V dávných dobách existovalo království, ve kterém žilo devět feudálních pánů a vládl jim neschopný a starý král. Království to bylo neveliké a lid v něm žijící sužoval hlad, těžká práce, vysoké daně a ovládala jej zlost a apatie. Král byl obklopený šejdíři, jenž mu špatně radili a z královské pokladny si sami brali dle vlastní libosti. Všichni feudální páni byli pouze pochlebovači a králi v jeho rozhodnutích nikdy nevzdorovali, proč taky? Z vybraných daní si nechávali většinu a do královské pokladny odváděli pouze zlomek. Král měl tedy stále pocit, že pokladna se plní pomalu nebo málo a proto každý rok zvýšil daně nebo vyhlásil daně nové. Jejich výběr byl důsledný a poddaný, co neměl peníze, přišel o dům nebo o pozemek. Někdy dokonce i o život. 

Naštěstí ne všichni feudální pánové byli stejní. Jeden z červeného panství byl jiný. Byl velice nespokojen se stavem království, vážil si svých poddaných, nevybíral všechny daně, těm nejchudším každý týden rozdával chléb a byl vzpurný k nařízením krále. Jednoho dne promluvil k lidu svému, že již nastal čas na změnu a zemi je nutné zbavit zlodějů, lhářů a lumpů. Požádal tedy svůj lid o pomoc a se svým vojskem prošel dalších 8 panství, přesvědčil i zde poddané o nezbytnosti sjednotit království a zemi vrátit prostému lidu. Lidé jej následovali a od panství k panství došlo k výměně hradních pánů. Novými správci panství se stali nejsilnější a nejschopnější sedláci v kraji a ti si vybrali své spojence.