Vážený pane ministře obrany, vážený pane náčelníku Generálního štábu, dámy a pánové,

jsem velmi rád, že mám opět příležitost zúčastnit se Velitelského shromáždění, a nechtěl bych, aby moje vystoupení sestávalo jenom z několika zdvořilých frází, proto mi dovolte zmínit alespoň tři body, které považuji za důležité.

První bod je charakteristický tím, že jsem letos 28. října udělil nejvyšší vojenská vyznamenání dvěma náčelníkům Generálního štábu, a to generálu Krejčímu a generálu Pezlovi, kteří, byť ve zcela jiných podmínkách, přispěli v prvním případě ke zvýšení bojeschopnosti tehdejší československé armády a ve druhém případě k její demokratizaci. U náčelníků Generálního štábu nebývá tak obvyklé, že dostanou nejvyšší vojenská vyznamenání, protože jejich role je často spíše organizační, respektive manažerská, a nevynikají tak jako někteří vojáci v poli. Ale myslím si, že tato role je nedoceňovaná, a snažil jsem se to proto napravit.

Zdá se mi ostatně, že v naší armádě bychom měli usilovat o získávání nových výrazných osobností s organizačním talentem. Neusilovat jenom o zvýšení početního stavu, ale také o to, aby zde byli talentovaní a nadšení lidé, kteří dokáží svoje manažerské schopnosti zúročit i v armádě. Tolik první poznámka.