Často čtu a někdy sdílím texty Pavla Velemana, sociálního pracovníka roku 2023, člověka s dlouholetou praxí, neuvěřitelným sociálním cítěním a hlavně odvahou nazývat problémy pravým jménem padni komu padni. Je to ale většinou čtení smutné a ještě častěji je spíš k vzteku. Hlavně pro tu bezmoc.

Na jeho popud jsem v červnu 2023 svým občanským hlasem vystoupila proti uzavření Azylového domu pro muže v Michli provozovaného Centrem sociálních služeb Praha, když jsem oslovila příslušnou paní radní Udženiju. Když odpověď dlouho nepřicházela, zveřejnila jsem dotaz na Facebooku. Tam zareagovali velmi rychle, protože tam byl dotaz veřejně vidět: „Dobrý den, paní Prokšanová. Jsem vedoucí kanceláře paní náměstkyně a ráda bych tu uvedla na pravou míru, že žádný takový “dotaz” od Vás paní Udženija nedostala. Zkuste si zkontrolovat odeslanou poštu nebo správnost adresy." Adresa samozřejmě byla správně a ani po opětovném zaslání na několik dalších adres žádná odpověď nepřišla.

To mě jen utvrdilo v tom, že situace je opravdu téměř beznadějná, o to víc ale alarmující.