Konkurenceschopnost osobní železniční dopravy je obecně velmi nízká, a proto je její drtivá většina v Evropě dotována. Je pravdou, že různé evropské země sice určitou míru konkurence na železnici povolují, avšak ve velmi specifické podobě. Někde například dopravce vysoutěží celý soubor linek, na který má pak po určitou dobu přístup pouze on. Tato garance klidně může být i na dvě desítky let. To je dostatečně dlouhé období, aby si mohl dopravce vše dobře spočítat a nastavit svou celkovou politiku. Jenže i v tomto případě je Česká republika ve velmi specifické pozici, jelikož má velmi rozvětvenou železniční síť, což způsobuje, že pro soukromé dopravce jsou lukrativní pouze nejvíce vytížené linky – například Praha-Ostrava.

O zázračnosti trhu a jeho samoregulace jsme se mohli přesvědčit během posledních 25 let. Že to tak úplně nefunguje ani na samotné železnici dokazuje i zmiňovaná linka mezi Prahou a Ostravou. Na této lince dnes jezdí tři konkurenční dopravci a prodělávají všichni, i když tvrdí, že tomu tak není. Dlouhodobě se jedná o neudržitelný stav. Zákazník se sice může radovat ze snížení cestovného, avšak spíše domnělého. V konečném důsledku náklady zaplatí tak jako tak. Současný systém je totiž nastaven tak, že stát za používání železniční dopravní cesty poplatníkovi stejně doplácí (ačkoli se někteří snaží říkat, že ne). Logicky si tedy můžeme odvodit, že čím více vlaků na dané dráze jezdí, tím více stát platí. A platí z našich daní!

Mgr. Ivo Pojezný, poslanec PS PČR za KSČM