Původní návrh sice obsahoval ještě ambicióznější změny, ale i tak považuji zákon jako celek za přínos. Hledat shodu a kompromis napříč politickým spektrem i jednotlivými státy je vždy náročný úkol a jinak tomu nebylo ani u volebního zákona, který by měl nahradit téměř 40 let starou původní normu. Jeho cílem je přiblížit se evropské politické realitě a reagovat tak na vývoj Evropské unie, kterým za uplynulá desetiletí prošla. To by mělo v prvé řadě vést ke zvýšení volební účasti, která má bohužel celoevropsky klesající charakter.

Vnímám jako důležitou snahu samotné volby více zatraktivnit, aby si lidé uvědomili, jak Evropská unie silně ovlivňuje dění v jednotlivých členských zemích, a že ve volbách nejde pouze o hodnoty jednotlivých národních stran, ale o priority v celoevropském kontextu. To je pro činnost Evropského parlamentu velmi důležité, ale samozřejmě to nijak nesnižuje význam hájení národních zájmů. I proto byl přijat požadavek na větší zviditelnění vztahu mezi národními stranami a evropskými politickými frakcemi, ke kterým se strany hlásí v rámci volební kampaně i na hlasovacích lístcích.

O tom, že finální podoba zákona se nehledala lehce, svědčí i fakt, že hlasování předcházela několikaměsíční debata. Bohužel i přesto se europoslanci na několika pozměňovacích návrzích neshodli a nebyl například přijat požadavek na rovnost žen a mužů v průběhu celého volebního procesu, což považuji za chybu. Genderově vyvážené kandidátní listiny by byly bezpochyby přínosným krokem. Hovořilo se například o použití metody zip, která je založena na stejném poměru mužů a žen a jejich střídavém pořadí na kandidátce.