Druhý den návštěvy Pardubického kraje jsme zahájili návštěvou rodinné farmy U svatého Jána, která byla alespoň pro mě důkazem toho, jak se i v malém dá hospodařit nejenom velice šetrně k přírodě, ale taky s úžasným vztahem k půdě. Na této farmě jsme potom pokračovali besedou s asociací soukromých zemědělců o aktuálních problémech zemědělství, které samozřejmě z jejich pohledu vypadají trochu jinak než z pohledu jiných organizací zastupujících zemědělce. Ale pro mě jsou dokreslením celého obrázku.

Ty hlavní problémy, které soukromí zemědělci, a především tedy na těch rodinných farmách, vidí, je zaprvé obava ze spekulativních nákupů půdy, kdy půda je nakupována investičními skupinami, často i ze zahraničí, bez jakéhokoliv vztahu k té půdě. Vlastně vznikají obrovské celky, na kterých se potom hospodaří různým, většinou nepříliš šetrným způsobem. Samozřejmě ten, kdo půdu vlastní, a sám na ní hospodaří, tak má k ní úplně jiný vztah než ten, kdo ji má pouze jako investici.

Další věc, o které jsme se bavili, je komplexnější pohled na zemědělství. Ne pouze na to, jaké jsou výnosy, a to ať už v živočišné nebo rostlinné výrobě, ale do jaké míry zemědělství řeší i další otázky, jako je šetrnost k přírodě, jako je zachování kvality půdy, jako je zadržování vody v krajině a jako je vztah k té půdě obecně. Věc, která se nedá úplně měřit, ale která samozřejmě dává potom základ tomu, jak k té půdě přistupujeme, a k naší přírodě vůbec.