Milí přátelé,

Jsem rád, že se setkáváme již posedmé, a věřím, že se setkáme ještě třikrát. Při každé této příležitosti bychom se měli alespoň krátce zamyslet nad tím, v jaké zemi žijeme, co se nám daří, případně co se nám nedaří.

Začal bych tím, že jsem si přečetl výzkum centra pro výzkum VM, tedy veřejného mínění, a zjistil jsem z tohoto výzkumu, že 82 procent českých občanů je spokojeno se svým životem. To je tak krásný výsledek, že bychom se z něho měli radovat. Tato informace ale byla v našich médiích poněkud potlačena a málokdo se o ní dozvěděl. Proto vám to říkám.

Žijeme v zemi, kde není problém sehnat práci, protože máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii. Žijeme v zemi, která má stále ještě stabilní ekonomický růst, i když klimatičtí a zelení šílenci dělají vše pro to, aby tento růst zbrzdili. Žijeme v zemi, která má politickou stabilitu, mimo jiné i kvůli dobré spolupráci mezi vládou a prezidentem republiky.

Žijeme v zemi, která, jako každý stát, má svoje problémy. Samozřejmě, že nejaktuálnějším problémem je dnes koronavirus. Milí přátelé, já jsem starý člověk a já už jsem tady zažil tolik epidemií, že je ani nedokážu spočítat. Začalo to z Velké Británie, promiň, Kačenko, nemocí šílených krav, samozřejmě čtyřnohých. Kromě toho v Africe ebola, pak tu byla prasečí chřipka, pak tu byla ptačí chřipka, pak tady byl SARS a teď je tady koronavirus.