Velké téma, týkající se školství, je v posledních týdnech a měsících tzv. inkluze. Ministerstvo školství prosazuje, aby do klasických tříd základní školy byli zařazeni i žáci a žákyně s lehkým mentálním postižením. Nejen, že tyto kroky jsou uspěchané a základní ani speciální školy spolu s kantory na ně nejsou připraveny, ale pochybný je též výsledek takové inkluze. A čerpám přitom i ze své mnohaleté praxe ve speciálním školství, kdy mohu s klidným srdcem říct, že speciální a praktické školy vůbec ze žáků nedělají občany druhé kategorie. Naopak. Snaží se je v maximální možné míře připravit na plnohodnotný praktický život.

Troufnu si také říci, že své radosti prožívají děti s lehkým mentálním postižením právě na oněch speciálních školách, neboť zde mohou vyniknout v různých směrech – jeden ve sportu, druhý v početních operacích, třetí v pracovních činnostech atd. Jejich zařazení do klasických tříd je o tyto radosti může připravit, nehledě na posměch, kterému mohou být ze strany svých zdravých vrstevníků vystavěni. Samozřejmě takový zásah do vzdělávacího systému bude mít další dopad i na výše zmiňovanou úroveň celého školství. Už nyní se objevují hlasy, že nám díky inkluzi vyroste v rámci základního školství síť soukromých škol, kam budou rodiče posílat své děti, aby jim zajistili alespoň nějakou úroveň znalostí.