Premiér Sobotka: Situace se ještě více zkomplikovala. Třiďme uprchlíky za důstojných podmínek

Já jsem velmi rád, že Poslanecká sněmovna zařadila na svůj program tento bod a že mi to umožňuje, abych na půdě Poslanecké sněmovny vystoupil a informoval o dosavadní politice vlády v této věci.

Já myslím, že nemusím zdůrazňovat na půdě této Poslanecké sněmovny, že migrační situace v Evropě je mimořádně závažná. Od poloviny června, kdy jsem vás tady na tomto místě naposledy seznamoval s aktuálním vývojem, se situace ještě více v rámci Evropy zkomplikovala. Statistiky záchytů nelegálních migrantů v Evropské unii za první pololetí roku 2015 ukazují významný nárůst. Ve srovnání se stejným obdobím loňského roku se jejich počet zvýšil z 91 tisíc na 225 tisíc, to je nárůst o 143 %. Nejvíce dynamický vývoj byl na migrační trase západního Balkánu a východního Středomoří. V posledních týdnech eskalovala krize zejména v Maďarsku. Trasa přes centrální Středomoří, tedy z Libye, nyní vykazuje relativně stabilní počty. Na západobalkánské trase došlo ke zvýšení počtu překročení vnějších hranic ze 6 tisíc překročení v prvním pololetí loňského roku na víc než 67 tisíc v letošním roce.

Nejvýznamnější skupinou nelegálních migrantů jsou občané Sýrie, kterých bylo v Evropské unii detekováno více než 45 tisíc v červenci letošního roku. Téměř 25 tisíc lidí přišlo z Afghánistánu a s výrazným odstupem potom následují občané z Eritrey se zhruba 7 tisíci.

Vývoj počtu žádostí o mezinárodní ochranu v Evropské unii je v poslední době velice dynamický. V roce 2014 počet těchto žádostí narostl o 43 %, čili loni bylo v Evropské unii 660 tisíc žádostí o mezinárodní ochranu. V roce 2015 za prvních šest měsíců už jsme zaznamenali 450 tisíc žádostí o mezinárodní ochranu. Jenom v červnu letošního roku požádalo v Evropské unii o mezinárodní ochranu téměř 100 tisíc osob. Nejvýznamnější skupinou mezi žadateli jsou občané Sýrie, Afghánistánu, ale také Kosova, Albánie nebo Eritrey. Největší počet žádostí bylo podáno v Německu a v Maďarsku.

Nejen z těchto uvedených čísel je patrné, v jak vážné situaci se nyní Evropská unie nachází. 13. května letošního roku zveřejnila Evropská komise sdělení nazvané Evropský program pro migraci, ve kterém představila svou vizi dalšího fungování migračních politik Evropské unie. Program potom komise konkretizovala 27. května navazujícími návrhy. Komise formou nezávazného doporučení žádala členské státy, aby na své teritorium ze třetích zemí přesídlily celkem 20 tisíc osob kvalifikovaných pro mezinárodní ochranu.

Pokud jde o relokaci. Komise původně navrhovala využít mechanismus nouzové relokace. Mělo být relokováno cca 24 tisíc žadatelů o azyl z Itálie a 16 tisíc žadatelů o azyl z Řecka. V obou případech se mělo jednat o občany Sýrie a Eritrey. Myšlenka distribučního klíče a koncept povinného zapojení do relokace byly následně členskými státy odmítnuty, a to na červnovém zasedání Evropské rady. V červenci se potom členské státy dohodly, že v následujících dvou letech přesídlí přes 22 tisíc osob ze třetích zemí. Podařilo se tak přesáhnout cílovou částku 20 tisíc. Na červnové Evropské radě bylo zároveň dohodnuto, že členské státy relokují v nadcházejících dvou letech 40 tisíc lidí z Itálie a Řecka s tím, že na způsobu distribuce se dohodnou během července. Na červencovém zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci se nepodařilo dosáhnout dohody na tomto celkovém počtu. Členské státy se dohodly pouze na relokaci zhruba 32 tisíc lidí s tím, že o distribuci zbývajících mělo rozhodnout jednání ministrů vnitra v listopadu či prosinci.

Současně s mechanismy distribuce byla v posledních měsících debatována rovněž opatření v boji proti převaděčům. 18. května byla na zasedání Rady pro zahraniční věci ve formátu ministrů obrany a zahraničních věcí diskutována proveditelnost vojenské námořní mise zaměřené na boj s pašeráky v oblasti Středomoří. Ministři schválili koncept krizového řízení vojenské operace a rozhodnutí o ustavení této operace. Vojenská operace byla rozdělena do tří částí. Tou první částí je hlídkování a monitoring v mezinárodních vodách, zásahy proti legálním plavidlům v mezinárodních vodách, zásahy proti legálním plavidlům v libyjských teritoriálních vodách. V červnu byla spuštěna první fáze uvedené operace a nyní se očekává debata o rozhodnutí o přechodu do druhé fáze.

15. července zveřejnila komise parametry systému tzv. hotspot. Cílem systému je prostřednictvím agentur Evropské unie poskytnout komplexní a cílenou pomoc členským státům, které čelí největší migrační krizi na vnějších hranicích. Tento návrh komise se zaměřuje na Itálii a Řecko. Pro každou zemi uvádí cestovní mapu, která bere v potaz právní, finanční a další aspekty.

Minulou středu, tzn. 9. září, představila komise další balíček migračních návrhů, o němž se bude na nejbližších jednáních intenzivně diskutovat. Součástí balíčku je mj. nové provizorní opatření pro relokaci dalších 120 tisíc žadatelů o azyl z Itálie, Řecka a Maďarska, dále pak také návrh permanentního relokačního schematu, nová opatření v návratové politice, stanovení seznamu bezpečných zemí původu nebo návrh na zřízení svěřeneckého fondu na pomoc africkým zemím. Na mimořádné Radě ministrů vnitra 14. září byl schválen relokační mechanismus, který se týká 40 tisíc osob navržených komisí v květnu. Naproti tomu debata o jeho rozšíření o dalších 120 tisíc nedospěla k žádné shodě, a to zejména proto, že několik zemí, včetně České republiky, podmiňuje svůj souhlas se zachováním dobrovolné povahy tohoto mechanismu a jeho propojení s rychlou implementací opatření, která zajistí ochranu vnějších schengenských hranic a efektivní azylové a návratové řízení.

Dá se předpokládat, že debata na úrovni ministrů vnitra by měla pokračovat 8. a 9. října.

Na řešení příčin migrační krize by se měl zaměřit také summit, který se uskuteční 11. a 12. listopadu ve Vallettě za účasti hlav států a předsedů vlád členských zemí Evropské unie a také představitelů afrických zemí. Cílem summitu bude navázání intenzivnější komunikace a spolupráce s africkými partnery v oblasti migrace. Summit by se měl zejména zabývat řešením příčin migrace, legální migrací a mobilitou, mezinárodní ochranou a azylem, bojem proti převaděčství a obchodování s lidmi a také pokrokem v návratové politice a uzavíráním readmisních dohod. V souvislosti s tím, jak se rapidně zhoršila migrační situace na západním Balkáně připravuje také Maďarsko uspořádat konferenci v Budapešti. Tato konference by se mohla uskutečnit počátkem měsíce října.

Pokud jde o aktuální situaci přímo u nás v České republice. Česká republika pro uprchlíky není cílovou zemí, nejsme ani ve srovnatelné situaci jako Maďarsko. Od začátku roku do konce srpna u nás bylo podáno 990 žádostí o mezinárodní ochranu. Oproti loňskému roku jde o mírný nárůst. Pokud se trend nezmění, a zatím k tomu není důvod, bude za rok 2015 podáno v České republice zhruba o 400 žádostí o mezinárodní ochranu víc, než bylo podáno loni. Více než polovina těchto žádostí o azyl v České republice se týká občanů Ukrajiny, druzí v pořadí jsou občané Kuby a občané Sýrie jsou teprve na třetím místě. Celkem bylo podáno kolem sedmi, nebo osmi desítek žádostí o mezinárodní ochranu ze strany občanů Sýrie od počátku letošního roku.

Závažnou situací v oblasti migrace se vláda České republiky důsledně zabývá od prvního okamžiku tak, abychom měli situaci pod kontrolou a jako země byli připraveni na splnění našich závazků. Od 17. června letošního roku je realizováno opatření Policie České republiky, kterým došlo k posílení pobytových kontrol na vytipovaných trasách podél tranzitní nelegální migrace. Až dosud bylo v rámci těchto kontrolních opatření zjištěno přes 2 700 osob, z toho zhruba polovinu tvořili občané Sýrie, významnou část ale také tvořili občané Afghánistánu, Pákistánu, Iráku a také Bangladéše. Čili z těchto informací, které máme od Policie České republiky, je zřejmé, že mezi lidmi, kteří ilegálně přechází přes naše území, patří nejvíce občanů k zemím, ve kterých dochází k válečnému konfliktu. Znovu zopakuji: Sýrie, Afghánistán, Irák. Ale dotýká se to také občanů ze zemí, jako je Pákistán a Bangladéš. Vláda 13. července letošního roku schválila navýšení kapacit zařízení pro zajištění cizinců, konkrétně šlo o převod areálu ve Vyšních Lhotách do hospodaření Ministerstva vnitra a navýšení kapacit v Bělé-Jezové. Odsouhlasili jsme také přípravu rezervního objektu v Bálkové. Dnes tedy máme v České republice připraveny kapacity, které zatím nejsou plně využity z hlediska zajištění cizinců. Navýšili jsme také kapacitu pro realizaci pobytových kontrol o dalších šedesát policistů.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, od 17. července se na Ministerstvu vnitra schází speciální pracovní skupina na úrovni náměstků, jejímž cílem je příprava realizace přesídlování a relokace do České republiky a také hladký průběh integrace všech těchto lidí do naší společnosti. Na přelomu srpna a září jsme také pilotně odzkoušeli spolupráci policie, krajského úřadu a orgánu sociálně právní ochrany dětí, která bude klíčová pro hladký průběh přijetí uprchlíků, kterým jsme slíbili poskytnutí útočiště. Aktuální situace v oblasti migrace je také předmětem jednání Bezpečnostní rady státu. K projednání aktuálních otázek migrace bylo mimořádně svoláno předsednictvo Bezpečnostní rady státu, které se sešlo 10. září letošního roku. Ministr vnitra na tomto jednání informoval o opatřeních zaměřených na řešení aktuálních problémů migrace. Na schůzi Bezpečnostní rady státu, která se uskuteční 30. září, bude předložena informace o aktuálním stavu v migraci v České republice. Zpravodajské služby dále zpracují analýzu bezpečnostních aspektů migrace podle svých působností. Rovněž touto analýzou se bude zabývat Bezpečnostní rada státu.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vás informoval o českém postupu a také o postupu skupiny V4 při řešení současné vážné evropské situace. Od počátku zastáváme názor, že současná migrační situace a příchod uprchlíků do evropských států vyžaduje evropské řešení. Proto jsem také 4. září do Prahy svolal mimořádný summit předsedů vlád zemí V4, který byl zaměřen výhradně na otázky migrace. Toto setkání předsedů vlád V4 mělo dva cíle. Za prvé deklarovat, že země V4 chtějí být i nadále aktivní v unijních řešeních migračního problému a že jsou připraveny nabídnout a realizovat potřebná podpůrná a solidární opatření ať už na bilaterální úrovni, nebo na úrovni Evropské unie ve všech oblastech, kde je to smysluplné. Není pravda, že nejsme solidární. Naopak, druhým cílem summitu bylo představit ucelený soubor společných priorit zemí V4 jako příspěvek do debaty o migrační a uprchlické politice, která se vede napříč Evropskou unií. S kolegy ze Slovenska, Polska a Maďarska jsme se shodli na společných prioritách. Tyto priority jsou obsaženy ve společném prohlášení, které představuje hlavní závěr summitu V4, který proběhl v Praze.

Východiskem společné pozice zemí V4 je zejména to, že migrační situaci nelze vyřešit jedním dílčím opatřením. Naopak je potřeba komplexní přístup, je potřeba se nezaměřovat pouze na řešení důsledků migrace, ale zaměřit se především na příčiny. Evropská unie musí naplno využít všechny své politiky a zdroje. Současně s tím musejí všechny členské státy dodržovat platná pravidla, ať už jde o legislativu, zejména pokud jde o dublinská nařízení, azylová pravidla a podobně, stejně jako respektovat politické dohody z evropských rad. Bohužel řada členských zemí, nejdříve začalo Řecko, tato pravidla nedodržují. V konkrétní rovině jsme se na summitu shodli, že je třeba zajistit efektivní kontrolu a ochranu vnějších hranic Evropské unie tím, že se urgentně vybuduje také funkční systém registrace, efektivní návratové politiky, vytvoření společného seznamu bezpečných zemí. Podpořili jsme návrh komise na rychlé zřízení takzvaných hotspots. Apelujeme na to, aby Evropská unie neredukovala migrační téma jenom na středomořský region, důraz musí být položen na migrační cestu přes západní Balkán, protože tady je enormní tlak na Evropskou unii.

Když se ještě vrátím k závěrům summitu V4, jednoznačně jsme položili důraz na zachování dobrovolné povahy solidárních opatření Evropské unie. Tak může každý členský stát stavět na své zkušenosti, na svých osvědčených postupech a dostupných zdrojích. Jakýkoliv návrh mající za cíl zavedení povinných a trvalých kvót pro solidární opatření je pro země V4 nepřijatelný. Na této pozici jako Česká republika setrváváme a tuto pozici také zastával ministr vnitra na jednání ministrů vnitra v uplynulém dni. Jako V4 se rovněž shodujeme na efektivnějším postupu Evropské unie v boji proti organizovanému zločinu a pašeráctví, na tom, že je potřeba aktivněji přispět jako Evropská unie k řešení situace v Sýrii, v Libyi a na Blízkém východě. Jednoznačně jako V4 podporujeme dlouhodobá řešení situace, to znamená uzavírání readmisních dohod, zaměření rozvojové pomoci na země, se kterými potřebujeme uzavřít návratové readmisní dohody. Minulé pondělí jsem se také v Bratislavě po summitu V4 sešel s rakouským spolkovým kancléřem panem Wernerem Faymannem a předsedou vlády Slovenské republiky panem Robertem Ficem. Rakouskému kancléři jsem tlumočil zájem České republiky na tom, aby současná krize kolem migrace neohrozila dobré a přátelské sousedské vztahy ve střední Evropě, které jsme budovali a budujeme 25 let.

Vzájemné osočování přes média nemá smysl. A dále jsem rakouského kancléře seznámil s výsledky summitu V4. Kancléř Faymann se nás snažil se slovinským premiérem přesvědčit o nezbytnosti zavedení kvót pro uprchlíky. Ve svém vystoupení ale také zdůraznil význam řádného střežení vnější schengenské hranice a na tom jsme se nepochybně shodli. Česká republika je připravena aktivně se podílet na řešení migrační krize, ale povinné kvóty nepovažujeme za dobré řešení. Odmítáme je.

V srpnu jsem také využil možnosti, abych o tématu migrace diskutoval s předsedou vlády, která je významným tranzitním státem, a to je Srbsko. Zdá se, že Srbsko se bude v příštích měsících vypořádávat s ještě většími dopady migrační vlny, než tomu bylo v tom uplynulém období.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych se také vyjádřil k otázkám dočasných kontrol na hranicích. V našem společném prohlášení, které jsme vydali jako předsedové vlád zemí V4, jsme se jednoznačně přihlásili k plnění povinností v rámci platných pravidel Evropské unie, a to včetně odpovědnosti za ochranu vnějších hranic Evropské unie a také dodržování pravidel schengenského prostoru. Pokud jsme se stali jednou součástí Schengenu, tak máme povinnost dodržovat pravidla, na kterých Schengen vznikl. A netýká se to jen České republiky, ale i dalších zemí schengenského prostoru. Tato naše pozice je stále aktuální i ve světle posledních událostí, kdy některé státy, mezi nimi i Slovensko, Rakousko, Německo, posílily kontroly na svých hranicích a Německo dokonce dočasně přistoupilo k obnovení kontrol na hranicích mezi Německem a Rakouskem. Tyto kontroly jsou nepochybně reakcí na napětí, které je uvnitř schengenského prostoru vyvoláno migrační krizí a silným proudem uprchlíků, který v těchto týdnech míří přes Maďarsko, Rakousko právě do Německa.

Pokud jde o německé dočasné opatření na hranicích, Německo má podle pravidel Schengenu na takové dočasné opatření právo. V poslední době nejde o první takový případ. Obdobně Německo dočasně obnovilo kontroly na hranicích s ohledem na zajištění bezpečnosti v průběhu konání summitu G7.

Chci vás také, vážené poslankyně a poslanci, informovat o tom, že ministři vnitra České a Slovenské republiky se dohodli i na posílení policejních sil na hranicích s Rakouskem, a to jak na hlavních a dalších vytipovaných tazích, tak i na vybraných úsecích zelené hranice mezi našimi zeměmi. Na česko-rakouské pohraničí se navíc zaměřilo cca 200 policistů. Kontroly nebudou nahrazovat stálou hraniční kontrolu, jedná se o dočasné opatření, které ale budeme z hlediska intenzity přizpůsobovat aktuální migrační situaci. Slovensko přijalo stejná opatření jako Česká republika, přičemž navíc přijalo toto opatření i na svých hranicích s Maďarskem. Vláda tedy vyhodnocuje aktuální situaci na hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. V případě, že policie požádá o posílení při kontrolách na těchto hranicích, bude jí toto posílení poskytnuto, v případě, že nebudou stačit síly ostatních ozbrojených sborů, je vláda připravena schválit nasazení armády s tím, že příslušníci armády by vykonávali pravomoci příslušníků policie při kontrolách na našich hranicích. Tím aktuálním úsekem, který v tuto chvíli intenzívně monitorujeme, je úsek česko-rakouské hranice, který aktuálně může být vystaven největšímu náporu. Čili v tuto chvíli ta intenzita kontrolních a ochranných opatření na naší jižní hranici bude nastavena podle aktuální situace. Samozřejmě, že policie má své pracovníky i v okolních zemích, včetně Rakouska, včetně Slovenska a včetně Maďarska, čili monitorujeme situaci nikoli pouze na hranici, ale snažíme se intenzívně monitorovat situaci i v těch oblastech kolem českých hranic.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi tedy, abych na závěr svého vystoupení shrnul pozici, kterou zastává Česká vláda. Naše pozice zůstává konstantní a jsem přesvědčen, že i konzistentní. Máme zájem na společném evropském řešení problému. Národní opatření, která nejsou koordinovaná, povedou jenom k rozkladu společné migrační politiky, omezení volného pohybu osob i schengenské spolupráce a v konečném důsledku i k rozpadu možná celého schengenského systému. Je potřeba si přiznat, že současný systém migračních politik Evropské unie nefunguje. Nefunguje zejména pod tak silným tlakem, pod jaký ho dostala do značné míry čtyři roky ignorovaná občanská válka v Sýrii. Po čtyřech letech, kdy tato válka trvá, se vytvořil tak silný migrační tlak, který v zásadě vede ke zhroucení stávajícího fungování schengenského systému. Řešením krize je podle názoru České republiky celková změna, která by měla být postavena na následujících pilířích:

1. Ochrana vnější hranice. Není možné, aby jakýkoli útvar, jakýkoli stabilní prosperující útvar, existoval v dnešním světě obklopen tak vážnými riziky, bez toho, aniž by byl schopen efektivně regulovat migrační proudy, které směřují na jeho území. Takto nefungují ani Spojené státy, ani Kanada, ani Austrálie, jakékoli další prosperující bohaté státy, všechny mají režim ochrany své vnější hranice. Ochranu vnější hranice potřebuje také Evropská unie.

2. Ten systém ochrany a regulace migrace musí zajistit, že se budou třídit legitimní uprchlíci a ekonomičtí migranti za důstojných podmínek. Za důstojných podmínek pro všechny na vnějších hranicích Schengenu musí dojít k tomu, že se rozliší lidé, kteří skutečně utíkají před válkou a hledají v Evropě ochranu, záchranu svého života, a lidé, kteří se k tomu proudu pouze přidávají v rámci standardní klasické ekonomické migrace, kterou tady zažíváme v různých podobách posledních 25 let.

3. Potřebujeme prevenci migračního pohybu. Potřebujeme, aby Evropa soustředila finanční zdroje do regionů, které jsou v okolí regionu nestability. Potřebujeme masivnější pomoc Turecku, potřebujeme masivnější pomoc Libanonu, Jordánsku, zemím, do kterých uteklo nejvíce lidí ze Sýrie před syrskou válkou. Masivní pomoc Evropské unie do těchto regionů, abychom zabránili dalšímu druhotnému pohybu v rámci migrace. Potřebujeme navracení ekonomických migrantů. To je politika, která v okolí Evropské unie nefunguje. Je tady obrovské množství států v okolí Evropské unie, se kterými nejsou uzavřeny dodnes readmisní dohody. To je potřeba změnit. Čili musíme spojit rozvojovou pomoc, podporu ze strany Evropské unie s tlakem na uzavírání návratových dohod, musí tu být zřejmá readmisní politika zaměřená na celé okolí Evropské unie.

A konečně to, co potřebujeme, je mezinárodní ochrana legitimních uprchlíků. Česká republika je připravena být solidární. My se můžeme podobně jako v době balkánské války postarat o velké množství legitimních uprchlíků, lidí, kteří požádají o azyl v České republice, azyl tady dostanou, chtějí v České republice žít, protože je to pro ně útočiště, a chtějí se integrovat. Budou respektovat naše zákony, které v České republice platí. Čili mezinárodní ochrana legitimních uprchlíků musí být něco, co je v Evropě přirozená věc.

Přerozdělení legitimních uprchlíků může dávat smysl jen v případě, že bude fungovat systém, o kterém jsem mluvil. Největší problém, do kterého by se Evropa mohla dostat, by bylo schválení kvót v situaci, kdy není zajištěna ochrana vnější hranice a regulace migrace. To by sloužilo pouze jako pozvánka pro další ekonomickou migraci, tak jak jsme to viděli v uplynulých týdnech. Prostě v takovéto situaci není možné, aby česká vláda připustila schválení systému povinné realokace v povinných kvót. My budeme i nadále zdůrazňovat nutnost zaměřit se na řešení příčin krize místo toho, abychom řešili následky, abychom donekonečna diskutovali o mechanické redistribuci uprchlíků, kteří stejně v České republice zůstat nechtějí, protože směřují do Německa nebo směřují do Švédska.

Prioritou společné evropské politiky musí být zastavení války v Sýrii a Libyi a v rámci mezinárodní koalice proti ISIL je potřeba se zaměřit na porážku nebo alespoň rychlé významné oslabení Islámského státu. Porážka Islámského státu je jeden z faktorů, který může zklidnit situaci v celém regionu a snížit migrační tlaky. Proto je také Česká republika součástí koalice proti ISILu a hrajeme tam aktivní roli.

Určitě podporujeme to, aby tady existoval seznam bezpečných zemí, protože se setkáváme s tím, že do Evropy přicházejí i lidé ze zemí, kde není válka, kde není nestabilita. Je evidentní, že jde o ekonomickou migraci. A Evropa potřebuje jasný seznam bezpečných zemí, kdy žadatelé o azyl z těchto zemí nebudou mít, nebo budou mít jenom minimální šanci, aby azyl v Evropské unii dostali.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, problém migrace je skutečně komplexní. Není možné ho zcela popsat ve stručném vystoupení, které jsem pro dnešní schůzi Poslanecké sněmovny zvolil. Chtěl bych vám poděkovat za vaši pozornost a chtěl bych vás ujistit o tom, že vláda bude postupovat na základě principů, které jsem ve svém vystoupení popsal.