Děkuji, sire Rogere, pane první místopředsedo, pane generální sekretáři a pane generální sekretáři OECD, dámy a pánové,

byl jsem zde jako mladý zdravý muž před osmnácti lety, v roce 1999, tenkrát jsem byl premiérem České republiky, a pořád si pamatuji tu skvělou řeč, pochopitelně svou, ale také tu skvělou diskuzi po mém projevu. Mám dnes druhou příležitost vás navštívit, což znamená, že můj další projev určený Radě Evropy bude až v roce 2035. Rád bych vás už teď pozval.

Připravil jsem si několik témat pro svůj projev, ale preferoval bych, abych mohl odpovídat raději na otázky, na vaše otázky. A protože ten čas, který máme, je bohužel omezený, tak jsem byl informován, že ty první, asi nejdůležitější otázky, které se týkají sankcí proti Ruské federaci a toho, co ty sankce znamenají, jaké mají důsledky.

Rád bych začal jedním historickým příkladem, protože jsem pamětníkem politických starých dob, a my staří lidé se nevyznačujeme velkou rychlostí, vyznačujeme se spoustou zkušeností, a jedna z mých zkušeností je, že je velmi obtížné vytvořit si přátele. Na druhou stranu je velmi snadné vymyslet si nějakého nepřítele.

Evropa je kontinent, který je rozdělený různými hranicemi, a jedna z těch hranic je mezi Ruskem a zbytkem Evropy. Nazvěme to třeba Evropskou unií. Já nechci přehánět, nechci říkat, že tohle je opakování železné opony, ale pořád je to nějaká čára, která dělí kontinent. A teď abych se dostal k jádru té otázky, k sankcím.