Smlouva, kterou mezi sebou na Pražském hradě před pětadvaceti lety, 27. února 1992, podepsaly Česká a Slovenská Federativní republika a Německo, byla začátkem nové éry spolupráce zemí v srdci Evropy. Pro mnohé tehdy ještě kontroverzním, ale historicky důležitým krokem se Češi, Němci a Slováci zavázali k tomu, že budoucí vztahy vystaví na vzájemném respektu a úctě. Smlouva reagovala na změny roku 1989, které nám otevřely cestu do svobodné a spolupracující Evropy.

V roce 1992 jsme položili základy pro posílení vzájemné důvěry, o kterou jsme přišli v důsledku Mnichova a hrozných událostí druhé světové války a následně i v důsledku spuštění „železné opony“ a rozdělení Evropy do dvou soupeřících bloků. Hodnoty demokracie, lidských práv a právního státu jsme nepromítli jen do bilaterálních vztahů, ale staly se základem naší spolupráce také v rámci unikátního projektu evropské integrace, na kterém se Česká republika začala jako plnohodnotný člen podílet v roce 2004.