Premiér Babiš: Jde mráz po zádech, že je něco takového u nás možné

12.01.2020 20:05

Komentář na facebookovém profilu k událostem uplynulého týdne

Premiér Babiš: Jde mráz po zádech, že je něco takového u nás možné
Foto: Facebookový profil Andreje Babiše
Popisek: Premiér Andrej Babiš
reklama

Čau lidi, určitě jste četli v Blesku ten příšerný případ, jak vzali mámě jedenáctiletou holčičku a dali ji do ústavu, aby se v něm “naučila mít ráda tátu.” Zní to šíleně, co? Kdo jste tu kauzu doteď nezaznamenali, tak jde o článek „Poslední pusa a objetí: Zlomená Alexia (11) musela opustit rodinu a šla na převýchovu do krizového centra”, odkaz hned vydávám. Upozornila mě na něj moje paní, která z toho byla hrozně rozčílená, tak jsem požádal ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, aby ten případ prověřila. Bude mě o tom informovat v pondělí. Nemám o tom detailní informace. Každopádně mně i mé ženě to leží na srdci. Mluvil o tom dokonce i pan prezident, všechny nás to šokuje. Celkem mi jde mráz po zádech, že je něco takového u nás v České republice možné.

Další hrozná věc. Požár v Austrálii asi sledujete. Je šílené, kolik tam už zahynulo zvířat a kolik lesů lehlo popelem. Je mi to moc líto. Velká tragédie. Naše rodina miluje zvířata, vždycky jsme nějaká chovali. Já mám rád koaly, jsou to mírumilovná zvířátka. Bohužel během požárů úplně bezmocná, viděli jsme ty otřesné záběry. Nemají jak utéct. Moje dcera Vivien za mnou přišla s tím, že jim musíme pomoct, takže jsem se rozhodl, že z vlastních peněz pošlu milion korun, což je asi 64 tisíc australských dolarů na ohrožené koaly. Dnes ráno jsem telefonoval s ředitelem zoo Miroslavem Bobkem, aby mi poradil, jak ty peníze nasměrovat. Taky jsem mluvil se šéfem hasičů, ale shodli jsme se na tom, že Austrálie je příliš daleko na to, aby se to dalo logisticky zvládnout, a tak jediná pomoc, kterou můžeme poskytnout, je finanční. Probral jsem to i s naším velvyslancem v Austrálii. A požádal jsem paní ministryni financí, aby prověřila možnost poslat větší částku za Českou republiku.

Pokud můžete, prosím taky přispějte.

Doporučuju tyhle dvě organizace:

Bushfire Emergency Wildlife Fund zřízený Zoos Victoria, která sdružuje tři zoologické zahrady ve státě Victoria včetně Melbourne. Vybrané peníze jdou na urgentní veterinární péči a taky na podporu vědeckého výzkumu náhradní výživy pro zvířata, kterým se podařilo přežít, ale oheň je připravil o přirozené zdroje potravy. Odkaz v komentářích.

Další možnost. WIRES (NSW Wildlife Information Rescue and Education Service) je největší australská organizace na záchranu volně žijících zvířat. Pracuje pro ni 2500 dobrovolníků, kteří ročně poskytnou veterinární a další péči desetitisícům zraněných, nemocných nebo osiřelých volně žijících zvířat. Jen v prosinci 2019 měli 3300 výjezdů. Taky školí menší organizace a vzdělávají veřejnosti v ochraně přírody. I na ni dávám odkaz do komentářů.

A taky můžete posílat podporu prostřednictvím sbírkového konta Zoo Praha “Pomáháme jim přežít”, které je určené na ochranu ohrožených druhů. Konkrétně pro Austrálii posílejte takhle:

Číslo účtu: 43-6804660247/0100
Variabilní symbol: 12020
Poznámka pro příjemce: Austrálie

Docela to jede. Za první 3 dny poslali lidi do Zoo Praha skoro 1,6 milionu. Potvrdilo se, že náš národ je solidární.

Vybrané prostředky dostanou ty dvě organizace, co jsem vám o nich napsal, a taky Adelaide Zoo na péči o koaly postižené požárem v Mount Lofty Ranges a na Kangaroo Island, provoz veterinární nemocnice a taky pravděpodobně i na ochranu koal v přírodě. Pomůže to dalším australským organizacím na výzkum a ochranu kriticky ohrožených druhů, hlavně vačnatců, které se teď ocitly na prahu zániku, jako jsou vakoveverky nebo klokánci.

Předem děkuju vám všem, kdo se připojíte.

Teď už pojďme dál.

V tom Blesku jsem našel i něco, co mě fakt potěšilo. Víte, jak vám už asi ve 4 hlášeních po sobě ukazuju i za pomocí grafů, jak se nám daří zvyšovat životní úroveň v Česku. No tak teď konečně vidím něco i v novinách.

A protože jsem levicový populista, tak to hodnotím, že to napsali dobře, takže pozor:

“Zvýšily se minimální mzda i starobní důchody.”

Tenhle titulek na mě vykoukl, když jsem si otevřel Blesk. A dali tam i hezký příklad manželů Josefa (81) a Libuše (76) Sukových, které s dovolením ocituju:

„Někdo řekne, že pár stovek nic neznamená, ale není to pravda. Každá kačka navíc se hodí. Hodně spolykají energie v bytě, starší auto taky žádá svoje. A v našem věku musíme častěji k lékaři a do lékárny, to také není maličkost.“

Tady vidíte, jak se naše rekordní zvyšování důchodů, kdy už druhý rok po sobě přidáváme v průměru 900 korun měsíčně a dáváme 75procentní slevu na jízdné, přímo odráží na životní spokojenosti lidí. A tyhle peníze se hned vrací zpět do ekonomiky. Senioři víc cestují a můžou si víc nakoupit.

V článku popisují samozřejmě i jak rostou platy učitelům, zdravotníkům, policistům, vojákům, kulturním pracovníkům a taky těm, kteří pracují za minimální mzdu. S tím, jak jsme ji zvýšili z 13.350 na 14.600 korun se totiž zvýšila i zaručená mzda, která se týká mnohem víc lidí než těch nejhůř placených.

Víte, já si říkám, jestli zástupci opozice, kteří kdysi ve vládě totálně zaškrtili minimální mzdu a s ní i mzdu zaručenou, vůbec ví, že existují profese jako…

Kopáč
Asfaltér
Popelář
Lešenář
Čerpadlář

I tohle jsou lidi, díky kterým země funguje.

No a teď se s váma musím podělit o jeden mail.

“Zastavit řádění exhibicionisty, ekoteroristy, který brání dostavbě obchvatu Přerova od Říkovic na dálnici od Lipníka nad Bečvou. Nechť se Přerovanům žije jako lidem. Člověk si zaslouží žít zdravě!!!”

Tohle je asi nejemotivnější vzkaz, který jsem dostal na mail Národní konzultace zavináč vláda cé zet.

Od chvíle, co jsme ho spustili, abyste nám posílali, co je ještě potřeba doplnit nebo změnit v našem Národním investičním plánu, přišlo už 202 mailů. V pátek jsem to kontroloval. S kolegy na ně odpovídáme. Ze všech témat vede doprava. Jednoznačně. Největší emoce. Posíláte nám, kde je potřeba co urychlit, jaké jsou s tím problémy. Taky jsme dostali plno tipů na další investiční projekty. Od domovů důchodců, lázní, veřejného osvětlení, revitalizace sídlišť. Některé maily jsou fakt fundované, jsou v nich popsané souvislosti. Je to prostě radost s vámi pracovat a Národní investiční plán podle toho doplňujeme.

Ten vzkaz od Přerova cituju nejen proto, že je úderný, ale protože Olomoucký kraj jsem tenhle týden navštívil osobně. Plno lidí mi píše o dálnicích, hlavně D1 a D35, tak jsem sebou vzal i ministra dopravy Vladimíra Kremlíka. A taky mi píšete o nemocnicích, tak jsem vzal i ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Nechám si to ale až trochu dál do hlášení a napíšu vám teď pár věcí, které se týkají nás všech.

Svolal jsem ministry za hnutí ANO a nechal je sepsat, co v roce 2019 odpracovali a na čem budou hlavně pracovat tenhle rok. Bude určitě fér, když vám jejich výkazy dám hezky veřejně sem, ať si je můžete projet. Kdyby vám tam nebylo něco jasné, jejich kontakty najdete na webu. Nebo mi napište do komentářů sem pod hlášení a já se vám od nich budu snažit sehnat odpověď. V rámci mých časových možností samozřejmě. Je o mně všeobecně známo, že jsem nejtvrdší na své nejbližší spolupracovníky. Ve vládě nejvíc tlačím na ministry za naše hnutí. Výsledky celé vlády včetně ministrů za ČSSD budeme bilancovat v červnu u příležitosti jejího druhého výročí.

Výsledky ministrů za hnutí ANO v roce 2019 a jejich priority 2020 najdete v komentářích.

A teď už ale pojďme mezi lidi. Byla už tma, když jsme v úterý vyjeli směr Olomouc. V sedm odstartovalo setkání se členy a sympatizanty našeho hnutí a musím říct, že jsem z toho byl nadšený. Sál měl kapacitu asi 160 lidí, ale i tak se jich dovnitř narvalo 200. Jedna paní tam vykládala o tom, že dělá doručovatelku na poště 40 let a bere 18.600 korun měsíčně a s příplatkem jí to vychází na 20 tisíc. Bylo mi jí líto. Česká pošta dostala a ještě dostane dostatek peněz od státu, aby mohla své zaměstnance podstatně lépe zaplatit. Je skandální, že doteď mají lidi tak nízké platy a nikdo se o to nezajímá. Jsem překvapený, že nový generální ředitel Roman Knap nechodí do terénu a neřeší to. Nasliboval toho spoustu, ale doručovatelek se jeho sliby vůbec nedotkly.

Na setkání byli nejen Olomoučáci, ale přijeli lidi z nejrůznějších koutů celého kraje. Společně vytvořili skvělou atmosféru. Z plánované hodiny a půl jsme to protáhli na tři. Mluvili jsme o všem, co je zajímalo. Migrace, Blízký východ, zahrádkářský zákon, důchody, pošta, média. Pokračovali jsme i během občerstvení, plno selfíček, podání ruky, povzbuzování, ať vydržím a dál pracuju. Dokonale jsem si během těch 3 hodin dobil baterky.

Od Prostějováků, kterých přijelo několik desítek, nakonec přišel i moc milý děkovný dopis. Mimo jiné v něm taky psali, že naše hnutí dostalo do politiky nové schopné lidi. Nejen na vládní úrovni, ale i na té komunální a krajské, což je strašně důležité.

Další den ráno hned po snídani jsme vyrazili do Červeného kostela, kde se až do minulého roku skladovaly knihy Vědecké knihovny Olomouc. Je to druhá nejstarší a třetí největší knihovna v Česku, vznikla už v roce 1566. Zároveň patří s Národní knihovnou v Praze a Moravskou zemskou knihovnou v Brně mezi tři knihovny, kam chodí povinné výtisky, což znamená roční přísun 30.000 nových jednotek. Bylo jasné, že potřebuje nové prostory. Vždyť loni už měli na skladě přes 2,3 milionu jednotek a přes 300 tisíc si jich lidi přišli vypůjčit.

Loni konečně mohla knihovna přesunout svůj fond do nového moderního depozitáře v Olomouci-Hejčíně, který má rezervu na dalších 15–20 let. Tím se Červený kostel uvolnil a teď s ním mají velké plány za 154 milionů. Vznikne informační centrum, recepce knihovny, kavárna, prostor, kde se budou moct pořádat přednášky, veřejná čtení, výstavy a koncerty. Samozřejmě s tím počítáme v našem Národním investičním plánu.

Pak jsme jeli s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem do Fakultní nemocnice Olomouc. Je to největší zdravotnické zařízení v Olomouckém kraji. Má 50 pracovišť, skoro 1200 lůžek a 3500 zaměstnanců. Patří do sítě 9 fakultních a 14 velkých nemocnic, které řídí ministerstvo zdravotnictví.

Potkal jsem se s vedením, lékaři i sestřičkami. Dozvěděl jsem se od nich, že jsem tam dokonce už popáté. Byla pro mě čest jim poděkovat za jejich práci, protože olomoucká nemocnice patří mezi naše nejlepší. Jasně, i tady musíme masivně investovat. Velká část pracovišť je v zastaralých budovách, a proto chystají velkou investici do nového pavilonu B za 3–3,5 miliardy korun. Řešíme taky ubytování a logistiku, aby se tady všichni cítili dobře. Navíc se tím na provozních nákladech ušetří 20 milionů ročně.

Ze státního rozpočtu na to půjde přes miliardu. Projekt je připravený. O souhlas s investicí požádala nemocnice už 22. listopadu. Nevím, na co úředníci ministerstva zdravotnictví čekají.

Ministr nemůže čekat na všechny ředitele, než budou připravení, ale řešit to podle připravenosti jednotlivých projektů. Zdravotní pojišťovny skončily s 58 miliardami na účtech a je jasné, že při zvyšování platů jejich příjmy nadále porostou. Proto je potřeba připravit jasný cash-flow a plán finančního krytí investic, který dostane všech 14 velkých nemocnic na špičkovou světovou úroveň, to znamená, aby měly moderní nejen vybavení, ale i prostory. Některé už tam jsou, ale například Thomayerka, Bulovka, Královské Vinohrady a Karlák měly doteď kvůli našim předchůdcům velkou smůlu a musí to dohnat. Očekávám, že mi pan ministr předloží co nejdřív jasný přehled podle Národního investičního plánu o připravenosti investic jednotlivých nemocnic. Nebudeme čekat na ostatní ředitele s jejich projekty, pokud je nemají připravené. Pokud je nějaký projekt připravený, musíme řešit jeho finanční krytí a nečekat na ostatní.

Zpátky k projektu pavilonu v Olomouci. Celé to začne tento rok demolicí víc než 100 let staré budovy, které místní říkají Franz Josef. Na jejím místě vyroste nový pavilon B. Do roku 2025 let dojde k centralizaci spolu souvisejících oborů do jedné budovy a k celkovému zkvalitnění zázemí pro lékaře i pacienty.

Nemocnice bude už příští rok potřebovat půlmiliardový příspěvek ze státního rozpočtu. To samozřejmě budeme chtít prosadit do rozpočtu. Je to klíčová investice, díky které lidi dostanou lékařskou péči na nejvyšší světové úrovni v moderním prostředí. Vždyť už teď je olomoucká nemocnice v mnoha ohledech průkopník. Vzniklo tady úplně první telemedicínské centrum u nás. A jako jedna z prvních nemocnic začala prosazovat kvalitní nemocniční stravování. Už teď se těším, jak se bude nemocnice rok od roku proměňovat.

A pak už byl čas jet do Prostějova. Podíval jsem se na Švehlovu střední školu polytechnickou. Mají tam 450 žáků, ale výhledově je kapacita až 700. Učí se tu od zedníků, tesařů, instalatérů, přes opraváře zemědělských strojů až po autotroniky nebo technology potravin. Škola patří mezi nejúspěšnější v kraji v získávání dotací. Získali už 73 milionů na vybavení a mzdy pracovníku° a chystají dvě velké investiční akce. Regionální centrum odborné přípravy žáku° za 140 milionů a rekonstrukci školní jídelny za 30 milionů.

Se studenty jsem debatoval v narvané tělocvičně. Padla spousta otázek a byl jsem moc rád, že jsem mohl zjistit, co mladé a jejich učitele zajímá.

Musím říct, že město Prostějov má skvělé vedení. Dokonce, když jsme přijeli na radnici na jednání, měl pan primátor František Jura v ruce náš Národní investiční plán a hned mi řekl, že mu v něm chybí rekonstrukce šaten, na kterou žádají u ministerstva školství dotaci 93 milionů, a potřebují ještě 163 milionů na rekonstrukci celého zimního stadionu. Tak jsem si to na místě zapsal.

Prostějov může být příkladem hospodaření pro ostatní města. Nemají žádný úvěr, investují, funguje jim dobře koalice, mají jasné plány. Hlavně vybudovat novou stanici Integrovaného záchranného systému za asi 300 milionů korun nebo obnovit kulturní dům za nějakých 200 milionů. Bavili jsme se i o bydlení. V Prostějově není problém s nedostatkem bytů, ale zhruba 60 se jich musí rekonstruovat, což je další investice za 200 milionů. Nemají ani problém s mateřskými školami nebo školkami. Je prostě vidět, že každý kraj a každé město jsou jiné.

Koukněte na perfektní prezentaci, kterou nám v Prostějově připravili. Dám ji do komentářů.

Musím se s vámi podělit ještě o jednu věc, co mi pan primátor vykládal. Představte si, že na jedné místní základce začal kluk ostatním dětem vyhrožovat násilím, dával to i na Facebook, po škole dokonce nosil nůž, urážel učitele. Jediné, co ti s tím mohli dělat, bylo udílet mu důtky, za což se jim kluk vysmál a ještě vyhrožoval, že se pomstí. Rodiče to nezajímá, nepomohl ani měsíc ve výchovném ústavu. Došlo to tak daleko, až to začal řešit i magistrát. Na dítě ze základky totiž nemáte žádnou páku, nemůžete ho vyhodit. Pan primátor mi říkal, že třeba v USA takové dítě pošlou domů třeba na týden nebo víc a rodiče se o něj musí postarat. Navrhuje, abychom něco takového zavedli i do českého zákona. Zajímá mě, co si o tom myslíte a jaké máte zkušenosti. Budu rád, když mi napíšete do komentářů.

V Prostějově jsem se podíval i do krajské nemocnice, mají tam skvělý projekt paliativní péče. Popovídal jsem si s paní, která je tam ubytovaná. Je jí 100 let a strašně si chválila sestřičky. Musím říct, že prostředí je opravdu krásné a nedivím se, že je mezi rodinami velká poptávka. Doufám, že paliativní péče patří mezi priority ministerstva zdravotnictví. Je to smutné téma, ale musíme o něm mluvit. Pacienti, u kterých lékaři zjistí, že tu s námi už bohužel dlouho nebudou, si zaslouží v závěru života důstojné prostředí. Je to důležité i pro jejich rodiny.

A zpátky do Olomouce na hejtmanství. Za stolem se mnou byli hejtman Ladislav Okleštěk, ministr dopravy Vladimír Kremlík a šéf Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl. Jak jsem vám psal už na úvod, lidi pění z toho, jak několik jednotlivců a zájmových skupin zdržují klíčové dopravní stavby v Olomouckém kraji. My jsme přijeli probrat stav chystaných staveb a domluvit se na strategii, abychom už nedopustili ani den zdržení.

Vymínil jsem si, že při každém našem výjezdu do krajů nám ŘSD představí strategii pro daný kraj. Samozřejmě, že se mi termíny dokončení silnic, dálnic a obchvatů nelíbí. Trvá to prostě dlouho. Frustruje mě to o to víc, že v rámci Národního investičního plánu máme dopravní stavby, na rozdíl od jiných investic, připravené, máme na ně peníze, ale někdo je pořád zdržuje.

Jak víte, D1 mezi Říkovicemi a Přerovem pořád blokuje Miroslav Patrik z Dětí Země. Vůbec ho nezajímá, že kvůli tomu Přerov sužují kamiony. Ministr dopravy si vzal za úkol, že se s panem Patrikem osobně sejde a pokusí se situaci odblokovat. Je potřeba dokončit i D35, D55 a východní obchvat Olomouce.

Pokud vás to zajímá, tak vám sem v rychlosti naskládám pár čísel.

Na D1 mezi Říkovicemi a Přerovem je potřeba dostavět 10,1 kilometru za 6 miliard. My v prosinci 2019 už otevřeli úsek D1 Přerov – Lipník nad Bečvou v délce 14,3 kilometru. Takže dálnice má teď délku 366 kilometrů.

D35 mezi Starým Městem a Mohelnicí v délce 20,9 km za 10,3 miliardy korun uleví přetížené D1. Tenhle úsek povede z Hradce Králové přes Litomyšl a Mohelnici do Olomouce. Teď se dokončují práce na dokumentaci pro územní rozhodnutí a probíhá inženýrská činnost pro vydání územního rozhodnutí. Stavět by se mělo začít v roce 2022 a dokončit v roce 2024.

Východní obchvat Olomouce, který odkloní kamiony i lidi dojíždějící do Olomouce, bude stát 3 miliardy a stavět se bude v letech 2025–2028.

Západní obchvat Olomouc–Křelov bude součástí D35 a vyvede dopravu ze západu Olomouce. Tím bude obchvat celého města hotový. Teď probíhá soutěž na zhotovitele dokumentace pro stavební povolení. Předpoklad vydání územního rozhodnutí je v roce 2020. Stavět by se mělo začít v roce 2024 a zprovoznit nejpozději 2026, ale budu tlačit, aby to bylo dřív.

D55 Olomouc–Přerov povede z Olomouce přes Přerov, Hulín a Otrokovice do Břeclavi. Trasa Olomouc–Kokory 7,5 kilometru bude stát 2,7 miliardy. Úsek Kokory–Přerov 5,96 kilometru bude stát 2 miliardy. Stavět se začne v roce 2021 a konec 2024.

Všechno, co budujeme, vám dám v mnohem větším detailu do komentářů.

Tyjo, koukám, že jsem Olomouckému kraji věnoval už fakt hodně. Tak zkusím zrychlit a jen shrnu, co jste už asi viděli na fotkách. Byl jsem u Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje. Bavili jsem se s vedením, profesionálními i dobrovolnými hasiči a předali jim 2 nová hasičská auta za 16 milionů. Budou sloužit v Přerově a Jeseníku. Ta, se kterými jezdili doteď, zase dostanou dobrovolní hasiči z Konice a Jindřichova. Zašel jsem i na olomoucké ředitelství policie, na zdravotnickou záchrannou službu a do firmy Farmak. Všude jsem se bavil s vedením i řadovými zaměstnanci. V nákupním centru Šantovka jsme pak pokřtili společně s legendárními fotbalovými trenéry Karlem Brücknerem a Petrem Uličným novou knížku hejtmana Ladislava Oklešťka. Asi se inspiroval v té mojí a sepsal vizi pro Olomoucký kraj. Je fakt hezky udělaná, tak určitě koukněte do komentářů.

A taky koukněte ke mně na Twitter, kdo jste neviděli. Při cestě do Olomouce jsem se zastavil v obci Vyšehorky, na faře otce Františka Lízny s neuvěřitelným životním příběhem. Signatář Charty, kaplan ve vězení na Mírově, sám zavřený na Borech. Dlouhá léta se stará o lidi bez domova a Romy. Byla pro mě čest se s ním potkat.

Byl jsem i v Moravské Třebové v řeholním domě u otce Šebestiána, který se stará asi o 60 lidí bez domova a zapojuje je úspěšně do společnosti. Jak vidíte, byl to dost namačkaný dvoudeňák. Teď rychle zpátky k tomu, co jsem tenhle týden řešil v Praze.

Měl jsem další schůzku s ministryní pro místní rozvoj Klárou Dostálovou a kontroloval jsem, jak pokračují práce na stavebním zákonu. Řeší teď například technické detaily ohledně památkové péče. I pro památkáře bude platit fikce souhlasu, tedy, že pokud se do 30, respektive 60 dnů, pokud jde o komplikovaný případ, nevyjádří, platí, že proti vaší stavbě nemají výhrady.

Klára Dostálová se potkává se zástupci velkých měst a ostatními ministry a zákon ve spolupráci s nimi neustále ladí. Některé paragrafy během připomínkového řízení Ministerstvo pro místní rozvoj upraví tak, aby byla role měst a obcí ještě silnější. Ministryně s celým týmem taky pokračuje v turné po krajích a představitelům samospráv bude zákon podrobně představovat a sbírat jejich připomínky.

Další důležitá schůzka. S ministryní financí Alenou Schillerovou a ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem jsme řešili elektrárnu Adularya v Turecku. Však jsem vám o ní psal už v několika hlášeních, jak nás předchozí vlády kvůli svému naprostému diletantství připravily o 11 miliard. Stalo se to na přelomu vládnutí ODS a úřednické vlády Jana Fischera. Byla to stejná sestava, kvůli které ze státní pokladny každý rok doplácíme 30 miliard na soláry. Díky ODS a panu Topolánkovi nás to bude stát v následujících 10 letech ještě dalších 300 miliard.

Na schůzku k Adularyi jsme pozvali i šéfy České exportní banky a Exportní garanční a pojišťovací společnosti a probrali jsme všechny varianty dalšího postupu. Vždyť Adularya je historicky dědictví těchto společností. To, jak ČEB a EGAP v minulosti hospodařily, má v součtu dopad na náš rozpočet celkově 30 miliard korun. Teď je na jejich odpovědnosti, aby s tímhle problémem naložily s péčí řádného hospodáře. My jim poskytujeme politickou pomoc, tak jak jsem to udělal loni na podzim, když jsem v Turecku jednal s prezidentem Erdoganem. Tehdy jsem nechal Karla Havlíčka sestavit tým odborníků na technologie a Alenu Schillerovou tým odborníků na právo a finance, aby prověřily stav elektrárny, která už několik let v Turecku stojí a nefunguje.

Situaci od té doby ještě zkomplikovalo, že Turecko je v konfliktu se Sýrií, a i Česko se připojilo k zemím EU, které blokují vývozy některých průmyslových technologií. Každopádně jednání s tureckou stranou pokračují a je na vedení EGAP a ČEB, aby přišly s finálním řešením.

Pojďme rychle dál. Měl jsem schůzku se Světlanou Voráčkovou, paní, kterou trápí exekuce po manželovi, a ještě se stará o dceru. Připojil se k nám Patrik Nacher, který je náš hlavní odborník na práva spotřebitele a prosazuje, aby se zvýšila takzvaná nezabavitelná částka. Jde o částku, která nemůže být zabavená exekutorem a která zůstává dlužníkovi, který prochází oddlužením. Tato částka se roky nezvedla a vzhledem k nárůstu životních nákladů prostě lidem nestačí. Diskutujeme o jejím zvýšení. Navýšil by se výpočtový základ na 3/4 součtu životního minima a normativních nákladů na bydlení, kdy dnes jde o 2/3. To je zhruba tisícovka navíc. Na vyživovanou osobu pak místo 1/4 z této částky bychom poměr změnili na 1/3, to je dalších 800 korun. Čili třeba paní Voráčková by měla měsíčně o 1800 víc, což v jejím případě dělá obrovský rozdíl. Jde o vládní nařízení, takže tyto změny neprochází projednáváním ve sněmovně. Z jednání jsem volal ministryni spravedlnosti, která má v tomhle kontextu připravit co nejdřív vyhlášku. Stát musí rozlišit mezi lidmi, kteří pomoc skutečně potřebují, a těmi, kteří chtějí stát akorát zneužívat.

Já a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch jsme se potkali s prezidentem Unie fyzioterapeutů Vladanem Toufarem. Jejich služby jsou čím dál víc potřeba, protože tady máme novou civilizační nemoc. Sedavé zaměstnaní. Samozřejmě se k tomu přidávají pacienti, kteří se potřebují rehabilitovat po úrazu nebo infarktu. Jenomže ke studiu fyzioterapie se hlásí čtyřikrát víc mladých, než jaká je kapacita fakult. Požádal jsem ministra zdravotnictví, aby zorganizoval setkání s jejich děkany nelékařských fakult. Vyřešíme to stejně jako jsme to udělali s nedostatečnou kapacitou lékařských fakult. Pro ně jsme udělali program na 10 let za 7 miliard, který má už teď výsledky. Počet studentů medicíny se meziročně na některých místech už zvýšil o 20 procent. S fyzioterapeuty jsme se bavili, že chtějí mít vlastní komoru, takže jsem kontaktoval profesorku Adámkovou, abychom co nejdřív v koordinaci s Ministerstvem zdravotnictví předložili návrh profesní komory s dobrovolnou účastí pro sestry, porodní asistentky a fyzioterapeuty.

Přišel za mnou pan Jakub Hrouda z projektu eCollective. Tahle skupinka studentů si dala za cíl bojovat s klimatickou změnou, ale ne tím, že bude hulákat na náměstích, ale vzděláváním a skutečnou akcí. Byla to proto osvěžující schůzka. Odpovídal hlavně ministr Brabec. Jakub je inteligentní a vzdělaný, má jasné názory i znalosti, ať už jde o klimatickou změnu, energetickou pozici naší země nebo roli zemědělců v krajině. Na rozdíl teda od Fridays for Future, kteří nechtěli slyšet argumenty, chovali se povýšenecky a měli o všem jasno a la Greta. O ní se teď díky bezpečnostní chybě Facebooku provalilo, že jí příspěvky píše táta. Na rozdíl od nich byl pan Hrouda připravený se bavit, byl sice kritický, ale nechal si ode mě a ministra životního prostředí řadu věcí vysvětlit. Nakonec to byla fajn debata, a dokonce jsme přetáhli.

Udělil jsem medaili Karla Kramáře Ivanu Uhlířovi za celoživotní zásluhy. Loni oslavil 60. výročí působení v Řízení letového provozu. Popisoval mi invazi v roce 1968. Seděl tehdy na letišti v řídicí věži, když přiletěli Rusové. Dosedlo letadlo, o kterém tvrdili, že veze nějaký náklad, a místo toho z něj vylezli ruští vojáci. Po něm začala přistávat další ruská vojenská letadla. Okupace je pro několik generací obrovské trauma.

Medaili Karla Kramáře jsem udělil taky panu Carlu des Dorides, řediteli European Global Navigation Satellite System Agency, který se zasloužil o to, aby se řízení navigačního systému Galileo v roce 2012 přestěhovalo do Prahy, což pro naši zemi znamená nová vysoce kvalifikovaná pracovní místa, nové technologie i příležitosti pro naše firmy. European GNSS Agency sídlí v pražských Holešovicích, bude expandovat a musíme pro ni v rámci evropského rozpočtu vybojovat co nejlepší rozpočet.

Pojďme dál. Byl u mě pan Filip Kunz z Mostu, mladý kluk, řidič záchranky, který mi už dřív nahrál do mojí aplikace „Pojď do mě“ dotaz, jestli mu nechci pomoct se záchrannou stanicí pro zvířata. Trochu se opozdil, protože se zdržel cestou, ale počkal jsem na něj a mluvili jsme o jeho nápadech. Projekt na záchrannou stanici měl zatím jen na papíře, ale probrali jsme to a propojil jsem ho se svými přáteli z Mostu a pak se u mě zase zastaví. Chtěl by začít hlavně s útulkem pro psy. Ten v Mostě sice je, ale prý nemá dostatečnou kapacitu.

Rychlé zprávy na konec. Jednala vláda, přijal jsem amerického velvyslance Stephena B. Kinga, iráckou velvyslankyni Sundus Omar Alí al-Bajraqdár, saúdskoarabského ministra zahraničí Ádila al-Džubajra, byli za mnou zástupci Asociace velitelů jednotek sboru dobrovolných hasičů. V Česku je dobrovolných hasičů 350 tisíc, 70 tisíc z nich chodí do akcí a chtěli by zákon, který by je postavil na úroveň profesionálních hasičů. Doporučil jsem je na našeho konkrétního poslance, který byl v minulosti hasičem, aby to s ním probrali.

Taky u mě byl pan Vojtěch Krňanský, starosta města Chrast a jeden z nejmladších starostů, které v Česku máme. Je to jeden z mnoha starostů za hnutí ANO, má výsledky a chci ho u něj v obci navštívit. Dál za mnou byl můj známý Karel Ferschmann, starosta Němčovic. Projednali jsme rekodifikaci stavebního práva, bavili jsme se o možnosti větrných elektráren a dalších obnovitelných zdrojů. Na tohle téma jsem dostal od starostů z Ústeckého kraje dopis, už máme domluvenou schůzku. Byl jsem na reprezentačním plese prezidenta, i z toho jsem vám dával pár fotek.

No a včera jsem se vrátil okolo půlnoci z plesu Základní školy Chyšky, kam mě pozvala paní učitelka Hana Zemanová. Byla to super akce pro celé rodiny. Kapela Elizabeth byla skvělá, hrála české hity, dlouho jsem tančil, musím teda říct, že podstatně uvolněněji než den předtím na hradě, všichni měli dobrou náladu, párkrát jsme zašli na bar na paňáky. Představili nám taky všechny děti, které ukončily základku, většina jde na průmyslovky a zemědělky. Paní Zemanová učí hlavně češtinu, na škole pracuje už skoro 40 let, vychovala nejen spoustu dětí, ale i další učitelky. Seznámil jsem se se spoustou lidí včetně paní ředitelky a starostky. Bavili jsme se o jejich práci, ale taky o tom, že jejich obec potřebuje pomoc s pitnou vodou, se sportovištěm, dopravním spojením. I když jsem to neplánoval, zůstal jsem do jedenácti.

Ještě poslední věc na závěr, která jede už několik dní. Ombudsman. Myslím si, že je velmi dobře, že se paní Válková své kandidatury vzdala. Podle mého názoru by ombudsmanem měl být člověk, který není ani nebyl v politice. V naší zemi se určitě najdou výrazní kandidáti na tuto funkci, kteří se celý život věnovali otázkám lidských práv nebo právní pomoci občanům v nouzi. Prostě lidé, na kterých není ani stín pochybnosti o nějakém neetickém chování.

Teď už fakt končím, mějte se fajn.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Piráti: Karikatura demokracie – Bělorusko uspořádalo prezidentské volby

22:13 Piráti: Karikatura demokracie – Bělorusko uspořádalo prezidentské volby

Letošní prezidentské volby v Bělorusku nenaplnily žádnou ze základních náležitostí demokratických vo…