Dámy a pánové,

většinou vítám své hosty s radostí, pouze dnes vítám Heinze Fischera se smutkem, protože mu končí druhé funkční období a v souladu s rakouskou ústavou už nemůže znovu kandidovat, i když bych si to velice přál. Ale vždy bude v České republice vítán jako její dobrý přítel, a i když se říká, že v politice neexistuje přátelství, my dva můžeme potvrdit, že jsou i čestné výjimky, protože se známe už dvacet let, možná o něco víc.

Dovolte mi, abych se jenom velmi stručně dotknul témat, o nichž jsme diskutovali. Česká a rakouská ekonomika jsou hluboce prorostlé, a je to tak dobře. V České republice působí zhruba tři tisíce rakouských firem, v Rakousku naopak působí asi tak tři sta českých firem. Diskutujeme při našich setkáních, to je téměř věčné téma, Heinzi, o spojení Brna s Vídní a o spojení Budějovic s Lincem, a vždycky, pane ministře dopravy, když už jsme ujišťování, že je to na dobré cestě, tak přijde Evropská komise z Bruselu a vymyslí si nějaký nový nesmysl, v tomto případě tak zvanou novou EIU, která povede k dalšímu odkladu dopravních staveb. Ale za to my dva prezidenti opravdu nemůžeme.