Od dob vypečené velké privatizace, kterou zrežírovala parta chlapců z prognostického ústavu (bývalá chovná stanice

bolševických kádrů)  razím myšlenku tichého odporu proti nesmyslným zákonům a doporučením, ať z lidové tvorby EU nebo naší domácí produkce.

Po výhodné privatizaci VAK v devadesátých letech ceny vodného a stočného začaly prudce stoupat, a to i přes ujištění vlády ,MZE , magistrátů a zahraničních provozovatelů, že jde o blaho našich občanů.

Když mezi koncového zákazníka a vodárnu nainstalujeme zahraničního provozovatele, a to na přímou politickou objednávku MZE, se stane to ,že velká většina zisku z  dodávek vody odtéká do zahraničí ,ale investice do infrastruktury zaplatí obce a VAK. Z pohledu koncernů jako Veolia a Suez je to kšeft za desítky miliard s investicemi pár milionů na drobné dárky našim neúplatným politikům.

Z těchto důvodů klesla spotřeba vody na obyvatele na 80l denně na rozdíl oproti spotřebě 400l v osmdesátých letech.