Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, není obvyklé, aby poslanci žádali o schůzi o vyslovení nedůvěry vládě tak krátce po tom, kdy proběhlo jednání o vyslovení důvěry vládě. Dělí nás od toho okamžiku 19 dnů. Je ale úplně jasné, že ten krok neděláme lehkomyslně a rozhodně ho neděláme s radostí. Nemáme ani trochu radost z toho, že vláda selhala hned v několika oblastech ještě dřív, než vlastně začala vládnout. V čem všem selhala? V transparentnosti vládnutí, v respektu k demokratickým institucím, v zahraniční politice a v obranyschopnosti a také v odpovědném hospodaření.
V čem naopak vynikla? V aroganci, ve střetu zájmů, pane premiére, ve vlastních problémech, v umlčování názorů vlastních ministrů a v rozkladu důvěry veřejnosti hned v prvním měsíci svého vládnutí. To je účet za první měsíc vládnutí vlády Andreje Babiše, Tomia Okamury a Petra Macinky.
Ukázalo se, že tahle vláda přes veškeré proklamace nepracuje pro lidi a pro Českou republiku, ale pracuje především sama pro sebe. Premiér hovoří o tom, že opozice jeho vládu zdržuje od práce, ale chci jasně říct za celou opozici, že to nejsme my, kdo zdržuje vládu od práce. Jsou to její problémy. Pokud by nebylo esemesek Petra Macinky a nepřijatelného tlaku na prezidenta, dnes bychom tu přece nebyli a mohlo se hlasovat o zákonech. Na začátku je opravdu jenom nepřijatelný krok a práce - nepráce Motoristů. Vydírání Petra Macinky je ta příčina, která nás přivedla dnes k jednání o nedůvěře vládě a jako opoziční strany jsme nemohli udělat nic jiného, protože bychom se jinak zpronevěřili roli toho, kdo má hlídat nepřekročitelnou linii, která tu je pro každou vládu, pro každou vládu, jejíž základní úkol je vytvářet důvěru lidí. Ne se jí zpronevěřovat. Ne se jí zpronevěřovat proto, aby ve výsledku uplatnili jednotliví členové své vlastní parciální zájmy.
Bavíme-li se o esemeskách, všichni jsme je asi měli možnost číst. Četli jsme to, že buď bude podpis nebo problémy, jak píše Petr Macinka prezidentovi České republiky, tohle přece samo o sobě by stačilo na rezignaci a k tomu přišla tisková konference, která ještě naložila arogantním vystoupením Petra Macinky, ministra zahraničních věcí, který dokonce fakticky pohrozil prezidentovi domácím vězením, že nepojede na summit NATO a že bude, a to by se mělo fakt zapsat do historie českého vládnutí, že bude mluvit se zahraničními partnery o tom, aby tam prezident nejel. Naprosto nepřijatelná věc v rozporu se základními principy zahraniční politiky, ale jakéhokoliv vládnutí v České republice, že bude člen vlády kydat hnůj na hlavu státu v zahraničí. To je přece poškození nejenom dobrého jména, ale to je fakticky práce proti lidem v téhle zemi..
Já jsem hovořil o tom, že vláda selhala v tom jednom klíčovém úkolu, a to je respekt k demokratickým institucím. Já si vlastně nedovedu představit, že by bylo možné instituci hlavy státu pošlapat víc, než to učinil Petr Macinka. A korunu tomu dodal tuto neděli v Otázkách Václava Moravce, kdy řekl, že bude prostě prezidenta ignorovat. To je úplně proti jakékoliv logice ústavy a proti jakémukoliv fungování zahraniční politiky. Dělat zahraniční politiku a ignorovat prezidenta dost dobře nejde. Jakým způsobem by pak vláda vysílala například velvyslance do stálých misí? Jakým způsobem by se domlouvala na celé řadě dalších důležitých kroků, které prostě vyžadují kontrasignaci prezidenta? A zahraniční politiku přirozeně musí vytvářet spolu s ním.
Tohle jsou zásadní body, proč jsme svolali schůzi k vyjádření nedůvěry vládě. A samozřejmě, že významnou roli v tom hraje premiér, protože dávno měl rozhodnout, jak se k tomu postavit. Přece pokud Petr Macinka sám nerezignoval - a všechny ty důvody k tomu dávno vedly, tak měl jasně říct - to není můj ministr zahraničních věcí, tohohle člověka ve vládě mít nemůžu, to reálně poškozuje Českou republiku. Je to ale slabý premiér, který místo jasného postoje se vlastně první den dopustil nejistého vyjádření, že ta slova nebyla šťastná. Ale druhý den už přidal něco mnohem závažnějšího. Řekl novinářům, že spolupráce s Petrem Macinkou je výborná. Místo toho, aby se distancoval a odsoudil naprosto nepřijatelné kroky Petra Macinky, tak je vlastně podpořil. Vlastně řekl, že je to jeho ministr a že je to ve všem všudy jeho vláda.
Když hovoří premiér o tom, že on je tím garantem transparentnosti, tak tady tedy udělal absolutní faul, protože neexistuje větší popření transparentnosti vládnutí, než noční esemesky Petra Macinky adresované hlavě státu. Neexistuje nic, co by transparentnost vládnutí bylo schopno popřít ještě víc.
A je úplně jasné, že role premiéra v tomhle případu znamená fatální selhání. Znamená, že fakticky umožňuje svým koaličním partnerům, aby ho vodili a aby, protože v základním kódu té vlády je rozhodnutí o nevydání, tak aby přikryl všechny jejich průšvihy a všechny jejich skandály. Ale nakonec to odskáče česká veřejnost a Česká republika.
A tady je úplně jasné, že opozice nemůže mlčet, stejně jako nemlčí spousta lidí v české veřejnosti. A mnoho z nich to přišlo vyjádřit právě na poslední demonstrace v uplynulém víkendu. Přes veškeré nepohodlí dali jasně najevo, že budou zastávat politiku elementární slušnosti a demokratická pravidla v zemi. A za nimi pevně stojíme pochopitelně také my.
Je úplně jasné, že vláda nemá být pouťový autodrom pro řádění Motoristů a že premiér v tomhle ohledu prostě nemůže být vrchní kolotočář, který rozdává volná autíčka pro zábavu Motoristů. Takhle to přece nemůže fungovat. Jde přece o mnohem víc. Jde o to, aby tuhle zemi spravovali lidé, kteří na prvním místě vnímají jako základní premisu, jako základní kámen veřejnosti důvěru, důvěru ve vládnutí, ne uplatňování vlastních parciálních zájmů, ale zájem České republiky a zájem české veřejnosti.
Slíbil jsem, že zmíním všechny ty klíčové důvody a příčiny toho našeho dnešního jednání. A musím se samozřejmě zastavit u vlastně prvotní příčiny i zmíněných esemesek Petra Macinky, a to je jmenování Filipa Turka ministrem vlády České republiky. Tady prezident jasně pojmenoval důvody, proč ho nejmenuje. Pojmenoval je s odkazem na dva nálezy Ústavního soudu, přesně zdůvodnil, co ho k tomu rozhodnutí vedlo, přesně popsal, co vytýká veřejným prohlášením Filipa Turka, jako je relativizace největších hrůz totalitního režimu 20. století, německého nacismu. Zároveň jasně vyjádřil a propojil nálezy Ústavního soudu s dalším nabádáním k nenávisti vůči menšinám. A to všechno se nepochybně na veřejném profilu Filipa Turka stalo.
A ani jeho posunky a výsměch mi nezabrání v tom, abych přesně popsal (Poslanec Turek reaguje nesrozumitelnou poznámku z místa.), abych přesně popsal, co stojí za tím dnešním jednáním Poslanecké sněmovny a co je tou příčinou.
Je jasné, že premiér má v ruce možnost tohle rozetnout podáním kompetenční žaloby. Včera ale na tiskové konferenci odpověděl na to, proč ji nepodá. Protože prý - cituji doslova - "má s Ústavním soudem své zkušenosti". Co to znamená? Další zpochybnění důležité demokratické instituce. Patnáct ústavních soudců, kteří se zabývají důležitými podáními a hodnotí, jestli jednotlivé kroky jsou v souladu s ústavou, nebo nejsou, a věnují se tomu velmi podrobně. A pro pana premiéra - s tím má údajně své zkušenosti.
Zásadní přešlap je v tom, aby česká veřejnost měla premiéra, který respektuje (nerespektuje?) roli Ústavního soudu. A to, že v minulosti opakovaně podáním hnutí ANO nedal za pravdu, ho přece neopravňuje, aby zpochybňoval nezávislost Ústavního soudu a tím pádem nabourával elementární důvěru české veřejnosti k tomu, v jakém státě žijeme.
Tohle jsou klíčové důvody, pro které svoláváme dnešní jednání a pro které pochopitelně vyjádříme nedůvěru vládě Andreje Babiše, Tomia Okamury a Petra Macinky.
A dostáváme se k dalšímu podstatnému důvodu, proč dnes vláda Andreje Babiše nemá mít důvěru, a to je nevyřešený střet zájmů. Nevyřešený střet zájmů. Nemávneme nad tím rukou. Proč nad tím nemávneme rukou? To není akademická záležitost. To není nějaká právní spekulace. To je přece elementární princip rovnosti, rovnosti před zákonem a rovnosti před pravidly.
A pokud dotační predátor Andrej Babiš je na jedné straně tím, kdo spolu s vládou rozhoduje například o dotačních titulech, ale na druhé straně stále ještě jeho firmy ty dotace čerpají, tak je jasné, že pro všechny ostatní, pro všechny ostatní podnikatele, pro všechny ostatní občany. Jsou to prostě nerovné podmínky. Je to střet zájmů. Tentýž člověk nemůže být na obou stranách toho dotačního potrubí. A pokud to dopustíme, tak se vystavíme nejenom zahraniční ostudě, ale zpochybníme i možnost čerpat finanční prostředky tak, jako tomu bylo v minulosti. V tomto směru je střet zájmů jedním z důležitých principů, který vláda nemá porušovat. A je to přece úplně zřejmé. A přestože Andrej Babiš nesplnil dosud - a uplynul téměř měsíc od zákonné lhůty - sliby, které dal české veřejnosti, nesplnil sliby, které dal české veřejnosti ve věci střetu zájmů, tak přesto vláda nedávno rozhodla o otevření dotačního titulu, který v minulosti Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně kritizoval a který zároveň otevírá další příležitosti velkým agropodnikům, včetně Agrofertu. Co chcete slyšet ještě víc jako důkaz střetu zájmů a jako důkaz nerovných podmínek, které tato vláda v České republice navozuje? Tohle je další podstatný důvod.
Další věc, která ohrožuje naše národní zájmy - nejistá lavírující zahraniční politika. V klíčových bodech, kdy měl Andrej Babiš s tou vládou říct naprosto jasně - stojíme za Dánskem - a říct naprosto srozumitelně - podpoříme naše evropské spojence proto, aby měli ve vyjednávání větší sílu a aby mohli lépe bránit jakémukoliv konfliktu, tak Andrej Babiš lavíroval a kupoval si glóbus. Proč je to nebezpečné? Protože síla v zahraniční politice je přímo vázaná na to, jak srozumitelným jazykem mluvíme a jak jsme schopni v klíčových momentech stát s našimi spojenci. A Česká republika, která opakovaně v uplynulých letech stála naprosto jednoznačně s našimi spojenci, tak najednou je nesrozumitelná, je nejasná. A to, že je nejasná, potvrzuje tedy bohužel i jednání Poslanecké sněmovny, které jsme se snažili tady vyvolat, aby se jasně Poslanecká sněmovna distancovala od novoročního projevu Tomia Okamury. Ale většina vládní se za ty výroky Tomia Okamury postavila. Ale to není jedno. Tohle ohrožuje naši pozici v zahraniční politice.
Jak mají naši partneři rozumět vládě, která není s to říct jasně, že slova o tom, jak Evropská unie míří vlakem k třetí světové válce, takže není hlasem celé vlády, ne, že to je věc naprosto nepřijatelná a že něco takového Poslanecká sněmovna odsuzuje. Ještě, že máme Senát, který byl schopen tenhle názor jednoznačně vyjádřit svým usnesením. Hle jasně, že to oslabuje Českou republiku navenek. Jasně, že jsme pak pro naše partnery v zahraničí méně srozumitelný a znamená to znovu jediné. Česká republika je slabší, než byla, díky nebo kvůli slabému premiérovi.
Neodpovědné hospodaření. To, že je vláda schopná schválit návrh rozpočtu, který prokazatelně porušuje jiný zákon, zákon o rozpočtové odpovědnosti, je věc, kterou zatím Česká republika nezažila a nejde jenom o porušení zákona, jde přece zároveň o to, že tím česká vláda bude komplikovat investování českých firem, že tím bude zhoršovat podmínky pro lidi v České republice. Zájem o zdravé veřejné finance je přece především zájmem o to, aby se dalším generacím v České republice dařilo lépe a schodek 310 miliard korun není nic jiného než hazard s ekonomickou budoucností České republiky.
A k tomu přímý dopad na obranyschopnost České republiky, protože oproti prvotnímu návrhu oslabuje tento návrh výdaje na obranu o 21 miliard korun v rozporu s tím, co Česká republika projednávala s našimi spojenci v rámci Severoatlantické aliance v historicky mimořádně komplikované době, kdy je v národním zájmu, aby Česká republika vydávala na obranu víc peněz a dokázala plnit nejenom své finanční závazky, ale aby dokázala zároveň plnit úkoly, které vyplývají ze strategických dohod v rámci spojenců Severoatlantické aliance. Nedovedu si představit, jakým způsobem bude Andrej Babiš vystupovat před Donaldem Trumpem, kterého si zjevně jinak váží a bude mu říkat, no, my jsme tedy, popravdě řečeno, snížili ty výdaje na obranu, než bylo plánováno, a jinak je všechno v nejlepším pořádku.
Tomu přece ten Donald Trump nebude věřit a upozorní jenom na to, že jsme bohužel zpátky v čase, se kterými jsme se měli vypořádat a se kterými jsme se vypořádali v době, kdy Česká republika neplnila svoje závazky a ignorovala vlastní bezpečnost. A tohle je zároveň hazard s klíčovým prvkem bezpečnosti lidí v České republice. Snížení výdajů na obranu znamená jediné. Kašleme na to, že máme hrát silnější roli, máme doplnit i naše partnery v tom, aby Evropa měla silnější odstrašující sílu a aby dokázala svoje bezpečí lépe chránit.
Další podstatný důvod k vyjádření nedůvěry vládě, když se bavíme o zpochybňování základních demokratických institucí, nepochybně je jednou z důležitých podmínek demokratického vývoje v zemi, svobodné fungování médií. Co zažíváme na každé tiskové konferenci vlády? Výsměch a útoky vůči novinářům. Co předvedl Petr Macinka na své pověstné tiskové konferenci? Část novinářů tam nepustil, část novinářů nepustil na tiskovou konferenci, kterou organizuje Ministerstvo zahraničních věcí, ne jeho soukromá firma, ale veřejná instituce. Naprosto nepřijatelné. A to, jakým způsobem se Andrej Babiš vysmívá novinářům a jak zároveň při svém projevu před sněmem hnutí ANO hovoří o novinářích jako o největších soupeřích, znamená další podstatné zpochybnění jednoho z významných pilířů demokracie v České republice. A v té souvislosti chce vládní většina znárodnit, respektive zestátnit veřejnoprávní média, narušit tu velmi složitou rovnováhu a bezpečí nezávislosti českých médií a české mediální scény. Tohle jsou velmi závažné vykřičníky nad dosavadním působením vlády Andreje Babiše, Tomia Okamury a Petra Macinky. Jako by tady chtěl na všechna nároží vylepit Andrej Babiš velké heslo: Vládneme, nerušit.
Ale chci znovu zdůraznit, vítězství ve volbách není povolenka k tomu čtyři roky dělat absolutně všechno, co si zamanou a kašlat na názory veřejnosti a kašlat taky na názory opozice. Elementární zájem politiků, elementární zájem vlády je budovat důvěru lidí v to, že Česká republika se vyvíjí pozitivním směrem, ne, že vláda arogantně zesměšňuje každou skupinu a každého, kdo nemá stejný názor jako ona. To je přece cesta úplně opačným směrem. A znovu říkám, s veškerou vážností, stojíme za lidmi, kteří v české společnosti chtějí slušnou politiku, kteří chtějí politiky, kteří na 1. místě mají zájem České republiky, ne zájmy své nebo zájmy své omezené politické skupiny nebo svých parťáků v rámci politické strany. Je znovu jasné, že tady na začátku problému té vlády stojí ten primární kód, kód nevydávání, který je schopen zastřít jakýkoliv problém, jakýkoliv skandál vládnutí Andreje Babiše a Tomia Okamury a Petra Macinky.
Ale já bych byl rád, aby všichni, kteří na konci budou hlasovat o nedůvěře vládě, tak aby sami za sebe, každý po jméně se jasně vyslovili, jestli jim jde víc o důvěru lidí nebo o jejich umazanou dohodu o nevydávání Andreje Babiše a Tomia Okamury. Tohle je jedna z nejvážnějších věcí této schůze, jestli jim víc leží na srdci to, jakou důvěru budou mít lidé a veřejnost ve vládnutí v České republice, nebo jestli ta dohoda o nevydání má pro ně větší roli. A prosím, teď bez jakýchkoliv nálepek, bez jakéhokoliv podivného povyšování, které předvádí Andrej Babiš při svých tiskových konferencích. Prosím, uvažte dobře, jestli vám opravdu záleží na hlasech lidí, kteří vám dali důvěru, nebo jestli vám to je jedno. A stojí nad tím právě ta zmíněná dohoda a vládnutí, které v tom prvním měsíci znamenalo hned nespočet faulů a skandálů, které česká vláda na svém štítu má.
Vážený pane premiére, jde opravdu o vážnou věc, to není lehkomyslnost, pro kterou bychom vyvolávali 19 dní po schůzi o důvěře vládě hlasování o nedůvěře. To jsou závažná pochybení a závažné fauly, které vnímá česká veřejnost. To nejde zastřít a nejde si na dveře vylepit nálepku, nerušit, vládneme. (Potlesk opozičních poslanců.)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Měla by opozice místo vyvolávání hlasování o nedůvěře vládě zpytovat svědomí za minulé čtyři roky?
