Vážený pane Hrzale, vážený pane Cimický, dámy a pánové,

ještě před několika dny jsem předpokládal, že moje vystoupení bude krotké a přátelské. Přátelské bude v každém případě, ale krotké nebude. Předpokládal jsem, že panu Cimickému k jeho sedmdesátinám předám malý dárek, bude to pero, pane Cimický, že se pana Lise zeptám, jestli je příbuzný s mým dobrým přítelem z porevolučních dob Láďou Lisem, že vám řeknu, že moje maminka je učitelka, tedy byla učitelka, a že vřele podporuji zvýšení učitelských platů. A tím bych skončil.