U radikálních změn v legislativě nicméně hrozí, že ve svém důsledku nadělají víc škody než užitku. A právě toho se obávám v případě avizovaných změn nového stavebního zákona.

Snad největším předmětem sporu, ale zároveň klíčovým bodem nové legislativy, je vznik soustavy stavebních úřadů na úrovni kraje. Pochopitelně se proti němu bouří především zástupci STANu. Místním samosprávám totiž současná podoba zákona umožňuje nejednotný výklad stavebních předpisů, díky čemuž mohou nekale ovlivňovat rozhodování o povolování staveb. Vzniká tak nejen prostor pro korupci, ale zvyšuje se i riziko nerovnoměrného rozvoje v rámci regionů. Tomu všemu má přenesení pravomocí na krajské úřady zabránit.

V případě, že se příští koalice rozhodne tento bod stavebního zákona zrušit, bude nezbytné jej v mnoha ohledech kompletně přepracovat, což s sebou ponese také další odklad jeho účinnosti. To by, jak uvádí Sdružení pro rozvoj a architekturu, mělo „obrovské ekonomické důsledky“, které si rozhodně nemůžeme dovolit.