my. Jedná se o tu věc, že po volbách tedy politické strany během dvanácti hodin někde, nějaké jejich vedení, rozhodnou o tom, komu nakonec připadne politický mandát. Já bych předem chtěl říct, že si nelze hrát na to, že je to přidělování do regionů a ty strany jaksi neví, kdo to bude, je to rozhodování o osobách, je to rozhodování o tom, kdo tam konkrétně bude a kdo tam nebude a jistě tam budou hrát prostě roli nějaké osobní vazby a zkušenosti a znalosti.

Samozřejmě můžete namítnout, že stejně tak můžou osobní vazby, zkušenosti, znalosti a nějaká zákulisní jednání hrát roli při sestavování kandidátních listin - ano - (ale?) o těch potom může slušně rozhodnout volič v těch volbách nakonec a může takové kandidáty vykroužkovat nebo se může rozhodnout na základě toho tu stranu nevolit. Nicméně pokud budou rozhodovat strany po volbách, tak se prostě může stát, že nějak zákulisně rozhodnou, ostatně jak jinak, a vyberou způsobem, který prostě nebude odpovídat vůli voliče, já respektuji ten názor, že každý z těch poslanců nebo z těch kandidátů, kteří jsou první na pásce, představuje nějakou část mandátu, nicméně někteří mohou představovat část mandátu řádově vyšší, řádově jinou. Dokonce si lze - vzhledem k tomu způsobu, jak je to vypočítáváno - představit situaci, kdy naopak v tom kraji bude již zastoupeno za danou stranu více mandátů než by odpovídalo celorepublikovému mandátovému číslu, a přesto tam bude přidělen stranou ještě další mandát.

Takže to je ta základní věc, se kterou máme spor a jak říkám, nebyli jsme to jenom my, kdo na to upozorňoval, mám zde před sebou návrh hnutí STAN, kterým upozorňovalo na to, že tento způsob se jim nezdá vhodný, neboť to zasahuje... takový systém vykazuje známky nahodilosti a libovůle, může porušovat hned několik ústavních zásad, a to zásadu přímé volby podle článku 18 odstavce 1 Ústavy a také může vést k pochybnostem o (nesroz.) systému a zásada rovnosti za srovnatelných (podmínek?) podle článku 3 Listiny. Zásadou rovnosti výkonu volebního práva dle článku 21 odstavce 3 Listiny voliči v krajích, kam mandát strana nepřikáže, ač jim třeba unikl nejnižším odstupem ve srovnání ve všech čtrnácti krajích, mohou evidentně cítit nerovnost. A tak zjevně rozpor s článkem 21 odstavce 4 Listiny, podle něhož občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím, tedy kandidát, který svému mandátu unikl skutečně jen těsně, bude pokládat tento ústavní princip za nenaplněný, když jeho strana přikáže mandát kandidátovi ve zcela jiném kraji na pomyslně opačném konci zbytku (nesroz.) po prvním skrutiniu. Takže jsme přesvědčeni, že tento... (nesroz.) byl takto přesvědčen, že tento návrh je problematický a lze to vyřešit nějakým ústavně bezesporným způsobem, to druhé skrutinium.

Dále zde mám vyjádření pro předsedkyni stálé komise z Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky k otázce přímého volebního práva, pod kterým jsou podepsáni ústavní právníci Marek Antoš a Jan Wintr, které říká, že... (Místopředseda Pikal se odmlčí.) odvolává se na to, že princip přímé volby má zabezpečovat, že okruh zvolených byl přímo a nezprostředkovaně určen hlasy, které voliči ve volbách pro ně odevzdali.

Proto musí být volební proces uzpůsoben tak, aby každý odevzdaný hlas mohl být přičten určitým osobám. Princip přímé volby nebrání však, aby volba jednoho kandidáta byla odvislá od spoluvolby dalších kandidátů, tzn. nebrání volbě na základě hromadných kandidátních listin, na nichž jednotlivé strany v určitém pořadí kandidují řadu osob současně. Taková listina splňuje podmínky přímých voleb, protože kandidáty pro budoucí volby sice vybírá jiná instance, tedy politická strana, to se však děje ještě před vlastních volebním aktem. To bych chtěl zdůraznit. Tady je důležitý princip toho, že ten výběr je znám voliči před volebním aktem.

Rozhodnutí stran o sestavení kandidátních listin tak volbám předchází a lze ho chápat jako nabídku voličům. Pokud pak jde o vlastní hlasování voličů, postačí pro přímost volby, jestliže je stanovené pořadí kandidátů voličům předem známo a jestliže každý odevzdaný hlas mohl být připsán určitým jednoznačně zjistitelným osobám, které na volenou funkci samostatně kandidovali. Tato podmínka je splněna, i když na základě pětiprocentní klauzule určitá strana získá nárok na další mandát nebo mandát nad hranici konsekventního poměrného zastoupení. Já to tady nebudu číst celé, ale zde máme další stanovisko, které předpokládá, že ten způsob není úplně vhodný.

Pak tady mám další stanovisko, pod kterým několika vyjádřeními Sítě k ochraně demokracie; vydala tiskové prohlášení, kdy se opět k tomuto návrhu vyjadřovala. (?) A toto společné stanovisko expertů zní: "V případě, že by volební zákon stanovil, že obsazení mandátu ve druhém skrutiniu voleb do Poslanecké sněmovny na základě své úvahy rozhodují orgány politických stran, šlo by o úpravu rozpornou s principem přímého volebního práva. Pokud bude taková úprava předmětem přezkumu před Ústavním soudem, je vysoce pravděpodobné, že by ji zrušil v rozporu s ústavním pořádkem." Pod tímto stanoviskem jsou podepsáni Maxim Tomoszek, ústavní právník Univerzity Palackého v Olomouci, Ladislav Vyhnánek, ústavní právník Masarykovy univerzity, Michal Pink, politolog též z Masarykovy univerzity, a Jakub Šedo. Takže zase tady nebudu všechno zatím citovat, ale chtěl bych na to upozornit.

A nejedná se jenom o princip rozporu s ústavním právem, který nás podle mě dostává do prekérní situace, kdy bychom šli do voleb se zákonem, který od začátku je sporný, jestli obstojí, nebo neobstojí v ústavním přezkumu. Také bychom věděli, že to napadnutí může najít nejenom před tím samotným volebním aktem, ale může k němu prostě dojít i ex post na základě nějakého kandidáta, který bude přeskočen, anebo na základě nějakého voliče, jehož kandidát, kterého volil, který měl dostatečnou podporu k tomu, aby získal mandát, ale byl přeskočen rozhodnutím té politické strany. A to by nás mohlo uvrhnout do velice prekérní a nevhodné situace, protože bychom museli čekat s ustavením Poslanecké sněmovny na rozhodnutí soudní. A to je myslím něco, co si v tuto chvíli naše země nezaslouží, takže já před tím varuji. A to jsou ty ústavní pohledy. Ale já bych chtěl nabídnout pohled čistě politický, se kterým už každý nemusí souhlasit, ale prostě já si myslím, že ve volbách má rozhodovat volič, má rozhodovat, to má být to poslední slovo, které ve volbách padne. A nikoli, že mají rozhodovat ex post politické strany někde na volebním štábu na základě zjitřené atmosféry, dojmu z toho, jak ty volby nakonec dopadly a podobně. To prostě není chvíle pro takové diskuse. V takovou chvíli spíše má již přijít vyjednávání o sestavení vlády než dohady o tom, kterého poslance a kandidáta pošleme do Sněmovny, či nikoliv.

Chápu, že ta úvaha může být pro někoho lákavá, ale myslím si, že po volbách je potřeba se soustředit na jiné věci než na nějaké vnitřní úvahy o tom, který kraj naštveme a který kraj nenaštveme. A kterého koaličního partnera budeme muset, jeho ztrátu nebo neúspěch nějak zjemňovat apod. Takže tudy bych se skutečně nechtěl vydávat. A proto zde předkládám několik pozměňovacích návrhů, které tuto věc odstraňují.

Jeden z nich, a já děkuji zástupcům Ministerstva vnitra, že mi v jeho přípravě pomohli, je návrh pod sněmovním dokumentem 7896, který prostě a jednoduše jenom vyškrtává ty části, které souvisí s rozhodováním politických stran po volbách. Tedy nebude Státní volební komise vyhlašovat speciálně výsledek prvního skrutinia, nebude vyzývat strany, aby do 12 hodin předložily seznamy regionů. Ale čistě podle toho principu, který tam již v tom zákonu je obsažen, se v rámci jednotlivých politických stran a politických hnutí se mandáty ze druhého skrutinia přikázané politické straně přiřadí v pořadí podle volebních krajů určeného podle nejvyšších zbytků dělení v prvním skrutiniu. Při rovnosti těchto zbytků rozhodne los. Ta rovnost by tam měla být velice velice vzácná. A to je ta jednoduchá změna.

A pak tady mám připraven takový ideál za sebe, který právě nejenom odstraňuje vliv politických stran, ale současně tam zavádí nějakou jistotu poměrnosti zastoupení politických stran, kdy pro určení volebních krajů, do kterých se přikážou mandáty politických stran, se seřadí veškeré zbytky po dělení v prvním skrutiniu. A v případě rovnosti zbytku, kdyby tady byla rovnost zbytků, tak rozhodne los, a mandáty jsou postupně přikazovány od nejvyššího zbytku. Naplní-li se počet mandátů přidělených kraji vypočtený podle § 48, to je ten moment, kdy vypočítáváme počet mandátů pro jednotlivé kraje zvýšený o jedna a tento kraj je při dalším přikazování mandátu vyloučen a nelze do něj mandáty již přikázat. Toto ustanovení jednak zaručuje větší poměr zastoupení mezi kraji, tedy, že všechny nebo valná část těch zbytků nepřipadne do jednoho kraje. A současně zaručuje to, že pokud v nějakém kraji má více stran skutečně vysoký zbytek, tak se tam dostane na všecky.

Jednotlivé volební kraje jsou za tímto způsobem přikázat nejvýše jeden mandát jednotlivé politické straně, politickému hnutí nebo koalici. (?) A to je ten pozměňovací návrh, který myslím, že představuje ideál, kdy sice rozdělíme mandáty v prvním skrutiniu takovým způsobem, že bude přikázáno více mandátů již v prvním skrutiniu, což podle té (nesrozumitelné) lehce zvýhodňuje větší strany ve volbách a je to nějaký ten většinově tvorný prvek. Já respektuji, že to není úplná poměrnost a respektuji, že to je zde nějaká dohoda. Můžu nad ní skřípat zuby, ale taková je dohoda a tuto respektuji. A pak v tom druhém skrutiniu, tedy po tom, co vypočteme opět podle metody, která je lehce zvýhodňující, ale ještě méně než v těch krajích pro ty velké strany, tak tyto mandáty z druhého skrutinia, kterých prostě může být 30, může jich být osm, tam je to velice proměnlivé, nicméně vždycky nějaké budou, tak tyto mandáty prostě přikážeme potom do těch krajů, kde měla ta daná strana největší zbytky. A tím dosáhneme jednak vyrovnání mezi kraji a jednak vyrovnání mezi stranami.

Čili to jsou mé návrhy a mé úvahy, které zde přednáším. Já bych tedy chápal návrh, že se posuneme v rámci obecné rozpravy potom k nějakému základu. Byl bych za to, aby tím základem byl vzat vládní návrh ve variantě I, protože tam jsou ty pozměňovací návrhy, které směřují ještě jinam ostatně.

Také jsem vlastně zaznamenal, že v návrzích jsou návrhy na korespondenční volbu a na ještě jiné úpravy zákonů, které určitě budou předmětem další diskuse. Já samozřejmě korespondenční volbu podporuji. Jsou tam dokonce dva návrhy na korespondenční volbu ze zahraničí, takže předpokládám, že se na ústavně-právním výboru potom dohodneme na tom, která varianta je technicky lepší, a tu pošleme dál. Děkuji.