Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dovolte mi, abych před vás dnes předstoupil s žádostí o vyjádření důvěry Poslanecké sněmovny nově vzniklé vládě. Nová vláda předstupuje před Poslaneckou sněmovnu osm měsíců po pádu vlády, která měla jako poslední mandát vzniklý z voleb. Předstupujeme před Poslaneckou sněmovnu tři měsíce po volbách do Poslanecké sněmovny, které rozhodly o jejím aktuálním složení.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, nebudu tady teď číst text programového prohlášení vlády. Ne že bych ten text neměl rád nebo že bych se jím nechtěl pochlubit. Po mnoha hodinách koaličních vyjednávání, které za tímto textem stojí, musím říci, že k němu mám dokonce i určitý citový vztah. Ale text programového prohlášení vlády stejně jako na něj navazující text koaliční smlouvy koalice sociální demokracie, ANO a KDU-ČSL jsme vám už rozdali v pátek. A myslím si, že je zbytečné, abych teď tady ten text četl, protože každý z vás měl dostatek času na to, aby se s ním podrobně mohl seznámit.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, předpokládám, že během rozpravy k programovému prohlášení vlády a k hlasování o důvěře vládě bude zaznívat kritika jak zleva, tak kritika zprava. To je logická a očekávatelná věc. Ve vládní koalici se spojila levo-středově a levicově orientovaná sociálně demokratická strana, která volby vyhrála, s hnutím ANO, které je ve středu či na pravém středu politického spektra a ve volbách se umístilo na druhém místě, a s KDU-ČSL, které patří mezi pravo-středově vymezené politické síly. Je tedy logické, že vznik vládního programu, dohoda na koalici, na obsahové náplni budoucího vládnutí, musela být předmětem vážné debaty. A to, co dostáváte v podobě koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády, je průnik programů těchto tří politických subjektů. A musím říct, že jsem rád, že se podařilo toho průniku dosáhnout v takto velkém rozsahu a že to je dobrý program pro fungování vlády minimálně na jedno volební období.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, ať už zde bude zaznívat kritika zprava či zleva, myslím si, že je důležité, abychom si všichni uvědomili, že naše země není v dobrém stavu a že ji nová vláda v dobré situaci rozhodně nepřebírá. V uplynulých sedmi letech se tady na vládě podílela zejména Občanská demokratická strana a také TOP 09. Žádná ze stran současné vládní koalice nenesla v uplynulých sedmi letech vládní odpovědnost tak, aby se mohla reálně podílet na exekutivním rozhodování, a žádná z těchto stran nebyla součástí hlasovací většiny, která mohla v této Poslanecké sněmovně měnit zákony.

Jsem si vědom toho, že nepochybně se objeví argumenty, které budou hovořit o tom, že vládní programové prohlášení je příliš obecné a že neobsahuje potřebné podrobné informace. Nepochybně to tak je a myslím si, že vládní program je vždy především obecný rámec, který definuje směr, který definuje cestu, který definuje strategii příští vlády. Podrobnosti bude obsahovat legislativní plán vlády. Podrobnosti budou obsahovat plány nelegislativních úkolů, které vláda před sebou bude mít, akční plány, strategie. Koneckonců podrobnosti bude obsahovat i návrh zákona o státním rozpočtu na příští rok, který vzápětí nová vláda začne připravovat.

Myslím si, že je také důležité říci, že ten text, který jste dostali, a ty dva texty, které jsou součástí programového prohlášení vlády, nejsou v rozporu, ale vzájemně se doplňují a vzájemně na sebe odkazují. A jestliže v programovém prohlášení vlády nejsou uvedeny všechny podrobnosti a jsou uvedeny v textu koaliční smlouvy, pak je to takto v pořádku, protože koalice postupuje na základě odkazu jak na koaliční smlouvu, tak na programové prohlášení nové vlády. Tolik jenom několik málo stručných poznámek na úvod mého vystoupení k žádosti, se kterou předstoupila vláda České republiky před Poslaneckou sněmovnu.

Dovolte mi nyní, abych velmi stručně okomentoval či podtrhl při této příležitosti hlavní cíle politiky nové koaliční vlády. Vláda má tři hlavní priority, které se promítají do celého vládního programu.

Za prvé. Naším cílem je realizovat takovou hospodářskou politiku země, která povede k růstu a k prosperitě, a současně udrží pod kontrolou deficit veřejných rozpočtů.

Za druhé. Naším cílem je přirozeně napravit ty nejhorší chyby, ke kterým došlo v reformách Topolánkovy či Nečasovy vlády, zejména v oblasti zdravotnictví a zejména v oblasti sociální politiky, zejména tam, kde utrpěly rodiny s dětmi, zejména tam, kde utrpěli senioři.

A za třetí. Prioritou vlády je zajištění dobře fungujícího státu, který se bude chovat transparentně, efektivně a který zabrání rozkrádání veřejných prostředků.

Tohle jsou tři klíčové priority, na kterých tato koalice stojí a padá. Tohle jsou tři klíčové priority, od kterých se budou odvíjet i politiky jednotlivých resortů. Dovolte mi nyní, vážené poslankyně a vážení poslanci, abych se těmto třem prioritám věnoval podrobněji.

Nejprve k rozpočtové politice nové vlády, která by se měla zaměřit na podporu zaměstnanosti a na podporu podnikání. Platí, že v rámci nové hospodářské politiky nebudeme brát lidem peníze formou zvyšování daně z přidané hodnoty. Již na počátku jsme se dohodli, že nová vláda daň z přidané hodnoty zvyšovat nebude. Nebudou se tedy opakovat trendy z minulých let, které nás dovedly do situace, že potraviny a léky máme v naší zemi zdaňovány jednou z nejvyšších sazeb daně z přidané hodnoty v rámci Evropské unie vůbec.

Součástí nové rozpočtové politiky je také zřejmá priorita neškrtat v investicích státu a neškrtat v prostředcích, které jsou určeny na platy zaměstnanců veřejného sektoru. Protože právě plošné škrty v investicích a plošné škrty v platech lidí, kteří pracují pro stát a pro veřejný sektor, podlomily v minulých letech hospodářský růst naší země.

Další důležitou součástí nové hospodářské politiky je aktivní přístup k čerpání prostředků z Evropské unie. Je to smutné a opakovaně už to zaznělo. Naše země patří k těm úplně nejhorším státům z hlediska schopnosti efektivně prostředky z fondů Evropské unie vyčerpat.

Jestliže v loňském roce v rámci celé Evropské unie propadlo zhruba 16 miliard korun, a z toho v České republice to bylo 10 miliard korun, tak je to velmi neblahý výsledek a jestliže letos hrozí, že přijdeme nenávratně o 24 miliard korun, tak je to nepochybně alarmující. A vláda se chce soustředit na to, aby odvrátila tato rizika, odvrátila toto nebezpečí a zajistila, že peníze, které čerpáme z Evropské unie, budou využity, ale budou využity efektivně, to znamená na projekty, které posílí do budoucna konkurence schopnost České republiky, které podpoří podnikání a podpoří tvorbu nových pracovních míst.

Častá otázka, kde na to vezmeme, častá otázka, kde má vláda prostředky na realizování svých rozpočtových priorit, se z velké části dá odpovědět - chceme efektivně a dobře využít peníze, které budeme masívně dostávat ještě v příští letech jako země, která i v příští letech bude čistý příjemce prostředků z Evropské unie, a můžeme tedy počítat s tím, že tyto zdroje budou doplňovat zdroje, které má k dispozici náš národní rozpočet.

Chceme v rámci nové hospodářské politiky změnit vztah vlády k investorům, k těm, kteří chtějí investovat. A je jedno, jestli jsou to domácí investoři nebo jsou to zahraniční investoři, vláda musí poskytovat kvalitní servis. To, že to nebude jednoduchý boj, ukazuje i situace kolem investice společnosti Amazon, kde vláda velmi intenzivně podporuje samosprávy a snaží se vytvořit podmínky pro to, aby jak samospráva v obci Dobrovíz, tak samospráva ve městě Brně mohla s investicí tohoto typu vyjádřit svůj souhlas. Ale nejde jenom o Amazon, já jsem přesvědčen o tom, že vláda musí velmi aktivně podporovat velké investiční projekty, a to zejména tam, kde máme dlouhodobý problém s vysokou nezaměstnaností, a tam, kde máme již připravené průmyslové zóny napojené na dopravní infrastrukturu.

Proto také jasně říkám, že pokud jde o aktivní politiku státu, pokud jde o politiku CZECH INVESTU, který se musí vzpamatovat z toho útlumu, ve kterém byl v minulých letech, chceme myslet na Moravskoslezský kraj, chceme myslet na Ústecký kraj, kde jsou dlouhodobě velké strukturální problémy, a bohužel nejsou za námi. Řada těch strukturálních problémů dořešena nebyla, mám na mysli zejména otázku útlumu těžby uhlí v obou těchto regionech, a tam musí vláda být dostatečně aktivní.

Když jsem hovořil o investicích, chci také krátce mluvit o exportu. Naše země je exportně orientovaná, jsme v zásadě exportně orientovaní na země Eurozóny a sdílíme s Eurozónou její ekonomický osud. V našem zájmu je ale nepochybně diverzifikace exportu, to znamená snaha uspět s našim zbožím a s našimi službami i mimo Evropu na rychle rostoucích trzích. A tam je potřebná dobrá ekonomická diplomacie, tam je potřebná dobrá koordinace jednotlivých státních institucí tak, aby skončily kompetenční spory a začala intenzivní práce na podporu našeho exportu, včetně otázky, která s tím souvisí, investice tady v České republice, otázka vízové politiky, abychom zbytečně nebránili možnosti hospodářské spolupráce mezi námi a rychle rostoucími ekonomikami.

To, co vláda může udělat, a to, co je ve skutečnosti jejím důležitým úkolem v rámci hospodářské politiky, je péče o infrastrukturu. Tím vždycky všichni začínají, říkají stát má základní povinnost starat se o budování infrastruktury, a na prvním místě se zmiňuje infrastruktura dopravní.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, letošní rok je po řadě let první rokem, kdy se nezahajuje výstavba jediného nového úseku dálnice nebo rychlostní komunikace. To není chyba této vlády, která je ve funkci o něco déle než 14 dní, to je problém fungování státu, Ředitelství silnic a dálnic, toho, že se střídali ministři dopravy jako ponožky, že tady není vyhovující legislativa, která by umožňovala stavět klíčové dopravní investice, zajistit standardní fungování státu v této oblasti. Když se podíváte na mapu naší země, podíváte se na to, jak zoufale se nám nedaří propojit se se sousedy, což je základní a logická věc, kterou bychom měli udělat jako vláda, to znamená podpořit ten trh práce tím, že budeme mít dálniční spojení s Rakouskem, více variant spojení se Slovenskem, spojení s Polskem, s Německem, zoufale se po dlouhé roky nedaří. Vláda se na to musí soustředit, aby to nebyla jenom fráze, abychom neustále jenom neopakovali ano, dopravní infrastruktura - vláda se o to postará - nesmí to být jenom fráze.

My jsme proto v programovém prohlášení zmínili některé klíčové stavby. Já vím, že mohou vystoupit poslanci a poslankyně z jiných regionů a řeknou - vy jste tam nezmínili náš obchvat, vy jste nezmínili naši rychlostní komunikaci. To neznamená, že by jim vláda nechtěla věnovat pozornost, to ale znamená, že chceme určitou prioritizaci těch investic, a budeme se zejména dívat na to, jak jsou stavby připraveny a co se pro urychlení přípravy dá udělat. Tolik poznámka k dopravní infrastruktuře.

Když mluvím o veřejných investicích, tak chci také zmínit, že pro nás je důležité investovat do zateplování veřejných budov, energetických úspor firem a domácností, a že v tomto vidíme důležitou roli prostředků z Operačního programu životní prostředí.

Vláda chce podpořit vzdělávání. To, co máme na mysli a co velmi často nefunguje a lidé jsou s tím nespokojeni, jak se utrácejí veřejné peníze, jsou prostředky, které se investují do středního školství, prostředky, které se investují do učňovského školství. Velmi často slyším - a včera jsem to slyšel znovu na debatě s podnikateli - že vláda za peníze daňových poplatníků vychovává budoucí nezaměstnané, že ta struktura oborů neodpovídá potřebám trhu práce. A já si nemyslím, že to je pro to, že by to kraje nechtěly, já si nemyslím, že to je proto, že by to nebylo napsáno ve všech koncepcích, ale nikdy se to nedotáhlo do konce. A myslím si, že Ministerstvo školství v minulých letech trošku hřešilo na to, že se převedla kompetence odpovědnosti za střední školství na kraje, a přestalo krajům v této věci pomáhat, přestalo vést dialog se zaměstnavateli. A to byla chyba. Pokládám za strašně důležité, abychom se podívali na učňovské školství, abychom se podívali na střední školství a propojili je s potřebami trhu práce. Tohle může pomoci.

Další téma, které chci zmínit, je otázka podpory malého a středního podnikání. My jsme přesvědčeni a myslím si, že nikdo by neměl hrozit živnostníkům tím, že je snad nová vláda chce připravit o daňové paušály, že je snad nová vláda chce zatížit nějakými odvody, které je pošlou na úřady práce. Tak to není. Ale daňové paušály jsou nástrojem snižování administrativního zatížení, neměly by být nástrojem daňové optimalizace, a ony se bohužel tím nástrojem daňové optimalizace trošku staly, ale rozhodně platí, že vláda nechce komplikovat život malým řemeslníkům, malým živnostníkům, zvyšovat odvody nebo redukovat možnosti výdajových paušálů. A chceme hledat možnosti jak dále omezovat byrokracii a snižovat administrativní zatížení.

Když mluvím o podnikatelském prostředí a o infrastruktuře, důležitou součástí infrastruktury, která ovlivní budoucí prosperitu a zaměstnanost - a teď ještě stále mluvím o nové hospodářské politice - je otázka energetické politiky státu. Ty tendence a trendy jsou v programovém prohlášení naznačeny. Vláda se hlásí k potřebě postavit nové jaderné zdroje v naší zemi tak, abychom se po roce 2035 nedostali do pozice závislé země na dovozu, na výrazném masivním dovozu elektrické energie.

Ale to, na čem nám záleží, je otázka cen elektrické energie pro domácnosti, pro lidi a pro firmy. A tady nebudeme rozhodovat sami. Jsme součástí Evropy, a já chci říci, že vláda bude jednat v Evropě tak, abychom z naší země a z Evropy vůbec nevyhnali průmysl. Chci říci, že budeme jednat tak, abychom přirážkami za obnovitelné zdroje dále nezdražovali účty za elektřinu, které platí domácnosti.