Dámy a pánové,

hlavním motivem mého vystoupení je cosi jako laudatio pro mého dlouholetého přítele Jana Struže a poděkování za to, že organizuje akce na podporu toho, co se často nazývá ostrovy pozitivní deviace, protože slovo úspěch téměř vymizelo z našeho slovníku a bylo nahrazeno slovem katastrofa. Mimochodem kdyby to byla alespoň Schumpeterova kreativní destrukce, dalo by se o tom mluvit, ale v daném případě je vždy zobrazován spíše bankrot nebo podvodník, a právě proto je dobré vyzdvihovat úspěšné podnikatele, ať už formou této soutěže Czech top 100 nebo Exportér roku, Podnikatel roku apod. Na podnikateli roku jsem navrhoval, aby byla vyhlašována i anticena analogická Malinám proti Oskarům, tzn. nejméně úspěšný podnikatel a v souvislosti s New world resources bych měl dokonce adepta na tuto cenu. Nicméně i já sám očekávám, že získám již podruhé, poprvé jako premiér, cenu Ropák roku za podporu kanálu Dunaj-Odra-Labe. Kdyby zelení fanatici žili o několik set let dříve, udělili by tutéž cenu Jakubu Krčínovi z Jelčan a Sedlčan za realizovaný projekt jihočeských rybníků, jejichž retenční kapacita je větší než retenční kapacita Vltavské kaskády.

Honza Struž v programu navrhoval celou řadu témat. Podívat se na průběh ekonomického vývoje posledních 25 let by vyžadovalo daleko delší čas než deset minut, v nichž Vás chci obšťastnit svým projevem. Dovolím si proto upozornit pouze a jedině na jev, který je často v našich diskuzích opomíjen, a to je případ, kdy přes xenofobní úvahy o tom, že nás vykoupí zahraniční kapitál a že tady pomalu nebude žádný domácí podnikatel se díky Bohu projevil pravý opak. Malí podnikatelé se stali středními, někteří střední podnikatelé se stali velkými a expanze domácího kapitálu se projevuje celou řadou forem, ať už tím, že Kellner kupuje Telefonicu, Mitas buduje své podniky v USA a mohl bych najít desítky případů skutečně efektivního českého kapitálu, který expanduje i do zahraničí. Někdy to končí katastrofou. Ztracených pět miliard ČEZu v Albánii je příklad takové katastrofy, ale ve velké většině případů jsou tyto akvizice úspěšné.

Nedávno mě navštívil Andreas Treichl, který mě informoval, že Die Erste v příštích letech uvažuje o přesunu své centrály z Vídně do Prahy, což je zajímavá informace. Byl by to první případ, kdy se mateřská banka stěhuje ke své dceřiné bance. Dovolte mi v rámci symetrie na závěr říci několik negativních příkladů, o nichž se obávám, že bychom zde rovněž měli diskutovat.