Kdysi jsem četl dobrodružný příběh.  Hlavnímu hrdinovi se podaří získat v nacistickém Německu výrobní vzorec sarinu a snaží se s tímto tajemstvím dostat ke Spojencům. Bylo mi asi patnáct let a dnes si již nevzpomínám na název ani autora románu. Příběh se odehrává kromě jiného i v severní Africe, hlavního hrdinu na útěku dostihne v poušti skupina Tuaregů. Chtějí ho zabít, ale když mu vezmou boty a šaty, zjistí, že byl mučen. Nezabijí ho, zachrání mu život. Udělají to proto, že staré přísloví říká: „Jenom blázen a Alláhem zapomenutý zabíjí nepřítele svých nepřátel“.

Erdogana Západ velice zklamal. Potřeboval odstranit Asada a Západ dal protivládním vzbouřencům příliš málo peněz a zbraní. Západ nedokázal donutit Putina, aby opustil Sýrii a Asada nechal na holičkách. Erdogan se neptá na důvody, proč to Západ nedokázal. V jeho očích je Západ zrádce, nevěřící a nezaslouží si úctu.

Erdogan není hlupák. Ví o čem byla Sykes-Picotova dohoda a tuší, o čem se domlouvá Lavrov s Kerrym.

Proto jede Erdogan do Petrohradu. Nehodlá se sbližovat s Ruskem, se svým historickým nepřítelem, který tolikrát Turecko porazil. Rusko vyhnalo Tatary z Krymu, Turky z Balkánu, Rusko bylo na straně Francouzů a Britů, když si parcelovali Osmanskou říši.