Článek byl převzat z Profilu Mgr. Petra Prokšanová - Praktická nutnost prověřená desítkami let zápasů

Takový individualistický postoj musíme radikálně odmítnout jako destruktivní. Z marxistického hlediska není otázka organizace jen technickou záležitostí, ale otázkou samotného přežití a úspěchu dělnického hnutí. Pracující lidé žijí v systému, kde většinu bohatství vytvářejí svou prací, ale rozhodování o něm zůstává v rukou malé skupiny vlastníků firem, bank a velkých podniků. Každý jednotlivec tuto nerovnost pociťuje ve formě nízkých mezd, drahého bydlení, nejistoty a tlaku na výkon. Přesto většina lidí tyto problémy řeší sama, izolovaně, bez skutečné možnosti něco zásadně změnit. Právě proto my, marxisté, zdůrazňujeme nutnost společné, pevné a vědomé organizace.

Vládnoucí třída není nikdy roztříštěná. Má své organizace, politické strany, média, právníky i přímý vliv na stát. Její zájmy jsou systematicky hájeny na všech úrovních. Pokud mají pracující lidé čelit takové síle, nemohou se spoléhat na volná hnutí, krátkodobé iniciativy nebo obecné „občanské platformy“. Ty obvykle vzniknou z oprávněné nespokojenosti, ale bez jasného programu, struktury a disciplíny se rychle rozpadnou, jsou kooptovány nebo zneškodněny. Proto jsme přesvědčeni, že pracující potřebují vlastní politickou organizaci, která nebude závislá na kapitálu ani na jeho institucích.

Komunisté se podle této logiky nemohou organizovat v běžných, takzvaně „neutrálních“ stranách nebo širokých hnutích, protože tyto organizace jsou téměř vždy postaveny na kompromisu se systémem. Aby mohly fungovat v rámci kapitalistické politiky, musí přijmout její pravidla, čímž se postupně vzdávají cíle zásadní společenské změny. I když do nich vstoupí radikální lidé s upřímnými úmysly, jsou nakonec tlačeni k umírněnosti, přizpůsobení a „realismu“. Výsledkem je, že hájí spíše stabilitu systému než zájmy pracujících.