Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, reaguji svým vystoupením na požadavky, které zazněly na politickém grémiu Poslanecké sněmovny, ale nakonec i byly sděleny veřejně na některých tiskových konferencích, abych na začátku schůze vystoupil a informoval o věcech, které souvisejí přímo či nepřímo s ruskou vojenskou agresí na Ukrajině. Považuji takovýto požadavek za naprosto logický a rád mu vyhovím. (Silný hluk v sále.) 

Považuji ten požadavek za naprosto legitimní, rád mu vyhovím a myslím si, že je dobře, abychom se v této mimořádné situaci informovali i tímto způsobem, abych já sdělil Poslanecké sněmovně, co vláda dělá, jak reaguje na tyto těžké výzvy doby.

Za dva dny to nakonec bude přesně měsíc od chvíle, kdy Vladimír Putin nařídil ruské armádě zaútočit na Ukrajinu a vojensky ji obsadit. Ze snahy o nějakou bleskovou válku se stal zdlouhavý konflikt, který si už vyžádal tisíce životů na obou stranách. To, že se nezdařila původní představa toho bleskového úderu nebo bleskové operace, za to můžeme poděkovat jednak odhodlání Ukrajinců se bránit a jejich nesmírně statečné obraně a boji a samozřejmě také pomoci, které se Ukrajině dostává od demokratických států včetně České republiky.

I když Česká republika neváhala a byla jedna z prvních, kteří pomohli jak humanitárními, tak vojenskými, dodávkami, tak celkově to s tou pomocí zpočátku nevypadalo úplně nejlépe. Nicméně v řadě zemí, které měly předtím jinou představu o zahraničně bezpečnostní politice, o své roli, třeba o své neutralitě, došlo k obrovské proměně názorů, veřejného mínění i politického směřování. Padla dlouholetá bezpečnostní tabu a paradigmata a tyto státy se připojily ať už k těm tvrdým sankcím nebo přímo k dodávkám zbraní, popřípadě i jiné pomoci.