Do Štrasburku jsem na plenární zasedání za 3 roky pozval už na tři stovky starostů, studentů, komunálních politiků. Jen jediná otázka zaznívá vždy a od většiny účastníků. "To je vás vždycky v lavicích tak málo?". "Kde jsou všichni poslanci, vždyť vás tam bylo 30?!"

Jsem naprosto přesvědčen, že drtivá většina poslanců se ve štrasburském týdnu nefláká. Problém Evropského parlamentu a poslaneckých frakcí je, že organizují v tomto týdnu neuvěřitelné množství jednání, pracovních porad a schůzek. Od zahájení zasedání do čtvrtečního poledne je diář vyplněn téměř po hodině. Pak v žádném případě nezbývá čas na parlamentní debatu.

Ta je mimochodem dále podlamována systémem stínových zpravodajů a lavinou tzv. iniciativních zpráv. Po mém soudu jsme doslova zavaleni projednáváním vlastních parlamentních nápadů (povětšinou nedůležité či dokonce zcela postradatelné zprávy, při jejichž absenci se Unie nezhroutí, ale nezbývá pak čas na to klíčové). Stínoví zpravodajové každému europoslanci umožňují spolehnout se na hájení pozice vlastní frakce při projednávání prakticky jakéhokoli bodu. Ovšem také mohou ukolébat, kdy určitou projednávanou záležitost prostě vypustíte, protože to má na starosti někdo jiný. Pokušení je velké.