Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dovolte mi, abych před vás dnes předstoupil s žádostí o vyjádření důvěry Poslanecké sněmovny nově vzniklé vládě. Nová vláda předstupuje před Poslaneckou sněmovnu osm měsíců po pádu vlády, která měla jako poslední mandát vzniklý z voleb. Předstupujeme před Poslaneckou sněmovnu tři měsíce po volbách do Poslanecké sněmovny, které rozhodly o jejím aktuálním složení.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, nebudu tady teď číst text programového prohlášení vlády. Ne že bych ten text neměl rád nebo že bych se jím nechtěl pochlubit. Po mnoha hodinách koaličních vyjednávání, které za tímto textem stojí, musím říci, že k němu mám dokonce i určitý citový vztah. Ale text programového prohlášení vlády stejně jako na něj navazující text koaliční smlouvy koalice sociální demokracie, ANO a KDU-ČSL jsme vám už rozdali v pátek. A myslím si, že je zbytečné, abych teď tady ten text četl, protože každý z vás měl dostatek času na to, aby se s ním podrobně mohl seznámit.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, předpokládám, že během rozpravy k programovému prohlášení vlády a k hlasování o důvěře vládě bude zaznívat kritika jak zleva, tak kritika zprava. To je logická a očekávatelná věc. Ve vládní koalici se spojila levo-středově a levicově orientovaná sociálně demokratická strana, která volby vyhrála, s hnutím ANO, které je ve středu či na pravém středu politického spektra a ve volbách se umístilo na druhém místě, a s KDU-ČSL, které patří mezi pravo-středově vymezené politické síly. Je tedy logické, že vznik vládního programu, dohoda na koalici, na obsahové náplni budoucího vládnutí, musela být předmětem vážné debaty. A to, co dostáváte v podobě koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády, je průnik programů těchto tří politických subjektů. A musím říct, že jsem rád, že se podařilo toho průniku dosáhnout v takto velkém rozsahu a že to je dobrý program pro fungování vlády minimálně na jedno volební období.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, ať už zde bude zaznívat kritika zprava či zleva, myslím si, že je důležité, abychom si všichni uvědomili, že naše země není v dobrém stavu a že ji nová vláda v dobré situaci rozhodně nepřebírá. V uplynulých sedmi letech se tady na vládě podílela zejména Občanská demokratická strana a také TOP 09. Žádná ze stran současné vládní koalice nenesla v uplynulých sedmi letech vládní odpovědnost tak, aby se mohla reálně podílet na exekutivním rozhodování, a žádná z těchto stran nebyla součástí hlasovací většiny, která mohla v této Poslanecké sněmovně měnit zákony.
Jsem si vědom toho, že nepochybně se objeví argumenty, které budou hovořit o tom, že vládní programové prohlášení je příliš obecné a že neobsahuje potřebné podrobné informace. Nepochybně to tak je a myslím si, že vládní program je vždy především obecný rámec, který definuje směr, který definuje cestu, který definuje strategii příští vlády. Podrobnosti bude obsahovat legislativní plán vlády. Podrobnosti budou obsahovat plány nelegislativních úkolů, které vláda před sebou bude mít, akční plány, strategie. Koneckonců podrobnosti bude obsahovat i návrh zákona o státním rozpočtu na příští rok, který vzápětí nová vláda začne připravovat.
Myslím si, že je také důležité říci, že ten text, který jste dostali, a ty dva texty, které jsou součástí programového prohlášení vlády, nejsou v rozporu, ale vzájemně se doplňují a vzájemně na sebe odkazují. A jestliže v programovém prohlášení vlády nejsou uvedeny všechny podrobnosti a jsou uvedeny v textu koaliční smlouvy, pak je to takto v pořádku, protože koalice postupuje na základě odkazu jak na koaliční smlouvu, tak na programové prohlášení nové vlády. Tolik jenom několik málo stručných poznámek na úvod mého vystoupení k žádosti, se kterou předstoupila vláda České republiky před Poslaneckou sněmovnu.
Dovolte mi nyní, abych velmi stručně okomentoval či podtrhl při této příležitosti hlavní cíle politiky nové koaliční vlády. Vláda má tři hlavní priority, které se promítají do celého vládního programu.
Za prvé. Naším cílem je realizovat takovou hospodářskou politiku země, která povede k růstu a k prosperitě, a současně udrží pod kontrolou deficit veřejných rozpočtů.
Za druhé. Naším cílem je přirozeně napravit ty nejhorší chyby, ke kterým došlo v reformách Topolánkovy či Nečasovy vlády, zejména v oblasti zdravotnictví a zejména v oblasti sociální politiky, zejména tam, kde utrpěly rodiny s dětmi, zejména tam, kde utrpěli senioři.
A za třetí. Prioritou vlády je zajištění dobře fungujícího státu, který se bude chovat transparentně, efektivně a který zabrání rozkrádání veřejných prostředků.
Tohle jsou tři klíčové priority, na kterých tato koalice stojí a padá. Tohle jsou tři klíčové priority, od kterých se budou odvíjet i politiky jednotlivých resortů. Dovolte mi nyní, vážené poslankyně a vážení poslanci, abych se těmto třem prioritám věnoval podrobněji.
Nejprve k rozpočtové politice nové vlády, která by se měla zaměřit na podporu zaměstnanosti a na podporu podnikání. Platí, že v rámci nové hospodářské politiky nebudeme brát lidem peníze formou zvyšování daně z přidané hodnoty. Již na počátku jsme se dohodli, že nová vláda daň z přidané hodnoty zvyšovat nebude. Nebudou se tedy opakovat trendy z minulých let, které nás dovedly do situace, že potraviny a léky máme v naší zemi zdaňovány jednou z nejvyšších sazeb daně z přidané hodnoty v rámci Evropské unie vůbec.
Součástí nové rozpočtové politiky je také zřejmá priorita neškrtat v investicích státu a neškrtat v prostředcích, které jsou určeny na platy zaměstnanců veřejného sektoru. Protože právě plošné škrty v investicích a plošné škrty v platech lidí, kteří pracují pro stát a pro veřejný sektor, podlomily v minulých letech hospodářský růst naší země.
Další důležitou součástí nové hospodářské politiky je aktivní přístup k čerpání prostředků z Evropské unie. Je to smutné a opakovaně už to zaznělo. Naše země patří k těm úplně nejhorším státům z hlediska schopnosti efektivně prostředky z fondů Evropské unie vyčerpat.
Jestliže v loňském roce v rámci celé Evropské unie propadlo zhruba 16 miliard korun, a z toho v České republice to bylo 10 miliard korun, tak je to velmi neblahý výsledek a jestliže letos hrozí, že přijdeme nenávratně o 24 miliard korun, tak je to nepochybně alarmující. A vláda se chce soustředit na to, aby odvrátila tato rizika, odvrátila toto nebezpečí a zajistila, že peníze, které čerpáme z Evropské unie, budou využity, ale budou využity efektivně, to znamená na projekty, které posílí do budoucna konkurence schopnost České republiky, které podpoří podnikání a podpoří tvorbu nových pracovních míst.
Častá otázka, kde na to vezmeme, častá otázka, kde má vláda prostředky na realizování svých rozpočtových priorit, se z velké části dá odpovědět - chceme efektivně a dobře využít peníze, které budeme masívně dostávat ještě v příští letech jako země, která i v příští letech bude čistý příjemce prostředků z Evropské unie, a můžeme tedy počítat s tím, že tyto zdroje budou doplňovat zdroje, které má k dispozici náš národní rozpočet.
Chceme v rámci nové hospodářské politiky změnit vztah vlády k investorům, k těm, kteří chtějí investovat. A je jedno, jestli jsou to domácí investoři nebo jsou to zahraniční investoři, vláda musí poskytovat kvalitní servis. To, že to nebude jednoduchý boj, ukazuje i situace kolem investice společnosti Amazon, kde vláda velmi intenzivně podporuje samosprávy a snaží se vytvořit podmínky pro to, aby jak samospráva v obci Dobrovíz, tak samospráva ve městě Brně mohla s investicí tohoto typu vyjádřit svůj souhlas. Ale nejde jenom o Amazon, já jsem přesvědčen o tom, že vláda musí velmi aktivně podporovat velké investiční projekty, a to zejména tam, kde máme dlouhodobý problém s vysokou nezaměstnaností, a tam, kde máme již připravené průmyslové zóny napojené na dopravní infrastrukturu.
Proto také jasně říkám, že pokud jde o aktivní politiku státu, pokud jde o politiku CZECH INVESTU, který se musí vzpamatovat z toho útlumu, ve kterém byl v minulých letech, chceme myslet na Moravskoslezský kraj, chceme myslet na Ústecký kraj, kde jsou dlouhodobě velké strukturální problémy, a bohužel nejsou za námi. Řada těch strukturálních problémů dořešena nebyla, mám na mysli zejména otázku útlumu těžby uhlí v obou těchto regionech, a tam musí vláda být dostatečně aktivní.
Když jsem hovořil o investicích, chci také krátce mluvit o exportu. Naše země je exportně orientovaná, jsme v zásadě exportně orientovaní na země Eurozóny a sdílíme s Eurozónou její ekonomický osud. V našem zájmu je ale nepochybně diverzifikace exportu, to znamená snaha uspět s našim zbožím a s našimi službami i mimo Evropu na rychle rostoucích trzích. A tam je potřebná dobrá ekonomická diplomacie, tam je potřebná dobrá koordinace jednotlivých státních institucí tak, aby skončily kompetenční spory a začala intenzivní práce na podporu našeho exportu, včetně otázky, která s tím souvisí, investice tady v České republice, otázka vízové politiky, abychom zbytečně nebránili možnosti hospodářské spolupráce mezi námi a rychle rostoucími ekonomikami.
To, co vláda může udělat, a to, co je ve skutečnosti jejím důležitým úkolem v rámci hospodářské politiky, je péče o infrastrukturu. Tím vždycky všichni začínají, říkají stát má základní povinnost starat se o budování infrastruktury, a na prvním místě se zmiňuje infrastruktura dopravní.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, letošní rok je po řadě let první rokem, kdy se nezahajuje výstavba jediného nového úseku dálnice nebo rychlostní komunikace. To není chyba této vlády, která je ve funkci o něco déle než 14 dní, to je problém fungování státu, Ředitelství silnic a dálnic, toho, že se střídali ministři dopravy jako ponožky, že tady není vyhovující legislativa, která by umožňovala stavět klíčové dopravní investice, zajistit standardní fungování státu v této oblasti. Když se podíváte na mapu naší země, podíváte se na to, jak zoufale se nám nedaří propojit se se sousedy, což je základní a logická věc, kterou bychom měli udělat jako vláda, to znamená podpořit ten trh práce tím, že budeme mít dálniční spojení s Rakouskem, více variant spojení se Slovenskem, spojení s Polskem, s Německem, zoufale se po dlouhé roky nedaří. Vláda se na to musí soustředit, aby to nebyla jenom fráze, abychom neustále jenom neopakovali ano, dopravní infrastruktura - vláda se o to postará - nesmí to být jenom fráze.
My jsme proto v programovém prohlášení zmínili některé klíčové stavby. Já vím, že mohou vystoupit poslanci a poslankyně z jiných regionů a řeknou - vy jste tam nezmínili náš obchvat, vy jste nezmínili naši rychlostní komunikaci. To neznamená, že by jim vláda nechtěla věnovat pozornost, to ale znamená, že chceme určitou prioritizaci těch investic, a budeme se zejména dívat na to, jak jsou stavby připraveny a co se pro urychlení přípravy dá udělat. Tolik poznámka k dopravní infrastruktuře.
Když mluvím o veřejných investicích, tak chci také zmínit, že pro nás je důležité investovat do zateplování veřejných budov, energetických úspor firem a domácností, a že v tomto vidíme důležitou roli prostředků z Operačního programu životní prostředí.
Vláda chce podpořit vzdělávání. To, co máme na mysli a co velmi často nefunguje a lidé jsou s tím nespokojeni, jak se utrácejí veřejné peníze, jsou prostředky, které se investují do středního školství, prostředky, které se investují do učňovského školství. Velmi často slyším - a včera jsem to slyšel znovu na debatě s podnikateli - že vláda za peníze daňových poplatníků vychovává budoucí nezaměstnané, že ta struktura oborů neodpovídá potřebám trhu práce. A já si nemyslím, že to je pro to, že by to kraje nechtěly, já si nemyslím, že to je proto, že by to nebylo napsáno ve všech koncepcích, ale nikdy se to nedotáhlo do konce. A myslím si, že Ministerstvo školství v minulých letech trošku hřešilo na to, že se převedla kompetence odpovědnosti za střední školství na kraje, a přestalo krajům v této věci pomáhat, přestalo vést dialog se zaměstnavateli. A to byla chyba. Pokládám za strašně důležité, abychom se podívali na učňovské školství, abychom se podívali na střední školství a propojili je s potřebami trhu práce. Tohle může pomoci.
Další téma, které chci zmínit, je otázka podpory malého a středního podnikání. My jsme přesvědčeni a myslím si, že nikdo by neměl hrozit živnostníkům tím, že je snad nová vláda chce připravit o daňové paušály, že je snad nová vláda chce zatížit nějakými odvody, které je pošlou na úřady práce. Tak to není. Ale daňové paušály jsou nástrojem snižování administrativního zatížení, neměly by být nástrojem daňové optimalizace, a ony se bohužel tím nástrojem daňové optimalizace trošku staly, ale rozhodně platí, že vláda nechce komplikovat život malým řemeslníkům, malým živnostníkům, zvyšovat odvody nebo redukovat možnosti výdajových paušálů. A chceme hledat možnosti jak dále omezovat byrokracii a snižovat administrativní zatížení.
Když mluvím o podnikatelském prostředí a o infrastruktuře, důležitou součástí infrastruktury, která ovlivní budoucí prosperitu a zaměstnanost - a teď ještě stále mluvím o nové hospodářské politice - je otázka energetické politiky státu. Ty tendence a trendy jsou v programovém prohlášení naznačeny. Vláda se hlásí k potřebě postavit nové jaderné zdroje v naší zemi tak, abychom se po roce 2035 nedostali do pozice závislé země na dovozu, na výrazném masivním dovozu elektrické energie.
Ale to, na čem nám záleží, je otázka cen elektrické energie pro domácnosti, pro lidi a pro firmy. A tady nebudeme rozhodovat sami. Jsme součástí Evropy, a já chci říci, že vláda bude jednat v Evropě tak, abychom z naší země a z Evropy vůbec nevyhnali průmysl. Chci říci, že budeme jednat tak, abychom přirážkami za obnovitelné zdroje dále nezdražovali účty za elektřinu, které platí domácnosti.
Já si myslím, že regulace energetického trhu se v Evropě příliš nepovedla v uplynulých letech a je to trošku chaos, protože se kombinují povolenky a kombinují se dotace na obnovitelné zdroje. Všichni vidíme, jak vypadá cena silové energie, ale domácnosti to necítí, firmy to necítí prostě proto, že i když klesá cena silové energie, tak rostou příplatky za obnovitelné zdroje. Naše energetická koncepce bude myslet za prvé na ceny elektrické energie, abychom nepoškodili průmysl a domácnosti, a za druhé, abychom jednali odpovědně vůči budoucnosti a neocitli se v zemi, která bude totálně závislá na dovozu elektrické energie.
Když mluvíme o budoucnosti a odpovědnosti vlády a o růstu v příštích letech, já myslím, že se shodneme a doufám, že alespoň na této věci, odleva doprava a zprava doleva, že budoucí prosperita naší země nebude založena na snižování mezd, abychom se podbízeli mzdám, které jsou v Rumunsku nebo v Bulharsku, nebude založena na snižování daní, protože nemůžeme konkurovat daňovým rájům jako Česká republika, ale budoucí konkurenceschopnost musí být založena na investicích do vzdělání, investicích do vědy, výzkumu, inovací. A to, co potřebujeme, je kvalita v této oblasti, efektivita, abychom věděli, že podporujeme špičková vědecká pracoviště, že tady jsou špičkové vysoké školy, které jsou schopny dělat aplikovaný výzkum, že to je aplikovaný výzkum, který potřebuje průmysl, který potřebuje hospodářství. To znamená, budoucnost je - a my ji vytváříme už teď a základy klademe i v těchto letech - v investicích do vědy, výzkumu a inovací.
Chci také říci, když už mluvím o rozpočtu a hospodářské politice. Vláda stojí o sociální dialog. Já to říkám proto, že to není samozřejmost. V minulých letech sociální dialog nefungoval, bylo to často i tak, že po tripartitě se dělaly tiskové konference, byly přestřelky mezi vládou na jedné straně a odbory a zaměstnavateli na straně druhé. Byla to chyba, protože v těch přestřelkách řada dobrých nápadů zapadla a řada dobrých nápadů z tripartity se nikdy nedotáhla do konce. Vláda má dobrou vůli vést dialog s odbory. Vláda je připravena vést dialog s firmami, se zaměstnavateli, s jejich reprezentací a věřím, že společně budeme pracovat na odstraňování bariér na cestě hospodářského růstu. A chtěl bych vás požádat, poslanci a poslankyně, o jedno. Až přijdeme do Poslanecké sněmovny s návrhy zákonů a budou to návrhy zákonů, které podpoří tripartita jako celek, abyste tento argument vnímali jako velmi silný argument, protože pokud se dokáže reprezentace zaměstnavatelů a zaměstnanců na něčem shodnout, pak je to signálem celospolečenské shody a potřebnosti takových změn.
A poslední poznámka k hospodářské politice nové vlády, než se dostanu k tématu č. 2, a to je náprava chyb v reformách, vazba na hospodaření veřejných rozpočtů a přijetí společné evropské měny. Já jsem přesvědčen, že by vláda, byť bude klást důraz na investice, byť bude klást důraz na zaměstnanost, byť bude napravovat některé chyby, které se staly v sociální politice v minulých letech, musí udržet deficit veřejných rozpočtů pod 3 % HDP. Dokáži si představit jedinou situaci, kdy by tento závazek vláda držet neměla, a to by byla situace, kdybychom se znovu propadli do hospodářské recese, které jsme museli čelit v uplynulých letech. Ano, pokud je recese, pak je diskuse, zdali má být tříprocentní limit dodržován. Pokud recese není, a já věřím, že nebude v příštích letech a že naše země má před sebou dobré období hospodářského růstu a že vláda k tomu přispěje, pokud roste ekonomika, pak by vláda měla usilovat o dodržení limitu maximálně tříprocentního deficitu veřejných rozpočtů. Proč to říkám? Protože celkový veřejný dluh naší země už je na jiné úrovni, než byl před sedmi lety. Je kolem 48 % hrubého domácího produktu. Proto, abychom si neznemožnili přijetí společné evropské měny, tak si musíme dávat velký pozor, abychom nepřekročili hranici 60 % hrubého domácího produktu. A když mluvím o euru, vláda by měla aktivně pokračovat v přípravě na jeho přijetí. A jako součást přípravy na přijetí společné evropské měny vnímám také přistoupení k fiskálnímu paktu na úrovni EU s vyloučením těch článků, které by nám mohly komplikovat aktivní hospodářskou politiku v těchto letech, si myslím, že se ČR může k fiskálnímu paktu velmi rychle připojit a bude to jedno z témat, kterými se jako prvními bude zabývat nová vláda, pokud získá důvěru při hlasování v Poslanecké sněmovně.
Tolik, vážené poslankyně a vážení poslanci, několik poznámek na vrub nové hospodářské a rozpočtové politiky vlády. Nyní mi dovolte, abych se věnoval druhé prioritě, kterou jsem na začátku označil, a to je snaha napravit alespoň některé chyby v reformách Topolánkovy a Nečasovy vlády. Víte, my nemůžeme vrátit všechno do stavu, v jakém to bylo před sedmi lety. Tam, kde mě to mrzí nejvíce, je to zdanění daní z přidané hodnoty, protože když nastupovala tehdy pravicová vláda před sedmi lety, tak jsme platili, když jsme nakupovali potraviny a léky, daň státu ve výši 5 %, dnes platíme 15 %. Nedá se to v tuto chvíli jednoduše a rychle vrátit zpátky. Stejně tak se nedají napravit úplně všechny chyby a škody, které se odehrály v uplynulých sedmi letech. Bude to vyžadovat postupné kroky, které budou v souladu s rozpočtovými možnostmi země. Ale vládní koalice se dohodla na několika konkrétních opatřeních, kterými jasně chceme vyslat signál, že nám záleží na sociálně soudržné společnosti, že nechceme, aby úspěch jedněch byl placen na úkor druhých, že chceme, aby v naší zemi byla solidarita mezi těmi bohatšími a chudšími, mezi zdravými a nemocnými, mezi mladými a starými. Jde nám o to, abychom omezili nespravedlivá a sociálně tvrdá opatření, která byla v minulých letech přijata a zasáhla hlavně rodiny s dětmi, seniory a také zdravotně postižené. Proto uděláme několik následujících kroků.
Za prvé. Chceme zvýšit podporu rodin s dětmi. Navrhneme zvýšení slevy na dani na dítě. Chceme také obnovit porodné i na druhé dítě, protože si myslíme, že politika jednoho dítěte, která tady byla praktikována v minulých letech v podobě vyplácení porodného, skutečně v naší demografické situaci není na místě. Tato opatření chceme směřovat na podporu pracujících rodin s dětmi, protože si myslíme, že v minulých letech pracující rodiny s dětmi hodně zaplatily díky úsporným opatřením, která prosazovaly minulé vlády.
Zrušíme postupně poplatky ve zdravotnictví s výjimkou platby na pohotovosti. Už v letošním roce jsme se shodli na tom, že nepřipustíme obnovení poplatku za pobyt v nemocnici a od příštího roku bychom rádi zrušili i poplatky v ambulancích a v lékárnách. Chceme ale výpadky do systému zdravotnictví kompenzovat, to znamená, budou připraveny kompenzace a stát se na těchto kompenzacích bude muset jednoznačně podílet.
Mluvil jsem o seniorech. Já myslím, že největší úder, který senioři dostali, byla změna systému valorizace penzí, to, že se začala ignorovat celková výše inflace a brala se v potaz pouze z jedné třetiny. Senioři přišli o velkou část valorizace. Všichni z nás setkali s tím velkým znechucením s valorizací ve výši 45 korun, která byla poskytnuta od začátku letošního roku v průměru. Nová vláda chce na tuto situaci reagovat. Chceme reagovat na to, že se zvyšuje podíl seniorů, kteří jsou odkázáni na dávky hmotné nouze. Proto je naším cílem vrátit se k plné valorizaci penzí podle inflace. Chceme také, aby bylo zrušeno poškození pracujících důchodců a rádi bychom obnovili slevu na dani, kterou v minulosti pracující důchodci dostávali.
Pokud jde o opatření, která směřují ještě k posílení sociální soudržnosti společnosti, chci zmínit zákon o sociálním bydlení chci snížit snížení daně z přidané hodnoty na léky, knihy, dětské pleny a umělou dětskou výživu. Zrušíme také druhý pilíř v rámci důchodové reformy. Chceme upravit pravidla pro přiznání příspěvku na péči a invalidní důchody tak, aby spravedlivě zohledňovaly skutečný zdravotní stav. Chceme prosadit zákon o zálohovém výživném a jsme připraveni po jednání v tripartitě pravidelně postupně zvyšovat minimální mzdu tak, aby se přiblížila 40 % průměrného platu v naší zemi.
Tolik velmi stručně k některým klíčovým opatřením, která má nová vláda připravena na to, aby zmírnila situaci některých skupin, které byly silně poškozeny reformami minulé vlády. A tady nemluvím jenom o sociálně slabých, ale mluvím také o středních vrstvách, které na ty minulé reformy velmi silně doplatily.
A konečně, vážené poslankyně, vážení poslanci, k třetí části priorit, které jsem zmínil. Jak už bylo řečeno, a setkáváme se s tím na každém kroku, lidé si v minulých letech pomalu museli začít zvykat na to, že sice platí stále vyšší daně, ale dostávají stále horší veřejné služby. To je stav, který chce nová vláda změnit. Naším cílem je řádné fungování státu. Občané by měli získat jistotu, že za své daně dostanou kvalitní a dostupné veřejné služby, a my proto podpoříme opatření, která povedou k efektivnímu, transparentnímu a racionálnímu hospodaření s veřejnými penězi. Naším cílem je fungující sociálně i ekologicky orientovaná tržní ekonomika. Ale pro to, aby stát občanům mohl dobře sloužit, je nutno prosadit řadu opatření.
Začal bych zákonem o státní službě. To je takový Godot, na kterého všichni čekáme na naší politické scéně dvanáct, čtrnáct let. Stále ten Godot nepřišel. Chci deklarovat vůli této vlády prosadit zákon tak, aby platil od 1. ledna příštího roku. Myslím si, že je poctivé, aby vláda, která má ve svém programu zákon o státní službě, tak sama na sebe vztáhla omezení, která tento zákon přinese. Ne že to bude platit až pro ty další vlády, ne že se s tím budou muset vyrovnávat další politické garnitury, ale vztáhnout omezení toho zákona již na tuto vládu. To vám chci slíbit. Novela je v Poslanecké sněmovně. Jakmile se shodneme na pozměňujících návrzích, měl by to být zákon, který musí platit. O co se jedná? Jedná se o to, aby až budou další volby do Poslanecké sněmovny, tak aby už tady byla ošetřena rizika politických obměn odborného aparátu ministerstev. A to si myslím, že bychom měli společně prosadit.
Za druhé. Když se mluvilo o plýtvání veřejnými penězi, potřebujeme zlepšit systém veřejné kontroly. A já tady nemluvím jenom o Nejvyšším kontrolním úřadu, ono se neustále říká a vytváří se iluze, že se problém vyřeší tím, že rozšíříme pravomoci NKÚ. Udělejme to. Rozšiřme pravomoci NKÚ a vláda s tím ve svém programu počítá. Ale my potřebujeme předběžnou kontrolu. My potřebujeme průběžnou kontrolu. Nepotřebujeme jenom, abychom se dozvídali, jak ty věci dopadly špatně, jak se peníze promrhaly. My potřebujeme zastavit plýtvání penězi pokud možno ještě před tím, než k tomu dojde. To znamená posílit informační systémy, posílit kontrolní systémy v rámci všech veřejných úřadů, tak aby se kontroloři nebáli, aby nebyli politicky závislí a aby tady byl přístup k informacím. Potřebujeme omezit drahý outsourcing. To je věc, která se tady rozbujela ve státní správě v minulých letech, nejenom ve státní správě, také v některých městech s velkým rozpočtem, a ukazuje se, že likvidace vlastních pracovníků, propouštění vlastních zaměstnanců a najímání si služeb ve formě outsourcingu vždycky nepřináší úspory. A někdy to dokonce přináší zvýšení výdajů. A tady se vláda nemilosrdně musí na otázku outsourcingu podívat a pokud zjistíme, že zajišťování právních služeb, různého poradenství jsme schopni zorganizovat lépe prostřednictvím vlastních pracovníků veřejného sektoru, tak prosím, skončeme s touto praxí, protože je drahá a protože se státu nevyplatí.
Potřebujeme také zlepšení hospodaření státních firem a odstranění penězovodů, které velmi často kolem nich byly nastavěny. Věřím, že v tomto vládě nepochybně také pomůže policie, že ji v tom pomůže státní zastupitelství. Řada věcí se prověřuje a šetří. Jen tak dál! Ať se to prověří, ať se všechny tyto věci vyšetří. Myslím, že je potřeba, aby řada těch případů byla zviditelněná, aby lidé viděli, co se odehrávalo, aby se to už nikdy nemohlo opakovat. Stát musí přesně vědět, co se ve státních firmách děje. Musí kontrolovat jejich hospodářský stav a pokud ten hospodářský stav není uspokojivý, musí provádět personální a organizační změny.
Další téma, které chci zmínit a které souvisí s fungováním státu - ale ono to souvisí také s tou otázkou, kde na to vezmete, a já už jsem zčásti na ni odpověděl - je věc boje proti daňové nepoctivosti, proti zlodějnám, podvodům, proti tomu, že někdo profituje na úkor někoho jiného, proti tomu, že je tady nerovné podnikatelské prostředí, protože na jedné straně máte podnikatele, který má vše splněno, zaplaceno, a na druhé straně máte podnikatele, který šidí a díky tomu má nižší ceny. To si myslím, že není v pořádku. A daňové úniky a boj proti nim je jedna z klíčových priorit vlády. Mimo jiné i proto, že podle mého názoru dokud vláda neucpe díry, dokud neodstraní odvody, tak nemá právo jít za občany s otázkou "Občané, potřebujeme dodatečné zdroje do státního rozpočtu.". Dokud se to nestane, tak vláda takové oprávnění podle mého názoru nemá.
Konkrétně jenom několik málo příkladů. Elektronická evidence tržeb. Vy víte, že o registračních pokladnách se v naší zemi mluví, mluví, mluví. Už byl zákon přijatý, nakonec byl zrušený. My chceme novou generaci pokladen ve formě terminálů, které budou on line propojeny s Ministerstvem financí a budou elektronicky evidovat tržby. Na Slovensku ten systém doplněný o účtenkovou loterii, byť zatím krátce, ale ukazuje výrazné výsledky z hlediska zlepšení výběru daně z přidané hodnoty.
V programu navrhujeme snížení limitu pro hotovostní platby. Navrhujeme tam zákon o prokazování původu majetku. Opět věc, o které se roky a roky mluví. Žádná vláda ho nedotáhla do konce, jenom se vždycky poukazuje na kauzy, na podivné případy náhlého zbohatnutí, a vždycky to doprovodí ten povzdech "No kdybychom měli zákon o prokazování původu majetku, to by to bylo jiné.". Souhlasím, bylo by to jiné. Ale prosím, už ho proboha schvalme, ať platí co nejdříve. Já věřím, že vláda co nejdříve ten zákon předloží do legislativního procesu a ideálně od příštího roku by tady takový zákon měl platit.
Bavíme se o obnovení finanční policie. Bavíme se o zlepšení koordinace práce policie, daňové správy, celní správy a finančně analytického útvaru. Když mluvím o zlepšení hospodaření státu, jde také o to zlepšit hospodaření s jeho majetkem. A nejde jenom o evidenci, jde také o efektivní využívání státního majetku. Jak je možné, že na jednu stranu se deklaruje, že se snižuje počet zaměstnanců státní správy, ale současně stát není schopen se zbytného majetku zbavovat. To znamená, že administrativa, která by se měla teoreticky snižovat, tak vyplňuje stále stejné množství státních a veřejných budov.
Pokládáme za důležité prosadit systém zveřejňování smluv uzavíraných ve veřejném sektoru, pokud zmiňujeme dobře fungující stát a veřejné služby, dobře fungující úřady práce a aktivní politiku zaměstnanosti. Víte, aktivní politika zaměstnanosti je něco, co je potřeba v moderní zemi. A když se podíváte na ty státy, které v Evropě mají lepší čísla v nezaměstnanosti, než je má Česká republika, a podíváte se, kolik dávají peněz na aktivní politiku zaměstnanosti, tak je to násobně více, než je to v České republice. Dám konkrétní příklad Rakouska. Rakousko je země, která je nám blízká. Dávají zhruba 2 % hrubého domácího produktu na aktivní politiku zaměstnanosti a trvale mají lepší výsledky z hlediska nezaměstnanosti než Česká republika. My dáváme půl procenta hrubého domácího produktu. Čili nová aktivní politika zaměstnanosti zaměřená zejména na skupiny, které jsou handicapovány na trhu práce, na absolventy bez praxe, na ženy po rodičovské dovolené nebo na lidi starší padesáti let.
Pokud jde o zlepšení fungování státu, chci zmínit také otázku dostupných mateřských školek, chci zmínit otázku efektivního zdravotnictví a transparentního fungování zdravotních pojišťoven, posílení ochrany spotřebitele včetně garance toho, že lidé budou dostávat v obchodech kvalitní potraviny. Chci zmínit omezení lichvy a zvůle soukromých exekutorů v nové legislativě, kterou chce vláda předložit. Chci zmínit boj se sociálním vyloučením. Chci zmínit stabilizaci policie, silnou pozici státních zástupců, nezávislost justice. Chci zmínit posílení práv občanů včetně přijetí obecného zákona o referendu.
A konečně pokud má země dobře fungovat, pokud má vláda být schopná něco prosadit, mimo jiné vyjednat v rámci Evropské unie, mimo jiné prosadit naše národní zájmy, tak musíme výrazně zlepšit naši pověst, kterou ve světě máme - u sousedů, v Evropské unii, v mezinárodním společenství.
O České republice by se neměli dozvídat naši přátelé jenom tehdy, pokud vetujeme nějakou integrační snahu na úrovni Evropské unie, nebo pokud tady zrovna vláda padne v souvislosti se skandály. Potřebujeme zvýšit náš vliv v Evropě, abychom byli schopni prosadit lépe naše národní zájmy, a to znamená, že nemůžeme stát stranou, a to znamená, že se aktivně musíme zúčastnit debaty o tom, jaká Evropa v příštích letech bude.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, tohle byly tři klíčové priority, které vláda má. Tohle jsou tři klíčové priority, které prolínají celý vládní program. Nová hospodářská politika zaměřená na růst, prosperitu a nová pracovní místa, náprava chyb, které se staly v reformách Topolánkovy a Nečasovy vlády a dobré fungování státu, řádné a transparentní hospodaření s penězi daňových poplatníků. Tyto tři priority bude nová vláda prosazovat, pokud získá vaši důvěru.
Rádi bychom obnovili důvěru lidí ve stát. Obnovili důvěru občanů, ale i podnikatelů, šance naší země na prosperitu. Rádi bychom vrátili našim občanům důvěru v politiku a demokratický systém. Nová vláda je, vážené poslankyně, vážení poslanci, připravena učinit vše pro to, aby se občané cítili v naší zemi spokojeně, aby se cítili svobodně, ale aby se také cítili důstojně a cítili se i bezpečně. Aby se lidé za svůj stát nemuseli stydět a naopak na něj mohli být hrdi. Nebude to jednoduchý úkol, ale jsme připraveni pro jeho splnění učinit maximum. Rovněž jsme připraveni, a to chci zdůraznit, v zájmu zlepšení situace v naší zemi vést dialog. Vést dialog s opozicí tady na půdě Poslanecké sněmovny, vést dialog s odbornou veřejností, s občanskými iniciativami, s občany, se všemi, kdo stejně jako my usilují o stabilní a prosperující Českou republiku.
Vážené poslankyně a vážení poslanci, žádám vás tímto u vyjádření důvěry nové vládě České republiky. Děkuji. (Potlesk.)
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
