Letošní ročník mezinárodní akce, kterou pořádá Evropský židovský kongres, je zaměřen na problematiku nárůstu náboženské nesnášenlivosti a extremismu v Evropě.

Vážený pane předsedo Kantore,
vážený pane předsedo Štěchu,
vážený pane předsedo Hamáčku,
vážení zahraniční hosté,
dámy a pánové,

vzdálenost z Terezína do polské Osvětimi čítá zhruba 500 kilometrů. V dnešní době moderních dopravních prostředků je to vzdálenost, kterou lze urazit za pár hodin. Před sedmdesáti lety to byla ale velmi často vzdálenost mezi životem a smrtí. Tuto cestu smrti z Terezína absolvovalo přes 87 tisíc židů – Češi, Němci, Nizozemci, Rakušané, Maďaři, Dánové či Slováci. Někteří skončili v Osvětimi, jiní pokračovali do dalších koncentračních táborů.

Jeli tehdy vstříc vyhlazovací mašinerii koncentračního tábora, vstříc lidskému barbarství a nelítostné smrti. Jen nepatrná hrstka z nich, asi 3600 lidí cestujících z Terezína, dokázala tyto hrůzy přežít a podat o nich šokující svědectví.

Terezín se stal předpeklím pro polskou Osvětim a ostatní tábory, ve kterých přišlo za druhé světové války o život přes šest milionu lidí. Tragické osudy mnohých z nich nelze dost dobře popsat, neunese je žádný papír, nepopíše je žádný sebelepší projev, často je ani nelze vyprávět. Jsou to osudy, nad nimiž se slova ztrácí.