Zatímco Babišovo ministerstvo již tradičně populisticky kličkuje mezi sliby před volbami a ekonomickou realitou po volbách, odpůrci hazardu coby samozvaní spasitelé naší společnosti se vztekají, neboť se cítí předvolebními sliby a jejich neplněním „podvedeni“.

Bohužel realita dopadu tohoto Zákona nebude vyhovovat ani jedné z hádajících se stran, natož pak státnímu rozpočtu, či zájmu obyvatel. Jediným výsledkem z takto předloženého zákona bude nespokojenost naprosto všech, možná paradoxně jen s výjimkou mužů s vysokým rizikem spojeným s hraním sázkových her. (žádná z žen v šetření nedosáhla skóre odpovídající vysokému riziku¹).

Problém hazardu totiž spočívá na jedné straně v samotné lidské povaze a tudíž poptávce po riziku a nabídce tohoto rizika. Pokud jednu z forem nabídek regulací omezíme, poptávka se přesune do jiné z možných nabídek. Dojde tedy k substitučnímu efektu a zůstává jen otázka, v jak vysoké míře. přičemž vztah mezi prevalencí problémového hazardního hraní a dostupností hazardního hraní se z klasických výherních automatů změní na jinou rizikovou oblast. V Norsku došlo v letech 2007 a 2009 k „vylepšení“ hracích automatů o regulaci spočívající v tom smyslu, že nové automaty Multix umožňovaly stanovit finanční a časové limity hraní a zároveň vyžadovaly identifikaci hráče. „Jedním z dopadů tohoto opatření bylo výrazné snížení celkových výnosů o 80%, přičemž tento propad byl způsoben přesunem hráčů ke hře Bingo. Norský příklad ukazuje, že je možné stanovit určité finanční limity a ponechat hru přesto zajímavou atraktivní pro významnou skupinu hráčů. Zároveň ovšem ukazuje, že pokud bude možnost odejít hrát hazardní hry, kde limity nejsou, část hráčů se tam přesune.“: uvádí důvodová zpráva Ministerstva financí k předkladu Zákona o hazardních hrách na straně 37.

V původní zprávě jsme se dále na straně 22mohli dočíst na adresu prevalence problémového hráčství ve vztahu ke snížení výskytu heren: „Matematický model zpracovaný kalkuluje, že dopady omezení dostupnosti na THZ při redukci jejich počtu o 50% by přinesl snížení negativních sociálních dopadů hazardního hraní ze současných 14 miliard na 12 miliard, a v případě úplného zákazu (prohibice THZ) by došlo k redukci negativních dopadů na 11 miliard. Relativně mírný nižší nárůst eliminace negativních dopadů je dán nárůstem přesunu hazardních aktivit do černé ekonomiky při úplném zákazu THZ.“ Tento text se pravděpodobně předkladatelům nehodil, proto jej v nové verzi pod kapitolou Analýza Norsko již nenajdete. Jinými slovy se předpokládá, že nulová tolerance hazardu povede k substitučnímu efektu a technická hrací zařízení budou jen nahrazena.