Lidé či agentury s minimální zkušeností z evropských institucí se najednou stali na slovo vzatými odborníky v problematice Europarlamentu. Bez ohledu na to, z čí peněženky byli tito “odborníci” zaplaceni a koho měli za úkol podporovat, využívali všichni do jednoho ke svým nesmyslným závěrům výhradně kvantitativní kritéria. Kolikrát kdo mluvil na plénu, jakou měl účast, kolik zpráv zpracoval a kolikrát pomalu na hlasování zvedl ruku. Sice jsem ani v tomto krátkozrakém typu hodnocení nedopadl nijak špatně, ale přesto jsem přesvědčen o jeho nesmyslnosti. I jediné relevantní kvantitativní kritérium o účast na hlasování pléna by se mělo doplnit informací o účasti na zasedání výborů, protože kdo nepracuje ve výborech, je v Evropském parlamentu celkem k ničemu. A tak, když se minulý měsíc v Evropském parlamentu hlasovalo během pěti minut osm zpráv finské kolegyně Heidi Hautala, rozhodl jsem se, že se k tématu kvantitativních kritérií přece jen vrátím.

Zmíněná kolegyně na minulém zasedání získala během jednoho hlasování osm zářezů jako zpravodajka. Osm zpráv ovšem nikdo v legislativním výboru typu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) mít za celé volební období nebude, ani kdyby se rozkrájel. Paní Hautala je totiž členkou Výboru pro právní záležitosti. Nic proti němu ani mnohým dalším, ale projednávají se zde například zprávy o přistoupení zemí k některým mezinárodním dohodám.

Parlament samozřejmě nemá potřebu debatovat o souhlasu s tím, že Andorra přistupuje k jedné konkrétní části Haagské dohody o občanských svobodách. Když k oné části dohody přistupuje zemí osm, mávnutím kouzelného proutku máme i osm aktů ke zpravodajování. Nebyla k nim žádná diskuse, žádné pozměňovací návrhy, žádná vyjednávání. Všech osm zpráv, jedna jako druhá, každá na několika málo řádcích konstatují, že EU souhlasí s přistoupením dané země k dohodě.