Řadu let se věnuji otázce bariér pro vstup žen na trh práce, do podnikání a v posledních letech i politiky. Jsem přesvědčena, že názor na kvóty je věcí ideovou. Najdeme totiž dost argumentů pro jejich zavedení i proti nim a vybereme si to, co odpovídá našemu založení. Diskuse na téma kvóty je podle mého názoru zavádějící až scestná. Snažit se prostřednictvím zvláštních opatření prosazovat ženy v pracovním životě znamená v důsledku ženy degradovat pouze za pracovní sílu. Domysleli předkladatelé tuto verzi?

Místo debat o zrovnoprávnění žen v zaměstnání bychom měli v první řadě mluvit o zrovnoprávnění životní volby, chcete-li životní strategie žen. Péče o potomky či stárnoucí rodiče je v očích společnosti mnohem méně oceňovaná než zvládání profese. Toto je závažné téma, kterému bychom měli věnovat pozornost. Všimněte si, jak se tyto ženy samy hodnotí, jak se cítí. Matky na rodičovské či ženy, které vyměnily kariéru, aby mohly posloužit svým rodičům, skromně sdělují, že finančně nepřispívají do domácnosti! Cítí se ve společnosti, která oceňuje úspěch, materiálně vyjádřený, za nerovnoprávné. Považují za luxus, že se mohou starat o rodinu a jejich okolí tomu velice často přitaká.