Takže dobrý den. Vážení spoluobčané, dámy a pánové, slyšeli jste projev, a takhle to bude dva dny, dva dny budeme slyšet tyhle věci, které jsou podle hesla lhal jsem včera, lhal jsem dnes, jsem předseda ODS. (Pobavení v sále.) Tradice pokračuje, úplně zbytečná schůze, která nepřinese vůbec nic, jenom to, že nemůžeme pracovat. Takže scházíme se dnes na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny, jejímž jediným bodem je hlasování o nedůvěře naší vládě. Ano.

Už samotný fakt, že se tu setkáváme necelé tři týdny, neboli 19 dnů, jak bylo řečeno před chvílí, poté, co naše vláda získala důvěru dne 15. ledna, je samo o sobě dost výmluvné. A co je úplně neuvěřitelné, je, že vlastně dnešní opozice se tváří, jako kdyby tady čtyři roky nevládla, oni vládli ještě de facto do konce minulého roku a místo toho, aby chodili někde, aby je nikdo neviděl, tak takhle udatně vystupují.

Rychlost opozici upřít nelze. V minulém volebním období vyvolalo hnutí ANO hlasování o nedůvěře až po osmi měsících, a to po kauze Mlejnek, kdy zástupce organizovaného zločinu, STAN, pan Rakušan dosadil kámoše pana Rédla do čela rozvědky, ano, o tom se už nemluví. A vy dnes svoláváte mimořádnou schůzi kvůli soukromé SMS, konverzaci, u které snad všichni experti říkají, že o žádné vydírání nešlo, jakkoliv nepopírám, že pan Macinka zvolil svá slova nešťastně a neměl komunikovat s přítelem po boku pana prezidenta. Dokonce s ním telefonoval, nerozumím tomu, já mluvím napřímo s panem prezidentem, ale budiž.

Vyvolání hlasování o nedůvěře je právem opozice, stejně tak je naším právem, a spíš bych v tomto případě řekl povinností, poukázat na míru vašeho pokrytectví, pozérství a falešné zásadovosti. Pětikoalice se rozhodla, že z esemeskové kauzy udělá údajnou bezpečnostní hrozbu, morální katastrofu a důvod ke svržení vlády. Ano, opět jste si oblékli svoje - a za ty roky v politice už hodně obnošené a děravé - kostýmy strážců hodnot, demokracie a politické kultury, a přišli jste sem před kamerami se pohoršovat a vykládat svoje pohádky o hodnotách. Ano, pohádky o hodnotách.

Jestli něco tato schůze skutečně není, pak to není spontánní obrana demokracie, je to politické divadlo. Co divadlo, spíš kabaret, festival pokrytectví, v němž hlavní roli hrají lidé, jejichž vlastní působení v politice je zatíženo takovým množstvím skandálů, selhání, afér, že by v jejich počtu mohli směle konkurovat počtu dílů nekonečného televizního seriálu Ulice.