O tom, že by české zdravotnictví potřebovalo zmodernizovat a o konkrétních projektech e-health (z nichž se bohužel žádný nerealizoval) se toho napsalo hodně. České elektronické zdravotnictví je stále spíše v plenkách, a to i přes některé pokusy s tím něco udělat. A jak je to u sousedů? O rakouském e-healthu si můžete přečíst stohy dokumentů, katalogů best practices, článků apod. Mě zajímal zejména z praktického hlediska globální architektury. Uznávám, že architektura e-governmentu asi není něco, o čem by se všichni bavili za dlouhých zimních večerů, nicméně nebudu vás zatěžovat technickými pojmy - spíš to vezmeme ryze prakticky.

V Rakousku vznikalo tamní elektronické zdravotnictví na solidních základech e-governmentu jako takového. Tím se vyřešila spousta problémů. Protože již v době, kdy se začal budovat jakýsi národní zdravotnický registr (takzvaná ELGA) byly jasné již třeba principy identifikace konkrétní fyzické osoby, či principy využití čipových karet v e-governmentu, mohli se architekti a autoři soustředit na odborné věci, jako je soupis anamnestických dat pacienta, jeho propojení s lékařem, či elektronické recepty (e-preskripce). Bylo i z čeho vycházet, neboť existoval systém lékáren, kde lékárny a lékárníci již v té době měli evidenci až neuvěřitelného množství dat o pacientech a jejich léčbě.

Také důvody, pro které bychom zde zaváděli elektronické zdravotnictví ve smyslu zdravotních registrů, jsou jiné. Zatímco v Rakousku to bylo především bezpečné a efektivní uspořádání a výměna informací k danému pacientovi mezi zdravotnickými zařízeními a elektronizace medikace, u nás bude jistě na jednom z předních míst kontrola v celém systému. Ta totiž v Rakousku takřka chybí - prostě zatím nemají potřebu kontrolovat efektivitu vynaložených prostředků na léčbu a nebo sledovat kvalitu léčby a péče poskytované jednotlivými lékaři či zdravotnickými zařízeními. V prostředí ČR by to však muselo vypadat opravdu trochu jinak.

Pacient až na Xtém místě

Tamní principy nejsou překvapivě vystavěné na tom, že pacient je na prvním místě. Ano, je tam velice dobře vyřešena bezpečnost dat i přístupu k nim, přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že pacient je jen jakási volně plynoucí bublina a hlavní důraz se klade na lékaře a lékárníka. Popravdě řečeno, to se mně osobně zase tak moc nezamlouvá. Pacient je sice objektem, který je základní entitou, kolem níž se shromažďuje spousta dat, ale jak jsem se dozvěděl, rakouský občan nemá kupříkladu příliš možností, jak do svých dat vstupovat či zjistit, jaká konkrétní data jsou o něm vedena. Ochrana osobních údajů v Rakousku je velice tvrdá, ovšem získat ucelený obrázek o tom, jaká data jsou o něm vedena a s jakými vazbami, není jednoduché.

U nás bychom měli jít cestou pacientského portálu, kde by i nositel dat měl mít nad jejich využívání svoji kontrolu.